Podívám se na ztemnělou ulici a zakleji, to se mi snad zdá, zrovna jsem se vrátil z jedné zakázky a není tu ani noha. A to ani z kolegů, no nic, tak počkám, povzdechnu si a opřu se o zeď. Tohle to je ulice jen pro prostituty, sem se neodváží ani policie. Netrvá dlouho a zaslechnu nesmělé kroky, obrátím k nim pozornost a spatřím světlovlasého kluka, který se co každý krok vyděšeně rozhlíží. Je mu asi osmnáct, buď nováček v oboru, nebo zákazník, který to s chlapem ještě nedělal a má strach. Většinou se ve svém odhadu nezmýlím, ale tentokrát…

Když přijde do světla, uvidím, že tomu klukovi je sotva šestnáct, mě je sedmnáct, takže ten kluk má vlastně štěstí. Kdyby tu byl někdo z mých kolegů tak ho oškube jako kuře, já to nutkání nemám ani to nemám zapotřebí.

"No podívejme, zákazník," zavrní vedle mě Derek.

"Dej si odchod, Deku, je můj," zavrčím na přítele.

"Nemusíš se hned ježit, Adene, je mi to jasný," uchichtne se Derek.

"Kde jsou ostatní?" zeptám se ho.

"Chvilku po tom, co jsi odešel se zákazníkem, přijela limuzína, že potřebují víc na mejdan, tak jich odjelo asi dvanáct," odtuší Derek.

"Na tohle si objednávají většinou z luxusního bordelu ne?" podivím se.

"Nejspíš chtěli ušetřit," pokrčí Derek rameny.

"Nejspíš, doufám, že se jim nic nestane, tohle bývá hodně ošemetné," zamračím se. V ten moment se z jedné z ulic vynoří limuzína a z ní vyjdou kluci. Jsou všichni v pořádku, jen si oddechnu a podívám se na mého zákazníka, který se viditelně zarazil. Rozhodnu se mu pomoct. Houpavým krokem se vydám ke klukovi.

"Chtěl bys něco?" zeptám se ho svůdným hlasem.

"J… jo, kluka," kousne se kluk do rtů, je roztomilý, když se takhle stydí.

"A jsi si jistý?" zeptám se ho vážně, občas se stává, že sem nějaký takový přijde, a když dojdeme k němu, tak si to rozmyslí, jenže to už musí zaplatit, ať už k něčemu došlo nebo ne.

"Jsem, podívej, mám tu i peníze," začne je vytahovat z kapsy.

"Tak si je schovej a jdeme," usměji se na kluka. Zaraženě se na mě podívá.

"Vážně?" zeptá se.

"Jo vážně. To sis myslel, že jsme vybíraví? Jdeme s každým, kdo zaplatí, nebo se ti nelíbím?" zasměji se ostře. Kluk si mě začne podrobně prohlížet.

"Jo líbíš se mi," usměje se. Kývnu a vrátím se pro bundu z kůže pobitou cvočky.

"Adene, jsi si jistý, že toho kluka chceš? Je ti strašně podobný," přijde za mnou Rick se starostí. Otočím se na kluka, který se nervózně rozhlíží.

"To bude v pohodě, zvládnu to," pousměji se a jdu ke klukovi.

"Tak veď," pobídnu ho. Nechápavě se na mě podívá.

"No kde bydlíš? Ty sis myslel, že to uděláme na ulici?" zasměji se.

"Aha, tak pojď," kývne a vykročí směrem, odkud přišel. Jdu za ním. Celou cestu mi nedají klid Rickova slova a podrobně si ho prohlížím. Je mi vážně trochu podobný.

"Kolik ti je?" zeptám se ho na rovinu.

"Patnáct, je to problém?" zeptá se mě.

"Ne, už nejsi pod zákonem. Proč sis najal prostituta?" zeptám se ho zvědavě, normálně se nevyptávám, ale tentokrát to prostě musím vědět.

"Chci si ověřit, jestli jsem skutečně gay, mě totiž holky nepřitahují," vysvětlí mi. Zůstanu překvapeně stát, čekal jsem všechno možné, ale tohle?

"Děje se něco?" otočí se na mě kluk.

"Ne jen jsem čekal nějakou výmluvu, ne tohle. Jak se jmenuješ?" zeptám se ho.

