"Z koní, neutečou a zbraně do rukou," zavelí Deitn a sám podle svých rozkazů jedná. Jen, co se ochránci dotknou země, začnou růst. Podívám se na pavouky a mlčky vytřeštím oči, jsou vysocí skoro metr a půl a všude po těle mají ostny, z kterých kape nějaká látka, která na jejich těle tvoří jakési brnění. Jedna kapka dopadne na zem a udělá malý kráterek.

"Pekelníci," ozve se za mnou Deitn. Nechápavě se na něho otočím.

"Ti pavouci, říkáme jim pekelníci z těch ostnů, co vidíš, kape žíravina, jim neublíží, ale pro všechno ostatní je ničivá, dokáže sežrat všechno. Stejně tak ďasovec, nechápu, jak je můžeš zvládnout i se stryx," obrátí se na Deitn.

Podívám se na Drápka a jen polknu, pokud to byl roztomilý nemotora, teď je to monstrum. Zvětšil se, protáhla se mu tlama, kterou má plnou silných špičatých a jako prst silných zubů, rudé oči prohloubili svou barvu, tělo se pokrylo srstí, která byla hrubá, a nic bych nedal za to, že byla silnější a odolnější než ocel. Dlouhé zahnuté drápy se zkrátily a zpevnily tak, že by dokázali rozhrabat kámen za pár minut. Ostatní ochránci prošli podobnou proměnou.

"Lidičky budeme po skupinkách, v každé ať je aspoň pět lidí. Všichni víte, jak Cedrik vypadá, když si nebudete, jisti udělejte zkoušku. Doufám, že zlikvidujete spoustu démonů. Dynamite, máš povolení používat ty své hračky, ale až odněkud budete vycházet. Setkáme se zde za dvě hodiny, kdo bude mít problém, znáte nouzovku. Jinak lovu zdar a berem to útokem!!" zavelí Deitn.

Skupinky se utvoří do pár sekund a Dynamit ještě něco kutí u brány.

"Lidičky je to nastavené na dvě hodinky," zazubí se na nás.

Jen co se dostaneme dovnitř, zaskučí stryx.

"Jistě že můžeš, ale drž se na dohled, potvůrko, ať se mi neztratíš," ozvu se a Xyr zmizí, hned na to uslyšíme děsivý křik a spokojené chroupání kostiček. Za okamžik se dostaneme na první rozcestí a naše skupina se začne drobit, netrvá dlouho a já zůstanu s Asigem, Deitnem, doktorem a ještě jedním blonďákem, kterého neznám. Na chvíli se k nám připojí a Stryx, která za běhu chroupe poslední články prstů.

Před námi se objeví balvan, který se valí přímo proti nám,a když se otočíme, za námi je propast. Můžeme jen dopředu. Najednou Xyr něco vychrlí proti balvanu, který se doslova vypaří. Vděčně ji poplácám a běžíme dál. Dorazíme do obrovského sálu, kde leží spálené zbytky démonů, které se pomalu rozpadají, co je zabilo, uvidíme ve chvíli, kdy se proti nám postaví dvacet démonů a do nich se pustí All. Xyr jen potáhne.

"Alle prosím tě nech něco i Xyrovi, má hlad," napomenu ho s povzdechem. All hned poslechne a tak se stryx hned pustí do báječné bašty, jen se otřeseme a běžíme dál. Dorazíme do sálu, kde ze stropu visí na silných řetězech s háky zaraženými hluboko do masa lidé. Z toho obrázku se nám udělá špatně.

"Budeme to muset prohledat, jestli tu není Cedrik, Tome," ozve se Asigo a polkne. Přejedu sál pohledem.

"Nevidím ho tu," odpovím a namáhavě polknu, abych spolknul chuť zvracet.

"To že tu není, neznamená, že tu nemůže být," odsekne Asigo tvrdohlavě. Hromadně si povzdechneme, když si ten kokot postaví hlavu tak s ním prostě nic nehne a basta.

"Asi, když Tom říká, že tu není tak tu není. On to musí vědět líp než my," zavrčí Deitn podrážděně.

"Dobře, ale stejně to musíme projít, abychom se dostali dál," ozve tvrdohlavě Asigo. Deitn se zaměří na zadní stěnu a bok.

"Nemusíme, žádný východ tam není," odpoví Deitn klidně.

"Zato za námi je problémů až, až," ozve se blonďák. Blesku rychle se obrátíme. Za námi se shromáždilo něco, co dřív nejspíš bylo člověkem, jen tomu všechno hnije za živa. Vzpomenu si, že totéž chytlo to děcko v tunelu. Zhluboka se nadýchnu a sáhnu po meči.

"Mečem to nezabiješ," ozve se Deitn a vytáhne pár kuliček, které hodí do chumlu, pak mě chytne a s druhou rukou na nose a ústech mě protáhne tím chumlem, pustí mě až na křižovatce.

"Fajn, tak teď se rozhodnout kudy," povzdychne si blonďák. Všichni se rozhlédneme po dvojnásobném množství chodeb než na začátku.

