Další kop mě zasáhne do žeber. Skoro se prohnu bolestí, zlomil mi žebro, ale stejně nesmím dát najevo slabost. Další ráně uhnu a postavím se. Stoupnu si do základní ho postoje a jako zázrakem se uklidním, na mě je dost pomalý, ale ty železa, kterými se ozbrojil, jsou nebezpečné.

Kdybych stál proti bojovníkovi ze shaolinu tak ten by si dál pozor, ale Jack je příliš natvrdlý než aby mu to došlo.

Rozežene se na mě bočním výkopem. Chvíli přemýšlím, jestli mu ji mám zlomit a pak ji jednoduše uhnu tak, aby to vypadalo, že mu nestačím a tohle bylo jen náhodou. U nás se tomu říká hra kočky s myší, až na to, že tohle je nejspíš červ.

"Nikdy jsem si nemyslel, že se někdy dáš na pokání Ricku. To jsi takový ubožák?" kopne nohou tak aby to šlo do pasu. Hladce uhnu a hřbetem mu vrazím facku přes nos, tak že mu začne téct krev. Tohle bylo za toho ubožáka a dost jsem tím odhalil karty, ale stále doufám, že mě neprokoukl.

"Ty kreténe, co jsi to udělal?" drží si překvapeně nos. Kdybych teď zaútočil, je po něm, ale chci si hrát.

"Jen jsem se ohnal, Američane," ušklíbnu se pohrdavě.

"To je zlé," nakloní se Lee dopředu.

"Co? Vždyť Rick proti tomu zmetkovi nemá šanci," ozve se Nibory.

"Právě naopak, takhle už jsem Ricka viděl bojovat, nedopadlo to dobře," zamumlá Lee.

"Pro Ricka?" zeptám se naivně.

"Ne pro soupeře, nepřežil, jestli se přestane ovládat, vyrazí mu vnitřnosti z těla," opraví mě zachmuřeně Lee.

"To jak Jackovi tekla krev, jen se ho letmo dotknul, viděl jsem ho, jak tímhle jednoduchým úderem přerazil pět centimetrů silnou desku,"vysvětluje Lee.

"Když se mnou bojoval, tak nebojoval ani ze čtvrtiny, že," zeptá se Nibory.

"Jo přesně tak," odpovím mu, nemá smysl mu lhát.

"Jestli Rick někdy bude s někým chodit, musí být dva. Jeden ho nezvládne," promluví Lee znovu.

"To nepřipustí," řeknu chvějícím se hlasem.

"Připadá mi jako by bojoval s minulostí a sám se sebou, nevím, co z toho vyhraje. Jestli dovolí minulosti, aby ho pohltila, prohraje, když porazí minulost, vyhraje," promluví Nibory.

"Když jsi tak chytrý, tak mi řekni, kdy prohraje, ale normálně," zavrčím naštvaně.

"Prohraje, když ho zabije," odpoví mi Lee.

"Neudělá to," odpovím s úsměvem. Nevím, jak si můžu být jistý, ale věřím mu, věřím, že to zvládne.

Podívám se do očí Jacka, který na mě nevěřícně civí.

"Američane? Ty jsi taky Američan!" křikne mi do obličeje.

"Ne, jsem Japonec. O vás bych si neotřel ani podrážku od hoven," ušklíbnu se na něho. Zůstane na mě nevěřícně hledět.

"Ty parchante," zaječí Jack a vší silou se do toho opře, ale tentokrát se přepočítal, už znám jeho útoky a pohyby, není problém se mu vyhnout.

Hladce uhnu, nohou ho z boku naberu do břicha, až hekne, vzápětí jsem mimo dosah jeho nohou i rukou. Je pro mě lehoučké vidět jak se napřahuje k ráně, mohu kdykoliv sejmout, ale proč, když mu mohu ukázat jak moc je proti mně nicotný?

Je vidět, že nechápe, co se tu vůbec děje, jednu dobu schytávám rány jako na běžícím pásu a najednou na mě nemůže dosáhnout. Jako bych znal jeho příští pohyby a to je také pravda.

Vidím je dopředu, odhaduji je z jeho předešlých pohybů.

Na jeho pohledech a výrazech vidím, že neví co si má o tom myslet. Při jednom úderu ucítím něco jiného než svaly. Přimhouřím oči a nechám se bouchnout pěstí. Jak jsem předpokládal, je tvrdší než normální pěst musí tam mít železo nebo něco podobného.

Hajzl!

Prudce vykopnu, ale stala se chyba, chytl moji nohu a se zlým úsměškem ji prudce otočil ve snaze mi ji zlomit, využiji toho a v obratu ho kopnu do čelisti. Jeho smůla je, že jsem na betonu cvičil i je a tak není divu, že se poroučí skoro na druhý konec prostoru vyhrazeného pro boj a z nosu mu znovu teče červená.

"Ty hajzle, tys mi vyrazil zub!" zaječí na mě.

"Asi měl dost rozumu, aby tě opustil," setřu ho klidně.

"Kam se ztratil ten Rick, kterého jsem miloval?"pokusí se jít na mě citově.

"Ty jsi ho před dvěma roky zabil a teď je na čase, abys umřel ty," odpovím mu ledově.

Zděšeně se na mě podívá a postaví se.

"Ricku, ale tenkrát to byl jen takoví žert," ozve se zděšeně, zřejmě pochopil, že teď jde to tuhého.

"Tak to mi promiň, že se nesměju," odseknu a sundám si halenu, která kryla mé tělo. I když nejsou vidět svaly, na první pohled je jasné, že jsem zesílil.

"Víš, že jsi hezčí než dřív?" ušklíbne se na mě Jack. Nehnu ani svalem, tohle už pro mě není lichotka, ale urážka, zvlášť když to říká on.

"Zato mi připadáš jak olísaný slimák," ušklíbnu se. Uslyším hlasité vyprsknutí, na vteřinu ztratím koncentraci a podívám se tím směrem. Překvapením se mi otevřou oči, je tam máma, brácha a Nibory s Leem. To by mě zajímalo, proč sebou vzali Niboriho.

Nepozornost se mi nevyplatí, Jack využije příležitosti a zaútočí mi na krk, jedno z nejbezpečnějších míst na těle. Úderem do krku mě může i zabít!

Postřehnu to v poslední sekundě, ale už nestačím ránu úplně vykrýt. Ztěžka se postavím na nohy, rozhodčí mě kryje, když kývnu, že jsem v pořádku, odskočí a Jack na mě zaútočí stejným úderem, ale teď mě fakt nasral.

Místo, abych uhnul, mu ruku chytnu a hákovitým kopem mu nalomím klíční kost, pak ještě mu ruku překroutím tak, že přemetem přistane na druhé straně ringu. Nečeká to a tak mu z ruky vypadne železo, měl jsem pravdu. Skopnu ho a kopnutím ho zbavím druhého, ještě stále sevřené v ruce.

Teď už smilování nemám, ale nejsem stejná sketa jako on, abych na něho útočil, když se sbírá ze země. Nahoru jde pomalu a rukou si drží břicho, nechápu na co. Tam jsem ho neuhodil, zatím.

Pak stoupne na nohy a hraně zaútočí, místo rány mi však hodí do očí nějaký prášek.

Během chvilky se mi vše rozpije v jednu velkou barevnou skvrnu, nevidím ani na špičku svého nosu.

Přepadne mě panika.