"Alex, ale většina lidí mi říká Lexi," odpoví mi. Cítím jako bych dostal ránu do žaludku, něco je tu špatně! Nakonec o tom přestanu přemýšlet.

"Jsi uke nebo seme?" zeptám se ho, abych ho vyděsil.

"Hm, asi seme, zkusíme obojí ne?" otočí se ke mně. Musím se smát, když už nic ten kluk má kuráž. Konečně přijdeme k jednomu domku. Připadá mi to tady tak známé.

Alex odemkne branku a pak dveře.

"Co tví rodiče?" zeptám se zvědavě.

"Ještě nejsou doma, vrátí se někdy nad ránem. Zase vysedávají s detektivem, aby našli mého staršího bratra," vysvětlí mi a vtáhne mě do domku. Už se na nic neptám, vyzuji se a začnu se rozhlížet po vnitřku, vypadá to tu pěkně.

"Pojď," ozve se Alex, který zase začal být nervózní. Kývnu a boty si vezmu do jeho pokoje, kdybych musel zdrhat oknem, nebylo by to poprvé. Dám boty do kouta a svléknu si bundu, chci si rozepnout košili, ale jeho ruce mě zarazí.

"Rád bych to udělal sám," začne. Usměji se a nechám ho, aby si se mnou dělal, co chce. Je to přece jen zákazník. Přistoupí ke mně a stoupne si na špičky, no dobře je celkem dost menší než já, tak se mu rozhodnu pomoct a skloním se k němu. Pousměje se a políbí mě, v ten moment na mě zaútočí elektrický proud, líbá skvěle. Opravdu je začátečník?

Vzápětí ucítím jeho ruce na nahé kůži, ani jsem si neuvědomil, že mě rozepnul. Sakra jak to, že jsem tak roztržitý? Odtrhne se od mých úst a lehce mě políbí pod krkem.

"Fakt jsi začátečník?" nevydržím to.

"Jo, jen…" kousne se provinile do rtů. Že by sledoval na netu jak to dělají?

"Koukal jsi tajně na porna?" zkusím se zeptat. Jeho nachová tvář mě přesvědčí, že jsem hádal správně.

"Tak mi ukaž, co ses tam naučil," pousměji se. Rozhodně víc než jsem si myslel, než se vzpamatuji, jsem úplně bez košile a Alex si pohrává s mými prsy, netušil jsem, že jen takové lehké dráždění může být tak strašně erotické, džíny, které mám na sobě, jsou napnuté k prasknutí. Po chvíli jeho hbitý jazýček opustí moje bradavky a zamíří k mému pevnému bříšku, když se zarazí.

Podívám se na něj a uvidím, že má moje oči přilepené k mému poklopci. Lehce se kousne do rtů a lehce po něm přejede prstem. Zasténám, to si k čertu dělá prdel?

"Neměli bychom tohle uvolnit?" zeptá se mě a pořád přejíždí prstem po poklopci, jestli to udělá zrovna teď tak začnu stříkat! Alex se natáhne a uvolní knoflík, pak rozepne poklopec a můj uvolněný penis se pod tenkou látkou boxerek napřímí. Tak rychle vzrušený jsem nebyl nikdy. Rychle se zbavím kalhot i spodků a před Alexem stanu nahý a připravený.

"Není to trochu nefér? Ty jsi oblečený," našpulím pusu a skloním se k němu. Alex má oči přilepené na mém penisu, tak si mě hned nevšimne a pak je pozdě, to už ho držím ve své moci a provokuji ho stejně jako on mě. Pomsta bývá sladká, ne? Pomalu si ho z oblečení vybaluji jako bonbónek a že je na co se dívat. Rovnou ho i ochutnávám, až se pode mnou kroutí jako žížala, jemně přejedu zuby po jeho jemné kůži a potěší mě, když zasténá. Stejně jako mně se v jeho džínech udělá boule, rozepnu mu kalhoty a stáhnu je i s jeho spoďáry. Rukou mu přejedu po penisu.

"Hm, jsi na svůj věk krásně vyvinutý," usměji se a olíznu ho. Skoro zaječí blahem. Líbí se mu to. Usměji se a vezmu ho do úst. Nemusím se ani snažit, aby ztvrdnul.

"Tak co teď, chceš to zkusit jako uke?" podívám se svůdně na svého zákazníka.

