"Ricku!" otevře máma dveře a jde, podle kroků, do kuchyně. Jen se zavrtím a spím dál.

"Brácho, vstávej, jde se do školy!" zatře se mnou Don.

Zavrčím, to mě budí z tak nádherného snu? Pokusím se zase do něj znovu ponořit, snění mi přeruší ledový vodopád. Se zaječením se posadím a podívám se na Dona, který se na mě uculuje mezi dveřmi.

"Done, už tě někdo, v sedm hodin ráno, zabil?" zeptám se nasraně.

"Jak vidíš tak ještě žiju," zasměje se Don a vypadne, než to skutečně udělám. S povzdechem se vyhrabu z mokrých peřin a přehodím je přes rám okna, aby uschli, teprve potom vběhnu do koupelny, abych za chvíli vyšel osprchovaný, a obléknu se.

S taškou vyjdu z pokoje a zamířím do kuchyně, kde si sednu k rychlé snídani. Za neustálého honění stačím sníst jeden rohlík, než mě brácha vystrčí za dveře a hodí po mě jak boty, tak bundu. Obuji se, bundu hodím přes ramena a teprve potom se uráčím podívat na hodinky.

"Hele Done, co blbneš? Je teprve půl šesté?" zarazím se.

"Máme třídní hodinovku, už jsme tam měli být," zavrčí Don, který se už žene po schodech. S dalším povzdechem se k němu přidám, co se týče rychlosti a vytrvalosti se mnou nemůže soutěžit, ale drží se dobře.

"Začnu dělat nějaký bojový sport," zaskuhrá u brány školy, kde se drží za bok. Já jsem se skoro ani nezadýchal.

"To bys měl, kondičku máš na dvě věci," ujistím ho a uskočím před jeho taškou.

"Kde jste? Už vás tu vyhlížím dobrou čtvrt hodinu," ozve se Nibory. Ten mi tu ještě chyběl.

"Promiň, bráškovi se nechtělo z postele," zazubí se Don. Zdá se mi to, nebo si nějak začali rozumět?

"Aha, Ricku, upaluj do ředitelny, ostatní už tam jsou," plácne mě po zadku Nibori. Chci se ohradit, ale zmínka o ředitele mi v tom zabrání, prostě se rozběhnu do ředitelny, aniž bych se zdržoval přezouváním, ve dveřích se ještě ohlédnu a vidím, jak se ti dva přátelsky baví, proč mám takový pocit, že šijí nějakou boudu? Hned jak vejdu do ředitelny, to vypustím z hlavy.

"A tu jsi, jak to, že jdeš pozdě?" upře na mě ředitel oči.

"Promiňte, dozvěděl jsem se to před," mrknu na hodinky, "dvanácti minutami," odpovím a podám řediteli omluvenku, ten ji shlédne a založí do mého listu.

"Takže znovu. Dnes přijedou, vymění studenti z Ardoské střední…" začne ředitel. Zasténám, proč tihle? Jedná se sice o luxusní školu s nejlepší pověstí, ale jedná se o největší grázly široko daleko. Žádná špatnost jim není cizí. Vím to, protože jsem tam jeden čas chodil, nemuseli mě ani vyhazovat odešel jsem sám. Prostě jsem odmítl do ní vkročit.

"Jak vidím, víš co se tam děje, bohužel jsem odmítnout nemohl, protože by se moli zapříčinit o zrušení této školy, nechci jim dávat esa do ruky, takže musíte napřed všechno zdokumentovat, hlavně tam, kde nejsou kamery a pak teprve zasáhnout. Ale jak to udělat nevím," podepře si nešťastně hlavu.

"Co takhle zapojit ostatní studenty? Hlavně ty, co mají nějaký vroubek na triku, moli by to tak odčinit a navíc znají leckteré skrýše, o které my zakopneme jen náhodou," nadhodím ledabyle.

Ředitel do mě zabodne oči a pomalu se usměje.

"Víš, že to není špatný nápad? Budou stačit levnější fotoaparáty, kamery dodám já, když bude třeba, tak bychom měli pokrytou školu. Zbytek bude na vás, dostanete zvukové zařízení s polohami školy, volat vás budou ty, co budou kontrolovat školu. Ale, co když je nenajdou?" zamračí se znovu ředitel.

"Co takhle rozdat to samé zbytku školy, ale s napojením na informátory?" napadne Osamu.

"Nejste tak blbí, jak vypadáte," usměje se ředitel.

Doslova se urazím, tohle tedy nemusel.

"Jinak zavádím povinnost nosit rukávníky, i pro tebe Ricku. Možná je to pro tebe zbytečnost, ale jinak se bude jednat o napadení. Dále Ricku, snaž se vyvarovat zlomeninám a jiným nebezpečným technikám," varuje mě ředitel.

