Protáhnu se na žhavém slunci a líně se obrátím na záda. Miluji, když se můžu slunit na terase. Je pohoda, když vás někdo neotravuje, zvlášť jeden kočičák. Abyste rozuměli, tím kočičákem myslím svého bratra, který mým bratrem není. Naši ho před rokem adoptovali a od té doby mě otravuje, nechápu proč. To že se proměňuje v kočku, jsme zjistili jen tak náhodou. Našli jsme ho, když se proměňoval.

Vypadli jsme bleskovou rychlostí, když se proměnil úplně, přišel do kuchyně i s taškou oblečení. Táta se trochu podivil a máma ho zpacifikovala, mě to nijak nevadí, rozhodně ho mám radši jako kočku, neprská tolik. S rozkoší zavřu oči a…

"Ááááááááá já tu prašivou kočku zastřelím," zaúpím a vyskočím z deky. Hned se po hříšníkovi podívám. No jasně culí se na střeše, během chvilky jsem na ní taky, z terasy tam jde totiž snadno vyšplhat, stáhnu ho na terasu a začnu nemilosrdně lechtat, takže začne pištět.

"Hiro, prosím tě nech bratra na pokoji, zní to jako bys masakroval kolonii myší. Proč ho vůbec lechtáš?" vyjde ven máma.

"Proč? Ty se ptáš proč? Ta prašivá kočka na mě hodila balonek s ledem, když jsem se slunil, víš jaký je to šok, když ti na rozpálené tělo dopadne ledová voda?" zaúpím.

"Já se jen staral, aby ses nespálil," upře na mě nevinný pohled Mick.

"To ti tak věřím, ty malá žížalo," zavrčím na Micka.

"Já ano, dnešní slunce je nebezpečné, takže až se budeš znovu opalovat, natři se a pusť bratra!" nakáže mi máma. Se zavrčením ji poslechnu, nejradši bych mu vytrhal chloupek po chloupku, už proto, že mě neuvěřitelně přitahuje!

Odeberu se do pokoje, kde se převléknu a s taškou přes rameno jdu dolů.

"Ty někam jdeš?" zeptá se máma, ta musím mít radar na pohyb nebo nevím.

"Ano do práce, volal mi šéf, že je nával," zalžu bez mrknutí oka. Mám brigádu na místní veterině.

"Dobře, tak dej na sebe pozor a vrať se brzy," usměje se máma a zajde znovu do obýváku. Vyjdu ven a snažím se ignorovat černou kočku, která se za mnou dívá ze střechy. Vyrazím k veterině a jen pozvednu obočí nad přeplněnou čekárnou, pak vejdu do ordinace, kde mě můj šéf pozdraví s nesmírnou úlevou. Jsem na nižší střední veterinární, takže tohle beru jako brigádu, mám dovolené stříhat drápky, čistit klece a podobné maličkosti. Vykouknu z ordinace a zeptám se, kdo je tu na stříhání drápků. Jedna paní hned vyskočí a žene se ke mně, při tom se mi snaží vysvětlit, co všechno její pes potřebuje a čím trpí, podle mě potřebuje jen shodit. Ostříhám psovy drápky a paní pošlu zpátky do čekárny, ať to prodiskutuje s veterinářem, kromě toho ošetřím drobné zranění, jako jsou kousance, vytáhnu nějaká klíšťata a tak. Jde to jako po drátku. Za chvíli se ordinace vyprázdní.

"Díky, já jsem si myslel, že tu budu do půlnoci. Co jsi se tak zjevil?" usměje se na mě veterinář a podá mi sodovku. S chutí se napiji a mezi tím, vylíčím, co mi provedl můj bratříček.

Má z toho legraci.

"Je to kočka Hiro s nimi musíš mít trpělivost," pousměje se.

"Jo, ale to pořád nevysvětluje, proč mi leze pod peřinu," našpulím rty.

"Že by ses mu líbil?" zasměje se doktor.

"Copak jsem zoofil?" vytřeštím na doktora oči a ten se pomalu skácí smíchy. Naštěstí pro mě, někdo donese kočku, že ji napadl per. Je to Mick.