"Ne," zasténá Alex. Usměji se a kleknu si, pak k němu vystrčím svůj zadek a zavrtím jím.

"Můžeš si lehnout na záda?" zeptá se přiškrceně. Pokrčím rameny a poslechnu ho. Klekne si mezi moje nohy a jemně pohladí můj penis. Pochopím, že váhá. Posadím se a začnu ho líbat, pak ho stáhnu na sebe a navedu ho správně, to mu nejspíš dodá odvahu, aby do mě pronikl. Zasténám rozkoší a pohnu se proti němu, na tuhle výzvu hned odpoví a začne přirážet. Je to božský pocit. I na to jak je mladý a nezkušený, to dělá skvěle. Je fantastické sledovat, jak v sobě nachází sebevědomí v oblasti sexu. Bohužel je hotový skoro hned. Rozhodně jsem se toho zajíčka ještě nenabažil a tak se na něj znovu vrhnu. Milujeme se tak dlouho, dokud nejsem plně uspokojený. Ležím vedle něj a lehce ho konečky prstů hladím po jeho kůži.

"Tak co?" zavrním a políbím ho. Od něj bych se klidně nechal vydržovat, jak dlouho by chtěl.

"Jsi úžasný," usměje se Alex. Na očích mu vidím, že už nepochybuje o tom, že je gay.

"Nechceš to zkusit jako uke? Budu opatrný," nabídnu mu. Alex se váhavě kousne do rtů. Po chvíli opatrně přikývne. Usměji se a začnu ho znovu líbat, jenže tentokrát mu sáhnu mezi nohy a přejedu po jeho dírce, napne se. Odtáhnu ruku a začnu ho vzrušovat, já osobně jsem připravený skoro okamžitě, tohle se mi ještě nestalo. Když je nabuzený znovu mu přejedu po dírce, trochu se napne, ale hned se uvolní a lehce roztáhne nohy. To je ono. Rychle sáhnu do kapsy pro gel, který u sebe nosím jen tak pro jistotu a dám si ho na prst. Tím prstem začnu kroužit kolem jeho dírky a jemně na ni zatlačím. Ujede mu zasténání. On bude uke, až to zkusí. Znovu dírku obkroužím a pak do ní proniknu, hned se mi sevře kolem prstu. Abych ho trochu rozptýlil, nakloním se nad něj a jemně mu přejedu přes bradavky zuby. Výsledek se dostaví skoro hned, Alex se prohne a trochu se uvolní, rozhodně ho do ničeho nebudu moc nutit. Počkám, až se uvolní úplně a teprve potom prst zasunu, když si na mě zvykne, začnu s ním pohybovat. Líbí se mu to a po nějaké době začne k prstu přirážet. Opatrně mu tam strčím druhý prst, a když si zvykne, začnu ho roztahovat, nechci, aby ho to moc bolelo.

Když si ho připravím, polibky odvedu jeho pozornost, a co nejopatrněji do něj začnu pronikat. Když to Alex ucítí, trhne s sebou a já se najednou ocitnu v něm, nebylo to zrovna nejjemnější, jak mi potvrdí jeho výkřik. Snažím se ho uklidnit doteky a polibky aniž bych se v něm pohnul.

"…Jdi pryč," rozeznám stěží mezi jeho vzlyky.

"Pšš, už to bude dobré," chlácholím ho a uklidňuji, dokud se nepřestane třást a plakat.

"Okamžitě ze mě vypadni," vzlykne znovu. Neposlechnu ho, místo toho se v něm pohnu. Znovu vykřikne, jenže v jiné tónině, tentokrát je v tom rozkoš.

"Takže mám odejít?" začnu z něj vyklouzávat.

"N-ne, pokračuj,"zasténá Alex. Usměji se a pomalu do něj zajedu. Pohne se směrem ke mně. Takže už se zasekl, pousměji se a začnu se v něm pohybovat. Poddám se společnému rytmu a nakonec do něj s výkřikem vyvrcholím. Pak z něj vyjdu a lehnu si vedle něho.

"Tak co bylo lepší?" usměji se na něho a jazykem mu přejedu po krku.

"To druhé," vydechne Alex. No vida, a máme tu ukeho. Po chvíli vstanu a začnu se oblékat, už jsem se zdržel dost dlouho.