"Tohle není peklo, to je bludiště," ulevím si a zabořím do písku meč, který jsem přece jen vytáhnul. Ozve se hlasité zaskučení a písek, kterými jsou pokryté chodby, se zbarví do krvava. Rychle odskočím do strany, právě včas protože se z písku vynoří ostny, jako když vytáhnete jehelníček. Horší je, že tam zůstane meč, který jsem zapomněl vytáhnout a ten se rozsype na kousíčky. Chcíple na to hledím.

"Tak to je vážně suproví, kdybych to věděl tak vezmu náhradní meč," zavrčí Asigo a vyčítavě se na mě podívá. Na jednou se u mě objeví Drápek a rozběhne se k jedné z chodeb. Rozběhnu se za ním a ostatní za mnou.

"Tak tohle mě začíná bavit, sice to odnesl jeden z mých nejlepších lidí, ale Tomáš přišel o ten svůj zázračný meč. Už ho nikdo nikdy nedá dohromady," rozlehne se sálem démonií smích.

"Ty hlupáčku, nechápu proč se kvůli mně tak snažíš. Jen ti přidělávám trápení," zašeptá Cedrik a s bolestí v očích sleduje Tomovu partičku, jak se řítí k jednomu z tunelů. Hned pozná co tam je za past.

"Tam ne Tome," zaječí ze všech sil. Ví, že ho nemůže slyšet, ale stejně to udělá. Démon se jen rozchechtá, ale v zápětí mu úsměv ztuhne na rtech, když Tomaš zastaví před tunelem a obrátí se zpátky, něco řekne svým společníkům, kteří s ním běží zpátky na rozcestí. Hned na to se vydají správným směrem.

Ceadius, jak se démon jmenuje, vyskočí z trůnu a vrazí mu pěst do už tak zmrzačeného těla. Zřetelně jde slyšet křupnutí kostí.

Cedrik zkřiví obličej bolestí, ale nezařve jak na začátku, když mu vráželi háky do těla, naučil se, že tohle démon slyší nejraději.

Ceadius se na něj ušklíbne a začne vydávat rozkazy, které zaniknou v hromových ránách uvnitř pekla. Vzápětí skoro ztratí rovnováhu, jak se zem pod nimi otřese. Zděšeně se obrátí k mlhovému oparu a začne zjišťovat škody. Hned je mu jasné, že všechny cesty od pomoci stejně tak k úniku jsou zničené, nehledě na víc jak polovinu zničených démonů. Neví, co si o tom má myslet, takový bordel tu neudělal ani Raven Sildor a to tu měl takřka dvojnásobek démono-bijců.

Znovu se podívá na chodbu, kde by měl být Tom, ale tam není. Zběsile začíná hledat po všech dosud funkčních chodeb i těch povážlivě ubývá.

"Hledáš mě?" ozvu se, když dorazíme do hlavního sálu pekla, ne že by žádné nepříjemnosti nebyly, ale bič nasáklý svěcenou vodou to trošku urovnal. Dívám se směrem k postavě, která stojí u jakési průrvy, ze které se valí a všelijak formuje pára.

Postava sebou trhne a nevěřícně se podívá směrem k nám.

"Myslíš, že tohle je ten hlavní démon?" poklepe mi blonďák po ramenou.

"Jestli jo, tak mě trošku zklamal. Nikde nevidím vousy, rozeklaná kopyta, nahý hrudník, chlupy až na zem, rozpláclí obličej, rypák, ze kterého se valí síra, žádné rohy, žádný ocas, žádny tesáky, je jako plyšová panenka. To nebude on, spíš nějaká náhrada i Grodus vypadal poživatelněji než tenhle salát," mnu si bradu.

"A co oči?" zeptá se Asigo.

"Ty taky nic moc, všimli jste si? Žádná červená to Drápek má nádherná očka," zavrtím zklamaně hlavou.

"Ty ocucanče, co si to vůbec dovoluješ?! Nech mluvit ty, na které mám zálusk! Který z vás je Tomáš?" zaječí to stvořeníčko.

Pohledem přejedu skupinku u dveří. Dobře přiznávám, že mě trochu překvapily, ale to bylo poprvé a na posledy. Teď chytnout Toma a zničit ho i s tím jeho milencem. Ten nejmladší spratek mi jde na nervy, takhle pohanět moji nádhernou podobu, na kterou jsem pyšný.

"Co s ním máš v úmyslu a kde je Cedrik, tedy pokud to víš," ozve se Deitn za mnou. Obrátím oči v sloup, měl se spíš zeptat, kde je ten hajzl, co nechal unést Cedrika.

"Řeknu to jen Tomášovi," odsekne v momentě, kdy spatřím Cedrika.

"Cedriku," zaječím zděšeně a než mě někdo stačí zastavit, přiřítím se k postavě, která je za háky pověšená ke stropu. Těch pár démonů, co se mi připlete do cesty, smetu jako nic.

"Co tu děláš, žížalko," usměje se na mě.

"Debile, co asi hledám blbce, který mi zmizel," zabručím a chci ho sundat, když mě zarazí Deitn.