"Asi tě sledoval," poznamená doktor, zatím co Micka ošetřuji. Poděkuji klukovi a po tom, co mu vysvětlím, že si ho skutečně nemůže nechat, ho nechám zklamaného odejít.

"Jak to vypadá?" zeptám se doktora.

"Hlavně šok, z toho se dostane rychle. A radil bych, abys ho poučil, že nemá skákat ke psům, o kterých neví, že na něj nezaútočí," podá mi bratra do náruče.

"Povzdechnu si a pohladím Micka, který mi drápky zatne do trika. Ještě chvíli pokecám s doktorem a vyrazím s Mickem domů, až zázračně rychle mu otrne. Pustím ho na dvůr a jdu do svého pokoje, kde si vytáhnu knihu a začtu se do ní. To by nebyl Mick, kdyby mi za chvíli neskočil na hlavu.

"Micane, já si chci číst," zaúpím. Dostane se mi pořádného kousnutí do ucha. To fakt bolí.

"Auu, za co," zamračím se na kocoura. Jen na mě prskne a je zase venku. Zmetek jeden malý, už toho mám fakt dost, a když říkám dost tak dost. Vstanu a jdu do obýváku.

"Mami, už toho mám dost, nemůžeš říct Mickovi, ať mi dá na chvíli pokoj? Vždyť já si nemůžu ani číst, aniž by mě neotravoval," postěžuji si mámě, leč ta pochopení neprojeví.

"Tak se mu chvíli věnuj, pořád na něj nemáš čas tak se tě snaží zaujmout. Ono tě neubude," podívá se máma na mě. Odfrknu si.

"To s ním snad mám spát?" zeptám se drze.

"A proč ne, když se máte rádi, my vám bránit nebudeme," usměje se máma.

"Jako bych byl zoofil," zavrčím a otočím se čelem zad, vzápětí zjistím, že se dívám do Mickovích fialkových očí a pěkně rozzlobených. Zaprská na mě a v zápětí můj noc zdobí čerstvé škrábance. Spustím jak špaček. Dostanu pohlavek od mámy a radši se zdekuji do koupelny zastavit krvácení a ošeřit si nos. To zase bude ve škole špičkování! >.< děsím se už předem. Jako vždycky.

Konečně se mi podaří zastavit krvácení a ošetřím si škrábance, ty se musí zahojit samy. Rozzuřeně vypochoduji na dvůr a rozhlédnu se, Mick sleduje ze sloupku dění na ulici.

"Hele víš, co by mě zajímalo? Co proti mně máš?" zaječím na Micka.

"Z pohledu nezávazného pozorovatele vypadáš jako idiot. Ahoj Micku, zase tě to trdlo rozčiluje?" dojde ke kocourovi Kaito a pohladí ho. Ten zmetek Mick s rozkoší udělá kočičí hrb a zapřede. Zrádce.

Už jsem se zmínil o svém starším bratrovi, kterého bych degradoval na druhého dementa světa? Ne? Tak to dělám teď.

"Zdar Kaito, víš, že jsi mi tu ani nechyběl?" zavrčím vztekle.

"Tak to je dobré, já přijedu coby dárek na jeho narozeniny a on by mě vyprovodil ze dveří, taková nezdvořilost," zasměje se nezúčastněně Kaito. Zacuká mi obočí, sakra já zapomněl na narozky, které mám zítra.

" A nemohl jsi místo sebe poslat nějakou krabici?" zeptám se zvědavě.

"To by se ti líbilo, co?" vyzývavě zvedne obočí.

"A víš, že jo? Jeden potížista mě stačí," zavrčím a seznámím bratra s tím, co mě vyvedl naposled. Kaito se královsky baví. No aby ne.

"Hele nemáš ho ignorovat, nesmíš se divit, že se na sebe snaží upozornit," oznámí mi Kaito. Nafouknu se.

"Nenaočkoval ses snad o d mamky?" zeptám se vytočeně.

"Ne jen máme oči," upozorní Kaito na podstatnou maličkost a vezme do náruče Micka. Otočím se na patě a vyrazím do domu.