"Už jdeš?" podívá se na mě z postele Alex. Fakt ho tak nechci nechat, ale…

"Jo už musím, dlužíš mi pět tisíc," kývnu.

"Lexi už jsme doma, promiň, že jdeme tak pozdě…" rozletí se a ve dveřích stojí máma, které v momentě vyprchá z obličeje veškerá barva a zapotácí se. Připadá mi nějak známá, ale netuším odkud.

"Mariel?" objeví se za ženou muž a během vteřiny se s ním stane to samé, co se ženou, pak se vzpamatuje a jednu mi vlepí, až se odpotácím na druhý konec pokoje, kde se zastavím o skříň. Druhou dostane Alex. Blahopřeji si, že mám na sobě aspoň rozepnuté džíny.

"Tatí, co to děláš? Já jsem ti o tom říkal!" zavřeští Alex. Mě snad klepne, který normální kluk by o svém prvním zážitku, i když budoucím, říkal otci?

"Já vím, ale v životě by mě nenapadlo, že to skutečně uděláš a že ten někdo bude tvůj bratr!" zaječí muž. V momentě cítím, jak mi někdo dal pěstí do žaludku, jako tenkrát v nákupním centru kde jsem s mámou…

Cítím, jak mi z tváře vyprchává všechna barva, bylo mi hodně málo, abych si všechno pamatoval, ale tvář té ženy ve dveřích, ano je o něco starší, ale je to ta samá. Pomalu se svezu po skříni na zem a podívám se na Alexe, který je bělejší než zdi pokoje.

"Kde berete tu jistotu, že já jsem váš syn?" vydere se mi z krku sarkasticky.

"Bude lepší, když se obléknete, promluvíme si o tom v kuchyni," poznamená muž. Chci kývnout, ale nějak se nedokážu pohnout. Neposlouchá mě vůbec žádný sval.

Silou vůle se přinutím napřed pohnout rukou a pak vstát. Zapnu si džíny a natáhnu se pro halenu. Alexovu pohledu se vyhýbám, jak jen to jde, už jen proto, že slyším jeho tiché vzlyky.

"Adene, pojď si sednout ke stolu," ozve se muž. Cuknu s sebou jako bych dostal facku. Jak zná moje jméno? Vždyť jsem ho neřekl ani Alexovi. Moje nohy se poslušně vydají do kuchyně, kde si sednu za stůl. Bez dalších řečí se začnu rozhlížet po kuchyni.

"Moc se to tady nezměnilo," zabručím bezmyšlenkovitě, snad jen nakřáplé keramické vázy zmizely a objevily se z broušeného skla. Strnu, jak to k sakru vím?!

"To ne," pousměje se žena a položí přede mě velký hrnek se dvěma šedými štěňaty. Hrozně se mi líbil a škemral jsem tak dlouho, dokud mi ho máma nekoupila, i když jsme neměli moc peněz. Vzpomínky se vynořují jedna po druhé. Jedny jasně jiné mlhavě. Netuším, co si o tom mám myslet. Konečně jsme v kuchyni všichni a před každým stojí hrnek čaje.

"Vážně jsi můj bratr?" uhodí na mě Alex. Ignoruji ho a ostře se podívám na lidi, co tvrdí, že jsou moji rodiče.

"Ta jizva co ji máš pod klíční kostí, máš ji od popáleniny. Když ti byli skoro dva, spadl na tebe horký hrnec, zůstala ti po tom jizva tvaru půlměsíce," vysvětlí tiše máma. Trhnu s sebou, jistě tu jizvu mohli vidět, ale bylo to nepravděpodobné, mám tam jen trochu bělejší místo. Z toho úhlu, kde stála žena, bylo jen nepatrné.

"Na levém lýtku máš mateřské znamínko v podobě letícího ptáka," přidá se muž. Vyděšeně se na něho otočím a bezhlesně otevřu pusu. Jak tohle k sakru ví? Moje nohy neviděl!

"Unesli tě z nákupního centra asi půl hodiny odsud. Jela jsme ti koupit hračku k narozeninám, ty jsi měl týden před výplatou, proto jsme jeli až pak, byl jsi fascinovaný jezdícími schody. Nechala jsem tě tam jen minutku, abych ti koupila něco sladkého, ten stánek byl pár kroků od schodů, když jsem se vrátila, byl jsi pryč," rozvzlyká se žena. To přece není možné, není možné, aby tohle věděli, kdyby…

" Proč jste mě nikdy nehledali?" vydere se mi proti vůli z krku.