"Na ty háky nesahej, jinak začnou požírat i tebe," vykřikne a vrhne se ke mně. Horečně začnu prohledávat kapsy, až najdu váček s práškem, který byl mezi věcmi ve škole.

"Musíme ho sundat hned," zaječím.

"Jo to je fakt, tu máš rukavice, ten prášek se bude hodit," promluví jedno z dvojčat.

"Co? Jak…" začnu se vyptávat.

"Pak, teď si ty rukavice nasaď ty háky musíme vytáhnout do pár vteřin," odsekne druhé dvojče. Hned poslechnu.

"Na to budete potřebovat stryx," zachechtá se chlápek. Hodím po něm nechutným pohledem a zavolám Xyr a Drápka. S potěšením zjistím, že tomu blbci, který zrovna sedí na židli v rohu, zmizel usměv z obličeje.

"Uhněte," zavelí Deitn a přesekne lana. V jednom chumlu se vrhneme na háky a prakticky je vyrveme z jeho těla. Z ničeho nic se k nám vecpe drápek a rozedře Cedrikovi kůži, než mu stačím nadat, vytáhne ještě jeden hák, který je o něco menší.

"Uhněte," ozve se tentokrát Doktor a z rukou mu vystřelí bílé světlo, které začne zacelovat ty nejhorší rány a zastavovat nepřetržité krvácení. Už vím, odkud ta přezdívka.

"Tohle by mělo zabrat, než se dostaneme k léčiteli," oddechne si Doktor.

"Ale to byste se museli odtud nejdřív dostat," zachechtá se chlápek a napije se ze skleničky. Rozhlédneme se a zjistíme, že jsme se ocitli v dokonalé pasti.

"No výborně. Dostat se odtud bude horší než se dostat sem," povzdychne si Deitn.

"K zemi," zaječí nějaký hlas za davem. Deitn mě strhne dolů nad námi se objeví ohnivé jazyky modré barvy, které s největší rozkoší ničí démony. Do toho se pustí All s Arcem a je hotovo.

Rychle se rozhodnu.

"Deitne, vemte Cedrika pryč, já si už nějak poradím, ale o něj bych měl šílený strach," otočím se na vůdce.

"Ať tě to ani nenapadne Tome. Víš, co s tebou chce udělat?" zasyčí Asigo.

"Jenže v boji by mě překážel strach o Cedrika," namítnu.

"Víš to jistě?" zeptá se mě Deitn.

Kývnu, nic jiného mi nezbývá, zvlášť když nechci ohrozit i je.

"Protestuji, Tomáši to nemůžeš udělat," ozve se slabě

"Běžte," zašeptám Deitnovi.

"Drž se, Tome, jestli se neobjevíš do hodiny, vrátíme se," usměje se na mě a přehodí si Cedrika, který omdlel bolestí přes rameno.

"Deitne," zaprotestuje Asigo. Deitn jen zakroutí hlavou a postrčí ho k východu. Kývnu na zvířata, aby je následovaly a chránily a obrátím se k tomu panákovi.

Poslední, co uvidím, je rudá mlha a pak mě něco strhne bokem a opře se o má záda.

"Tomáši já z tebe udělám škvarky, už máš být dávno v čudu," zavrčí na mě známí hlas Groduse.

"A vítám tě Grodusy, nemáš být už dávno mrtvý?" zeptá se jedovatě panák.

"Asi ano, rozhodně mi tak bylo líp," odsekne Grodus.

"Grode, potřeboval bych se dostat k tamtomu meči," ozvu se tiše a trhnu hlavou bokem. Grodus kývne a ožene se po pár démonech, aby mě kryl. Využiji toho a vytáhnu meč.

"To je zajímavé, s tím mečem dokázal hnout jen Raven Sildor," popřemýšlí Ceadius a přiblíží se ke mně.

"A kdo vůbec jsi," zeptám se ho líně.

"Cože? Ty neznáš moje jméno?" skoro zavřeští Ceadius.

"Kdybych ho znal, tak se tě na něho neptám," sejmu ho lenivě.

"Jsem Ceadius, vládce démonů," ozve se naštvaně.

"A pitomější jméno sis vymyslet nemohl? Nezní líp Lucifer?" zeptám se udiveně.

"Raven Sildor byl stejný pitomec jako ty," zavrčí na mě pán démonů.

"Neber jméno mého dědečka do huby, Cereálie," zavrčím a cítím jak Grodus za mými zády ztuhnul.

"Tak ty jsi vnuk Ravena? Tak to nejspíš hledáš jeho vraha, že? Řeknu ti kdo to je, když se ke mně přidáš. No uznej vrak tvého dědy, nekonečné mládí, síla a bohatství, co víc si přát? Dokonce ti odpustím, že jsi mi skoro zničil peklo," ozve Ceadius vemlouvavým hlasem.

"Tome, neposlouchej ho, dokáže mluvit vemlouvavě, ale jde mu jen o to, aby ovládnul svět. Ravena… Ravena jsem zabil já," ozve se za mnou sevřeným hlasem Grotus.

Ztuhnu tak, že nejsem s to pohnout svalem. Může tohle být pravda? Zeptám se sám sebe.