"Bez problému, vždycky je můžu vyházet z okna," odpovím s klidem anglického lorda.

Pár kolegů se zachichotá, zatímco řediteli zacuká obočí, ale nekomentuje to.

"Nějaké dotazy?" zeptá se odevzdaně.

"Jo, co když napadnou oni nás a ozbrojeni?" zeptá se Daisuke.

"Pak dělejte, jak uznáte za vhodné, bude to kvalifikované jako sebeobrana," odpoví ředitel.

"Aspoň něco, nechtěl bych je nechat, aby mě řízli, jen proto, abych rozdal pár kopů," zabručím skloněný nad taškou, kde hledám rukávník, vydoluji ho někde na spodu, pěkně skrčený. S povzdechem si ho připevním a shrábnu zvukoví hlásič do kapsy. Nikdo o něm nemusí vědět nebo snad jo?

"Můžete jít a nezapomeňte sem poslat spojky jasné?" ozve se znovu ředitel.

"Jasné," zahučíme a vyjdeme z ředitelny.

"Ricku kde jsi byl?" ozve se Osamu.

"V Číně, měl jsem tam výzvu, které nešlo odolat," odpovím. Nemám jim co skrývat.

"Doufám, že ž nezmizíš," zabručí Daisuke.

"Ne, už ne," odpovím s úsměvem.

"Super, tak do práce hoši," ozve se Asigo a my se rozprchneme po škole hledat Napomeninky, jak říkáme podmínečným trestům.

Během hodinky a něco jsou všichni vybaveni a my se jen modlíme, aby se to obešlo bez vážných kolizí, leč bohužel, asi to bylo marné přání, když uvidím, jak ze školního autobusu vystupují, tři nejhorší esa školy. Šeptem na ně upozorním ostatní, a něco řeknu i o zbývajících.

"Ty se nějak vyznáš," podiví se polohlasně Kei.

"Jednu dobu jsem tam chodil," odpovím. To, že jsem ty tři málem přizabil hned první den zamlčím, měli by zbytečnou starost. V dalším okamžiku se do mě zabodnou oči jednoho z nich a upozorní na mě ostatní, těm se po obličeji rozlije úšklebek, který mě nenechá na pochybách, že tentokrát nevyváznu.

Nemusím, jsem na ně připravený a to dobře. Úšklebek jim sebejistě oplatím. V tom si všimnou mého rukávníku a znejistí, bohužel ne na dlouho, čeká nás pořádná práce.

První den, celkem jde až na pár pokusů o vyvolání rvačky je klid, někteří ze skupinky dokonce pomůžou děvčatům, když přenášejí těžké věci, tak problém bude jen s tou pěticí, dobře.

Už si myslím, že bude kli, když se ozve alarm, tiše zasténám a podívám se, odkud to jde, pak vyrazím. Za chvíli jsem na místě, koutkem oka zaznamenám, že má odfoceno a zahnu za roh. Hikaru, zase, ten kluk fakt přitahuje všechny nechutné živly.

"Makaro okamžitě ho pust," zavrčím vztekle na kluka, které ho poznám skoro hned.

"A hele nejsi Rick? Víš, že ses mě líbil už na naší škole? Ale pak jsi zmizel, než jsem tě stačil přesvědčit, teď budeme mít dost času," olízne si rty.

Chcete vědět pravdu? Zvedl se mi žaludek a to pořádně.

"To bych se musel poblít," otřesu se zhnuseně.

"Ale no tak, neříkej, že se ti nelíbím. Vidím, že jsi celkem i povýšil, z obyčejného rváče an ochranku školy, to tu máte takový bordel?" zachechtá se Makaro.

"Díky Rickovi ne, spíš se podobný existence zkrotili sami," ušklíbne se za mnou Osamu a pohodlně se opře o zeď.

"Fajn, tak já tu zaučím, tohohle krasavce a vy se kliďte," zavrčí Makaro.

Vyrazím, ale Osamu mě stáhne zpátky a mrkne.

"Hikaru, co kdybys ukázal Rickovi, co ses naučil, co byl pryč," zazubí se na bratra Osamu.

"Jo dobře a jak to bylo nějak takhle?" švihne sebou tak, že Makarovi podkopne nohy a vzápětí mu ten hnusák přeletí přes hlavu, aby se rozplácl na protější stěně jako moucha, ovšem mnohem těžkopádněji. Zůstanu zírat s otevřenou pusou.

"Přesně tak zlatíčko, máš jedničku s hvězdičkou," usměje se Osamu.

"Super," skočí mu Hikari do náruče a dá mu pusu, kterou mu Osamu oplatí.