"My jsme tě hledali, Adene. Každou hodinu, dokonce i minutu, vyhlašovali jsme odměny jednu za druhou, nakonec jsme si najali soukromého detektiva. Hledali jsme tě patnáct let! Dokonce jsme si nechali vypracovat studii, jak bys asi měl vypadat! Dřeli jsme jako mezci dnem i nocí, abychom to všechno zaplatili!" hodí přede mě silnou hnědou složku.

Třesoucími prsty ji otevřu a začnu se prodírat obsahem. Jsou tam policejní zprávy, novinové ústřižky o únosu o odměně, která se ročně zvyšovala o nemalou částku, a zoufalé výkřiky o pomoc veřejnosti. Co mě nakonec dostane je moje fotografie a pak další grafické fotky, jak ta tvář na první fotce rok po roku stárla. Nevěřícně se stále dokola dívám na sebe samého a na fotkách se začnou objevovat mokré fleky. Neuvědomím si, že pláču, dokud mě matka neobejme a nepřitiskne k sobě.

Myslí mi projdou ty roky ponižování, mlácení a zneužívání, aniž bych tušil, že moje rodina žije na druhé straně města. Tomu se vážně říká ironie osudu. Jak to, že mě tam nikdo nenašel?

"Všechno bude dobré synku, uvidíš. Už vše bude dobré," chlácholí mě máma. Ale opravdu to bude dobré? Skutečně se nic takového nemůže stát? Ano může!

Právě v tu chvíli, aniž bych to sám tušil, jsem se rozhodl, že budu pátrat po ztracených dětech, budu nejlepší z nejlepších, chci pomoct tolika dětem, kolika budu moct.

Všechno se od základu změnilo, nastěhoval jsem se domů a začal chodit na policejní školu. Byl jsem nejlepší v ročníku. Ale přece jen mě něco trápilo. Uběhl od té doby sotva rok, když jsem si uvědomil, že jsem se zamiloval do svého bratra. A on mě stejně tak ze srdce nenáviděl. Další ironie osudu.

"Ahoj Lexi, jak se máš?" zeptám se svého bratra, který mě prokleje ostřím svých očí. Tenhle pohled dotáhnul k dokonalosti.

"Nechápu, proč se každý víkend vracíš z internátu, když tu nejsi vítaný," setře mě Alex.

"Abych slyšel tvoje sladká slovíčka," uculím se a jdu si udělat čaj, abych ho mohl plácnout po krásném zadku a on po mně hodit nůž, který vykryji prkýnkem na maso.

"Proč po mně vždycky házíš takovými ostrými předměty? Víš, že by se to mohlo kvalifikovat jako záměrné ublížení na zdraví?" zahraji si na policajta.

"Po ničem víc netoužím než tě uvrhnout do minulosti, tyranosaurus rex by měl svačinku, pokud bys mu stačil," zasyčí na mě Alex.

"Pane bože, Alexi, neměl bys používat tak sladká slovíčka, nebo se rozteču jako zmrzlina," zaúpím a předstírám, že se kácím s bolavým srdcem. Alex jen obrátí oči v sloup a vydá se ke dveřím. Rychle se k nim přemístím a zablokuji mu cestu. Naštěstí jiné z kuchyně nevedou.

"Uhni, mamute," zavrčí Alex.

"No to se podívejme, z doby dinosaurů jsme se posunuli do doby ledové, to je pokrok," usměji se.

"Jo, ale mozek ti zamrzl v době neandrtálců," odsekne Alex.

"No páni a už jsem neandrtálec? Takže tě můžu odvléct do své jeskyně a učinit tě svým mužem?" vyvalím na něho oči. Alex na mě taky vytřeští oči.

"Nevymetl jsem ti posledně mozek, když jsem tě praštil válečkem na těsto?" zeptá se zděšeně.

"Vidíš, už se ke mně chováš jako žena. Jen mi ještě nezahříváš postýlku, když přijdu unavený domů," našpulím rty.

"Z čeho ty můžeš být unavený? Z hledání hlavního města na mapě?" žasně Alex.

"Dovol, vím, které to je, ale víš, kolik kluků mi podstrkuje telefonní čísla?" vyvalím na něho oči.

