Zamračím se nad otravným zvukem, který trochu zrychlí. Než si stačím uvědomit, co to vůbec je, rozletí se nějaké dveře.

"Co kdybyste konečně otevřel oči? Už jste vzhůru," ozve se nový hlas. Odhadnu to na sestřičku a zamračím se. Proč mě zatraceně budí, já chci ještě pořád snít o Jackovi. Byla to skutečnost nebo sen, že jsem ho tu viděl?

"No tak, nedělejte si ze mě srandu," ozve se znovu ten otravný zvuk. Jediné na co se vzmůžu, je otevření jednoho oka, které zaměřím na sestru.

"Vlezte mi někam," doporučím jí a znovu zavřu oko. Vzápětí cítím, jak se propadám do hlubší tmy.

"No hádám, že s tímhle přístupem budete v pořádku," usoudí s humorem a zatáhne žaluzie, které ke mně propouštěly otravné slunce. Souhlasně zabroukám a znovu usnu. O chviličku později mě cosi zaštípe na tváři. Probere mě to spolehlivě.

"Už jsem myslel, že jsi umřel," usměje se bratr a posadí se na postel, přičemž se matrace prohne.

"Co tu děláš, Brane?" zamumlám a znovu zavřu oči.

"Jsem tu coby dárce. Hlava usoudila, že by ti nejspíš bodla trochu klidnější krev," poznamená bratr. Vyprsknu nad tou absurditou smíchy a hned zaskučím bolestí. To praděda vybral toho správného. Co vím, stál za vymýšlením víc jak poloviny volovin, když jsme dorůstali. Je fakt, že ty jeho nápady jsem dotahoval já a zbytek vymýšlel ve velkém. A jak rád se nechal strhnout. Pravda, co se oženil se Silvou, je to spíš štěně jak vlkodlak.

"Já se nemůžu smát," zaskuhrám.

"Tak se nesměj pako. Vytahovali ti kulku od srdce, ještě půl milimetru a vítal by tě svatý. Vyplýtval jsem na tebe dva a půl litru krve. Pro Adélku si musela přijít Silva," informuje mě.

"Jak dlouho tu trčím?" zeptám se. Chci vůbec znát odpověď?

"Dnes je to čtvrtý den. Většinu toho času jsme si ani nebyli jistí, jestli žiješ, jsi v kómatu nebo spíš," zvážní. No vzhledem k tomu že se na vstávání vážně necítím, to vážně bude zlé. Pokusím se trhnout levou rukou a nic. Ve tváři se mi objeví zděšení.

"Ne nejsi ochrnutý, měl jsi víc štěstí než rozumu. Ruku máš přikurtovanou k posteli i s trupem abys sebou moc nešil a rána se neotevřela. Zatím potřebují i přístup k srdci jestli se ti tam nic neukáže. Měli strach, jestli ti ta kulka neroztrhla aortu. Počítám, že zítra ti to už zašijí," uklidní mě brácha.

"Tohle bylo asi těsně, že," zavřu oči.

"Jo, tak těsně, že už máma hledá dalšího, koho by mezi SS nasadila, aby na tebe trochu dohlížel. Ví, že tě od tohohle neodradí," zvážní.

" Nemusí nikoho, jestli tu je ten co si myslím, že je, tak na mě dohlídne on," pousměji se.

"Copak se tam stalo?" zabrouká Bran, který dokáže tak trochu věštit, nebo číst mezi řádky.

"Ale, jak jsem ho zastřelil, Dawer se rozhodl, že mě vezme na mezihvězdný časový maraton. Tu bestii jsem honil i na Zemi," s povzdechem. Branovi vystřelí obočí vysoko nad oči a koukne se k oknu, kde je můj strážce.

"A někoho jsi tam potkal a ten někdo bude nejspíš onen záhadný Jack?" zeptá se zvědavě. Cítím, jak mi začnou hořet tváře a Bran hvízdne.

"No co? Ty jsi taky pod pantoflem," zahučím a střelím po něm pohledem.

"To ano dokonce už deset let. Ale u mě se celý klan nesázel, jestli si někoho najdu nebo zůstanu jako samotář," baví se Bran, " teď mi celý klan dluží pět tisíc serviů včetně mé milované ženušky." Zděšeně zavřu oči. Jen Bran je takový magor, aby se sázel proti celému klanu, kde jsou tři věštci.

"Proč Leith, říkáte Adélko?" zeptám se brana.

"Leith vymyslela tchýně a upřímně se to mě ani mé ženě nelíbí. Tak jsme ji pojmenovali Leith Adélka a říkáme jí druhým jménem… Adi na jiné už ani neslyší," zazubí se na mě Bran. Málem znovu vybuchnu smíchy, tomu se říká vybruslit s čistým štítem. Zabrání mi v tom jen vzpomínka na bolest.

"Co v práci?" zeptám se.

"No kromě toho, že tvoje jednotka zlikvidovala jedny extra bezpečnostní dveře na nouzovém schodišti, tvůj šéf přemýšlí, jak tě naučit nosit bezpečnostní prvky. Král ti chce dát vyznamenání," informuje mě Bran.

"Ať si to vyznamenání strčí do zádele," zaskuhrám znechuceně. Dveře nekomentuji, to dělají pokaždé, když je někdo z nás v ohrožení života. Šéf se o to taky pokouší věky. Ale upřímně, když si ty bezpečnostní prvky natáhnu, připadám si jako neohebné prkno a nedokážu v tom ani pořádně běžet. Takže má smůlu. Vejde sestra a vyčkávavě se podívá na Brana, ten narážku pochopí a s povzdechem se sune ke dveřím.