Vytřeštím na to oči,

"Co tohle k čertu má znamenat?"opřu se vyjeveně o zeď.

"Co by, chodím s bráchou, nějak nedokázal překousnout, že bych chodil s jiným klukem. No tebe by možná vzal, ale ty máš Niboriho, takže to padlo," pokrčí rameny Hikaru.

"Řekněte mi, co na tohle řekli vaši rodiče," vydoluji ze sebe v šoku.

"Co zmohli? Nic. Nachytali nás přímo při tom a tak jsme je postavili před hotovou věc, sice potřebovali pár panáků, aby to strávili, ale vzali to," zazubí se Osamu.

Jen šokovaně potřesu hlavou, na tohle se nedá nic říct.

"Jsou tu ještě nějaké změny?" zeptám se odhodlaný skousnout to naráz.

"Jo Daisuke začal chodit s Asigem, i když trochu protestoval, však Dai Asiga zvládne a Minoru s Kaiem, začali chodit s bezva holkami," odpoví mi Osamu.

Dobře, tohle už je dobré.

"Fajn a co s tímhle odpadem?" ukážu na Makara, který se nějak nemůže vzpamatovat.

"Nevím, necháme ho tak?" pokrčí rameny Hikaru. V tom mi padne pohled na jeřáb a zazubím se.

"Kluci pomožte mi a tak, aby nás nikdo neviděl," kouknu na ně. Podívají se na sebe, ale pak kývnou a pomůžou mi k jeřábu, vyskočím do kabinky a nějak se mi ho podaří zprovoznit, kluci ho zaháknou za hák, a aby pomstu zefektivnili, sundají mu kalhoty i se spodním prádlem po kotníky, zatímco ho zdvihám do dvoumetrové výšky. Palcem nahoru to oznámkuji a pak rychle zmizíme, než si nás někdo všimne.

V bočních dveřích se srazím s Niborim, rychle nás vtáhne dovnitř a stejně rychle zapadneme do šatny, kde se Nibory svalí smíchy na lavičku.

"Teda, kdo tohle vymyslel, by zasloužil metál," vyrazí ze sebe, když se trochu uklidní.

"Tak to můžeš poděkovat Rickovi," odpoví mu klidně Osamu.

Nibory jen zavrtí hlavou a vyžene nás ze školy, zbytek dne proběhne celkem v klidu.

Ráno jsme všichni pozváni na kobereček.

"Víte, co se stalo?" zeptá se nás klidně ředitel.

"Ne," odpoví za všechny Osamu s klidem. Ředitel před nás hodí noviny, nakloníme se nad ně, a skoro skončíme na koberci smíchy. Makaro je tam detailně vyfocený.

"Ricku, kde jsi byl? Slyšel jsem, že jsi u toho zasahoval," zavrtá se do mě jeho pohled.

"Ano, dovoloval si na Hikara dost nepřístojným způsobem," odpovím.

"To můžu potvrdit," ozve se Osamu

"V tom případě budete vědět, kdo tohle udělal," zabodne do nás pohled.

"Ne," odvětím klidně, aniž by se mi na tváři pohnul sval.

"Dobře, můžete jít, ale ještě jednou se něco podobného bude opakovat tak si mě nepřejte," propustí nás.

"Netušil jsem, že se dokážeme rozdvojit,"podiví se Daisuke.

"To netuším, můžu to vyzkoušet na tobě?" zeptá se Asigo.

"Jistě, ale radši až budeme v noci na pokoji," zamrká Daisuke. Asigo po něm vrhne vraždící pohled a pokusí se mu zmizet. Možná by se mu to podařilo, kdyby k němu nebyl Daisuke přilepený vteřinovým lepidlem.

Týden probíhá šíleně, co chvíli máme pohotovost, párkrát jsme dokonce museli volat policii a ředitel měl nažhavenou linku, jak si stěžoval na chování studentů z Ardoské Akademie.

Zlom nastal tři dny před jejich odjezdem.

"Ty všiváku, konečně vím, kdo mě tak ponížil," zavrčí Makaro, který mi zablokoval cestu v jedné z chodeb.

"Ono se ti to někdy stalo?" podivím se hraně, při tom si všimnu, že partička jeho posluhovačů se vynoří za jeho zady. Nezajímá mě to, dokážu je zvládnout.

"Teď se svlékneš a každému z nás podržíš, jak dlouho budeme chtít," zavrčí Makaro.

Po tváři mi přejede úšklebek.

"A když odmítnu?" zeptám se a odhodím tašku ke zdi.

"Neodmítneš," odpoví mi ten hnusák a namíří na mě pistol. Tak tohle fakt posral!