"A mají to v hlavě v pořádku? Tebe může chtít jen ubožák," procedí skrz zuby Alex.

"Před rokem jsi mě chtěl ty, miláčku," pousměji se nad tou vzpomínkou. Alex nabere barvu zralé jahody.

"To už je dávno pryč," odsekne Alex.

"Bohužel, ani nevíš, jak moc bych ten čas vrátil," povzdechnu si smutně.

"Proč? Bylo to bolestné pro nás oba," zašeptá Alex. Smutně se na něho podívám, jasně si vzpomínám, že skoro půl roku chodil s červenýma očima, celé noci proplakal a vyhýbal se mi, jak mohl. Pak se mnou začal bojovat ironií.

"Alexi, možná od té doby utekl rok, ale pro mě se nic nezměnilo, pořád tě miluji a ne jako bratra," podívám se mu do očí. V dalším momentě mi na tváři přistane facka.

"Nech si zajít chuť, bratříčku," zasyčí mi do ucha a pokusí se projít kolem mě. Využiji toho, chytnu ho kolem pasu a přitisknu ke zdi, než se stačí vzpamatovat, líbám ho. Pořád chutná tak sladce jak si pamatuji. Pak mě Alex od sebe odtáhne a vší silou mě kolenem praští mezi nohy. Bolestí se sesunu na zem.

"Úchyle!" zavrčí a odejde ven. Zatraceně, nemůžu se ani pohnout, ze mě snad bude eunuch! Po víc jak hodině bolest konečně přestane a já se jdu pozdravit s rodiči na zahradu, kde popíjejí odpolední kafé. Otec zběsile předstírá kašel, aby zakryl smích. Před rokem jsme se kvůli tomu, že miluji Alexe, pohádali jako psi, pomalu nás museli odtrhovat policajti, abychom se nezabili. Od té doby se s tím nějak smířil stejně jako matka.

"Jak bylo ve škole, Adene?" zeptá táta, když přemůže svůj záchvat smíchu.

"Nuda, snaží se mě odradit od toho, co chci dělat a předhodit mě k vyšetřovatelům vražd," usměji se smutně.

"A to ty nechceš," poznamená táta.

"A to já nechci," pousměji se.

"Ty jdeš jen za tím, co chceš, že," podívá se na mě táta. V očích je mu vidět bolest z minulosti.

"Ano tati, kvůli čemu by měl život smysl, když ne proto, abychom dosáhli, co chceme?" zeptám se ho.

"Když tu nejsi, Alex tě volá ze spaní, stýská se mu," zdánlivě odbočí od tématu, ale mě ta věta dá naději, kterou jsem pomalu ztratil.

"Život je kolotoč, buď naskočíš včas, nebo tě převálcuje," povzdechnu si a pohladím černou kočku, která ke mně přiběhla.

"Ta se tady taky neukáže jak je týden dlouhý, jen když jsi tu ty," zabrblá táta a pokusí se kočku pohladit, ta po něm sekne drápkem. Zasměji se a začnu ji drbat pod bradičkou, odmění se mi vrněním. Zbytek dne si povídám s rodiči. Máme si toho tolik říct. I když mluvíme prakticky pořád, stále zůstává tolik nevysvětleno. Jediné, čemu se důkladně vyhýbám, je moje dětství. Chci, aby věřili, že jsem prožil šťastné dětství. To jistě, mezi všemi opilci, feťáky a kurvami, kteří nikdy nešli pro ránu daleko.

Alex se vrátí pozdě v noci, opilý pod obraz.

"Ty ses nám tedy zřídil," povzdechnu si, když ho stěží zachytím, aby nenapálil do zdi.

"Ale no tak, víš, že když jsem opilý, jsi roztomiloučký?" škytne Alex s přiblblým úsměvem. Obrátím oči v sloup a povzdechnu si.

"Tak půjdeme spinkat plyšáčku," zavrním mu do ucha.

"Ne koupat," našpulí pusu Alex.

"Tak koupat," povzdechnu si a vedu ho do koupelny, kde mu napustím vanu. Pak ho začnu pracně vysvlékat a zabraňovat, aby svlékl on mě. Nakonec se ho podaří dát do vany tak, abych zůstal oblečený, na dlouho ne. Když se nad ním skloním, abych ho namydlil, strhne mě do vany, takže jsem úplně mokrý.