"Brane, můžeš mi zamluvit ten dům, co jsem ti ukazoval, ten s tím duchem," brouknu. Konečně mám dost abych si ho koupil, byl na trhu pár let.

"Sorry brácho, ale před pár dny ten dům někdo koupil, už se tam i nastěhoval," pokrčí Bran smutně rameny. Zaúpím.

"Proč mě někdo tak trestá!" zafňukám.

"Protože nenosíš ochranné pomůcky," poučí mě Bran a zmizí, než stačím svému ochránci říct, aby ho kousnul! Parchant.

"Tak soudím, že když už se hašteříte s bratrem, jste v pořádku," usoudí sestra a píchne mi nějaký oblbovák, po kterém usnu. Probudím se až druhý den a hned toho lituji. Ránu mám sice zašitou, ale nade mnou se sklání velitel, který je naštvanější než peklo.

"Dobré poledne," zavrčí.

"Dobrou noc," odvětím pohotově a ozve se vyprsknutí a ne jedno. Super takže budeme mít svědky.

"Co ti říká slovo neprůstřelná vesta?" zeptá se mě ledově velitel.

"Co to je?" zeptám se zvědavě.

"To je to, co jsi měl mít na sobě, inteligente!" zaječí. Auu moje ouško.

"Já slyším!" ohradím se proti řevu.

"Klidně si vezmu tlampač, jestli mi okamžitě nezdůvodníš, proč jsi ji na sobě neměl!" vyhrožuje velitel.

"Protože je jak ztuhlý cement! Stejně tak neforemná jako těžká, je k nepoužití!" odseknu.

"Ok vyfasuji ti odlehčenou verzi a nechci tě bez toho vidět," zavrčí.

"Odlehčená verze je dlouhá po kolena, to mám zločince honit skákáním? No nejspíš bych je dostihl mrtvé smíchy a po pěti dnech," zavrčím sarkasticky. Ozve se zabublání nebezpečně blízko smíchu.

"Na něco přijdu," zavrčí šéf, který se dá do počítání oveček. Obezřetně se na něho podívám. Vzhledem k tomu, že je poloviční vlkodlak, bych ho teď nerad vyprovokoval. Nějak se totiž nedokážu bránit, když jsem napůl přikurtovaný k posteli.

"Postarám se, aby dostal upravenou odlehčenou verzi a taky ostatní chrániče," ozve se naproti máma. Ou tak tohle už nevypadá nejlíp.

"Jaký další chrániče? Nejezdím na skateboardu!" zaprotestuji. Máma mě sežehne pohledem.

"Byla bych radši, kdybys na tom skateboardu začal jezdit. Aspoň bych si byla jistá, že sis nenechal ve skříňce mozek a po zemi by za tebou přišel, tedy aspoň doufám! Ono je ještě otázka, jestli by neutíkal za někým, kdo by ho občas i ocenil!" zaječí máma. Auuu.

"Mám citlivý sluch!" odseknu.

"Dej si bacha, abys nebyl citlivý celý, až s tebou skončím!" odsekne. Tak netuším, jestli zrovna tohle má být moje máma!

"A já myslel, že jsi moje máma," ohradím se uraženě.

"Nezkoušej na mě tenhle pohled Darteweane Georgu Drakene! Můžu tě ujistit, že když jsem tě na tenhle svět přivedla, můžu tě z něj taky lehce sprovodit!" zavrčí máma. Ajaj ona mi řekla celým jménem. Nenápadně se snažím vpáčit do lůžka. Kde je ke všem čertům sestra, aby je vyprovodila, když jsou na mě tak zlí? Zkusím to u velitele, vypadá, že je v lepší náladě než máma.

"Ona mi vyhrožuje tělesnou likvidací," upřu na velitele vyděšené oči. Ten se na mámu klidně podívá.

"Chcete podat nůž, pistoli s AL nebo bude stačit ho jen podržet, aby se tak necukal?" nabídne mámě svoji nezištnou pomoc a mě spadne čelist někam do předpeklí. Seknu pohledem k oknu, kde je Drew. Ten mi nejspíš pomoc neposkytne, když zrovna klečí na podlaze a umírá smíchy.

"No tak moment, nikdo ho zabíjet nebude!" ozve se známý hlas. Je slušně nabroušený a k mému údivu k mé posteli přijde Jack!!! Slyším, jak zalapám po dechu. V černých džínech a triku upnutém tak, že se pod obepnutou bavlněnou látkou rýsují svaly a přes to má přehozenou koženou bundu s šikmým zapínáním a cvoky, je přímo k sežrání. Úplně cítím, jak mi do pusy natečou sliny, až musím polknout. Pak polknu znovu ale děsem, když se dostanu k jeho nasraným očím a jeho nádherným rtům, které jsou pevně sevřené. Ani máma nevypadá tak děsivě.

"No dovol, abych ti představil tvého nového parťáka, Jacka Krönena," zašveholí velitel. Ani nemám odvahu pípnout.

"Proč bych ho nemohla jako zabít?!" ohradí se máma.

"Jelikož já si ho zabiju sám a pěkně pomalu, protože na sebe nedal pozor," odvětí mrazivě Jack. Pomoc!!!!!!

Pak mě napadne spásná myšlenka. Volnou rukou ho chytnu za tu jeho frajerskou bundu a cuknu k sobě. Vůbec to nečeká, takže má tak tak čas se opřít rukama vedle mé hlavy, aby na mě nespadl a dostane se tak do mé bezprostřední blízkosti. Toho samozřejmě hned využiju a políbím ho. Jack okamžitě začne tát jako máslo. Hmm to není zlá reakce. Jen tak mi hlavou bleskne, jaká je škoda, že si nevšímám reakce mámy a šéfa, ale kdo by jim věnoval pozornost, když mám Jacka?!