"Vztekloun, že Micku," zaslechnu Kaita a Mickiho souhlasné mňouknutí. Zavřu se v pokoji a konečně se pustím do čtení v klidu. Pak jen sejdu na večeři a zase vyjdu do pokoje, skočím si do sprchy a zalezu do postele. Jo je dost brzo, ale já jsem utahanější než kotě. Něco mě probudí o půlnoci. Podívám se vedle sebe a uvidím Micka, který se ke mně tiskne jako by mu šlo o život. Nechci ho budit, tak se jen posunu a spím dál.

Ráno mě probudí polibek. Zamračím se.

"Micku, kolikrát ti mám říkat, abys mě nelíbal," zavrčím a otočím se na něho, málem mi vypadnou oči z důlku. Sedí mi na posteli a na sobě má jen moji košili, která je navíc rozeplá a svezla z jednoho ramene, že odhaluje jednu bradavku.

Musím se sakra držet, abych se na něho hned nevrhl.

"Micku, kolikrát jsem ti říkal, aby ses napřed oblékl a pak sem lezl?" zavrčím a naštvaně se k němu otočím zády.

"Ale ty máš narozeniny, chtěl jsem ti dát dárek," pofňukne.

"Micku vzpamatuj se, ty nejsi žádný dárek, ale člověk, aspoň napůl. Nebudu tě brát jako dárek!" zamračím se na něho.

"Jsi zlý a hnusný, jako vždycky! Ty mě nemáš rád!" vyběhne s brekem Mick z pokoje. Proboha vysvětlete tomu škvrněti, že ho mám rád a moc!

"Co jsi mu zase udělal?" nakoukne do pokoje Kaito.

"Já? Co zase já?! Teď se mi nabízel jako dárek, můžeš mu vysvětlit, že dárek není?!" zaskučím do peřiny.

"Jasně, že jo," uculí se Kaito a odejde. Proč mám pocit, že mu to řekne jinak, než jsem doufal? Povzdechnu si a jdu si dát ledovou sprchu, už to tak praktikuji tak dlouho, že se divím, že nemám zápal plic. Vypotácím se ze sprchy. Obléknu se a jdu se najíst, rodiče se na mě zamračí a pak v klidu snídají.

"Budeš mít večírek?" zeptá se táta.

"Ne ten jsem si odbyl před týdnem, ta ostuda při posledním mi stačila," odpovím klidně a zaskučím, jak do mě Mick silně pod stolem kopne. Fakt mluvím pravdu v loňském večírku na mě vyskočil z dortu úplně nahý a začal mě líbat. Byla z toho zábava po celé škole. Zamračím se na něho a mlčky jím.

Den uběhne celkem snad v klidu, kromě oběda, kdy je proměněný v kočku a sedí ke mně ocáskem a přes rameno na mě vrhá nabubřelé pohledy. Celý den se mě snaží svést, jednou se dokonce napral do koše na polena a pak ječel, že chce ven. Samozřejmě od nikoho se nenechal vytáhnout než ode mě a se vší samozřejmostí byl nahý.

Večer toho mám plný kecky rozeberu si dárky a velice se podivím, že Mick nikde není. S povzdechem se vydám do pokoje i s dárky, ty dám do kouta a jen tak mimochodem zavadím o postel. Chvíli si myslím, že mám halucinace.

Na posteli sedí Mick, jak ho pánbůh stvořil, ve tváři rudý jak malina a probodává mně, fialovím pohledem, všimnu si taky ocásku, a kočičích uší. Nejvíc mě uhodí do očí růžová mašle, kterou má ovinutou kolem sebe. To je dárek, jak se sluší skutečně!

Stojím v pokoji s otevřenou pusou a mrkám na Micka.

"Můžeš mi říct, co to má znamenat?" zeptám se ho zaskočeně.

"Já… Kaito, řekl, že nemůžu být dárek, když nemám mašli," zrůžoví o něco víc Mick.

Já toho debila zabiji! Přejdu ke dveřím a nadvakrát zamknu dveře. Dárky k narozeninám se neodmítají, co říkáte?