"Tak ti děkuji," zavrčím vztekle a umyji ho, pak ho dopravím do postele a jdu do svého pokoje. Zrovna se vysvlékám z mokré košile, když se rozletí dveře, že třísknou o zeď. S trhnutím se otočím a vytřeštím oči na Alexe, který se ztěžka opírá o rám dveří a hypnotizuje mě pohledem.

"Alexi, co tu děláš? Máš spát!" zamračím se a jdu k bratrovi.

"Já chci…" začne se naklánět k zemi. Rychle ho chytnu.

"Co chceš?" zeptám se ho a táhnu ho ke své posteli.

"Tebe chci. Jsi hajzl, ale já chci tebe, tebe, tebe," začne vzlykat s těžkým jazykem a tlouct mě do hrudi.

"Vždyť mě máš, miláčku, jsem jen tvůj," pohladím ho.

"Vážně?"zeptá se tiše.

"Ano, vážně," pošeptám mu do ucha.

"Tak proč jsi mě opustil?" zařve Alex. Tehdy to pro oba bylo hrozně těžké, pro nás oba. Pro Alexe to, že jeho bratr je prostitut a spal s ním a pro mě, že mám bratra a rodinu, která je skutečně moje.

"Protože jsem tě miloval, potřeboval jsi čas na vzpamatování. Bylo to pro oba tak těžké," vydechnu. Nic, žádná reakce. Trochu Alexe odtáhnu a zjistím, že usnul vestoje. Usměji se a položím ho do své postele, pak se převleču do pyžama a lehnu si k němu.

Alex se ke mně přitulí a přitiskne se ke mně. Obejmu ho a na dobrou noc ho políbím, pak usnu, aniž bych tušil, že se na mě Alex díval skoro celou noc.

Probudím se s prvním sluníčkem a dívám se přímo do jasných Alexových očí.

"Nic nebylo," vyhrknu, i když v nich nečtu obvinění.

"Já vím" pousměje se. Nechápavě se na něho podívám.

"Nebyl jsem opilý, jen jsem chtěl, aby sis to myslel," vysvětlí mi Alex.

"Ale proč?" zeptám se zaskočeně.

"Protože, kdybys věděl, že jsem střízlivý, poslal bys mě spát samotného do mého bývalého pokoje," pousměje se Alex. Tohle naprosto nechápu. Daleko víc mě ještě zmatou jeho jemné polibky.

"Alexi, co to děláš?" zeptám se zaskočeně.

"Líbám tě," usměje se Alex.

"Co když sem vtrhnou naši?" zeptám se.

"Odjeli na víkend k tetičce. A do našeho pokoje budou vstupovat po zaklepání," odpoví mi mezi polibky Alex. Všechno je to příliš krásné, než aby to mohlo být skutečné. Přetočím se nad bratra a ruce mu přitisknu na madraci.

"O co tu jde, Alexi? Poslední rok mě nenávidíš a nakonec mě tu svádíš?" zavrčím na něho.

"Ty jsi debil, Adene. Nikdy jsem tě nenáviděl, už tenkrát v té uličce jsem věděl, že můžu být jen s tebou. Ale pak se stalo tolik věcí a já se dozvěděl, že jsi můj bratr… byl to pro mě šok. Myslel jsem, že proti tomu můžu bojovat a nakonec jsem byl jen nešťastný a ubližoval jsem tobě i sobě. Bylo to strašné. Bylo strašné pochopit, že miluji svého bratra, když tě vychovávali tak, že to je něco odporného, nepřirozeného… já…" zlomí se Alexovi hlas a po tvářích se mu začnou kutálet slzy.

Chápu ho, ani neví, jak moc ho chápu. Taky jsem s tím bojoval, ale někdy je srdce silnější než rozum.

"…Já jsem ten boj vzdal, vzdal jsem ho, protože není možné vyhrát nad hlasem srdce, Adene." Dokončí načatou větu Alex a zavře oči před odsouzením.

"Tak uděláme jednu věc, Alexi," pousměji se. Alex otevře oči a podívá se na mě.

"My dva budeme bojovat proti celému světu," usměji se. Alex se taky usměje a prudce mě obejme. Chvíli ho nechám a pak se odtáhnu a políbím ho.

Svět se přece točí jen pro nás dva…