"Copak tu děláte?" podivím se a přejedu pohledem shromáždění.

"Co bychom tu asi dělaly? Ty si vážně myslíš, že bychom nechali někoho z našich na štíru?" zeptá se mě Daren.

"Někoho z našich asi ne, ale ostatní házíte přes palubu," odseknu nezdvořile. Někdo mě popadne za bundu a vtáhne dovnitř.

"Jestli tě můžu poprosit, nestůj mimo kruh," zabručí brunet s vlasy po pás.

Ohlédnu se za sebe a až teď si všimnu ochranného kruhu nakresleného na zemi. Dorazí další dvě auta, z jednoho vyskočí Asigo se strachem v očích.

"Deitne, Tom jel autobusem, utekl nám," vykřikne v panice na dlouhovlasého bruneta, ten jen hodí prstem směrem ke mně a usměje se.

"Ví to?" zeptá se, když se Asigovi po tváři rozlije úleva.

"Ne, a jestli bude dělat podobné vylomeniny, tak se to ani nedozví, protože ho zabiju," zavrčí a vztekle se obrátí na mě.

"Můžeš mi říct, co mám vědět?" zeptám se ho naštvaně.

"Naši partneři patří do party a mají stejná privilegia jako ostatní," zavrčí. Bezhlesně otevřu pusu a zase ji zavřu. Tiše napočítám do tří a znovu ho pěstí složím na zem.

"To máš za to, že jsi o tom nekvákl a teď mi řekni, co jsem měl vědět," zavrčím na něho stejným tónem, zatímco Asigo zmateně mrká.

"Jde vidět, kdo zdědil jeho temperament a jeho sílu, lásko," zasměje se Deitn.

"Jo to jo, myslím, že to tušil už tenkrát. A neříkej mi lásko, nepatříme k sobě," ukáže na Deitna prstem.

"A kdo se ti zjevil v patnácti Asiguško," přiblíží se k němu obličejem.

"To tě nemusí zajímat," otočí se čelem zad.

"Nejsme tu na party, tak nevím na, co tu čekáte," zaječí na ostatní. Ti hned otevřou kufry aut a vytahovat zbraně.

"Kdo tu všemu velí?" zeptám se Darena. Ten s pochichtáváním ukáže na Deitna.

"Ten je tu nejvyšší,"odpoví pobaveně. Nechápavě na něho vyvalím oči.

"I my musíme mít někoho, kdo rozhoduje o důležitých věcech," pokrčí rameny a začne se ozbrojovat.

"Dobře, ale proč poslouchají Asiga?" zeptám se stále nechápavě.

"Asigo je jeho životní partner. Když si zapneš spektrum tak musíš vidět kroužky, co mají zadaní na ruce. Každý má svou barvu a odstín, nikde není stejná," vysvětlí s klidem.

Hned to udělám a zjistím, že měl pravdu. Kruci tak to je zlý sen, poslouchat takového pitomce.

"U dolu jsem ho neviděl," zavrčím nevraživě.

"Byl někde jinde. Stejně jako dvojčata cestuje a ničí vše po cestě, tenkrát to myslím byl lidožravý dům, likvidoval ho snad celý den," vysvětluje Daren.

"Jen aby, nevypadá zrovna jako silák," zhodnotím ho.

"To se ti jen zdá, myslím, že silou se mu vyrovnáš jen ty, ale ty ještě musíš zesílit a sebrat zkušenosti," zasměje se Daren.

Tomu se říká morální podpora, pomyslím si zchlazeně.

"Tome, pojď sem, půjčím ti nějaké zbraně, nemůžeš tam neozbrojený," zaječí na mě Asigo.

"Jdi se vycpat, nejsem takový debil jako ty, abych šel beze zbraně," zaječím zpátky a sundám tašku z ramene. Položím ji na zem a otevřu ji. Hned vyskočí Xyr, Drápek a Arc s Allem. Nechám je být a začnu se ozbrojovat. Xyr se hned rozběhne z kruhu. Všichni na ni začnou volat všelijaká jména.

"Xyr, pojď sem,"křiknu, když si toho všimnu, hned se vrátí, ale hází smutné pohledy na kruh.

"No tak, slibuji, že se najíš dosytosti, jdeme přímo do pekla a tam bude dost jídla," podrbu ji za ušima. Podívá se na mě zbožňovaným výrazem a začne netrpělivě obíhat kolem mě.

"Ta stryx je tvoje?" podívá se na mě Deitn. Kývnu a zaměřím se na pole, vůbec netuším jak ho překročit.

"Pojedeme na koních, Tome. Myslím, že ti Raven jednoho dal ne?" ozve se Asigo. Kývnu.

"Fajn, vyndejte je z těch návěsů nebo bude po nich," křikne Deitn a sám jeden otevře, vzápětí z něj vyvede černého hřebce, který kolem sebe bije kopyty a netrpělivě se vzpíná.

"Sirdoni," pousměji se, zavřu oči a ponořím se do minulosti.

"Je dobré, že je znáš, ale můžeš mi říct, kde máš svého?" zamumlá Asigo. Pomalu zvednu ruku.

"Ravene," křiknu."´Už běžím,"´ ozve se mi v hlavě a do kruhu vběhne můj sirdon. Obejmu ho.

"Dlouho jsme se neviděli," zamumlám mu do hřívy.

"To vážně ne, vyrostls, tohle jsou tvá zvířátka?"´ skloní hlavu k ostatním.

"Ano, potřebuji…" začnu.

"Vím, co potřebuješ. Dovezu tě tam i zpátky," obrátí hlavu ke mně.

"Děkuji," pohladím ho po hlavě a podívám se na ostatní.

"Nemáš za co děkovat," podívá se na mě.

"Ty jsi vážně extrém. Nejenže zvládneš tyhle, ty si přivoláš divokého sirdona. Tvůj děda by na tebe byl pyšný," usměje se Deitn.

"Nebyl, ještě jsem nepotrestal toho, kdo ho zabil," odpovím tiše a začnu Ravenovi kontrolovat kopyta, abych se na nikoho nemusel dívat.

"Je těžké najít mezi tolika démony, toho pravého. Nevzdávej se a věř, že nejsi sám, kdo chce Ravena pomstít. Sirdona jsi pojmenoval po něm, že," usměje se chápavě.

S úsměvem kývnu.

"Vezmu si na starost osobně, bude z tebe silný démono-bijce," oznámí mi a začne svého sirdona osedlávat.

"Nikdo se tě o to neprosil," odseknu.

"Jenže já tě neprosím, já ti to oznamuji," setře mě suše.

"Deitne proč do toho pletete Ravena a Tomova dědu?" zeptá se Daren nechápavě. V ten moment začali poslouchat všichni ostatní.

"Raven Sildor byl Tomuv děda," vysvětlí Deitn klidně.

"A sakra, počítám, že to spoustu věcí vysvětluje," ozve se jedno z dvojčat.

"Pořád to, ale nevysvětluje skutečnost, proč mě chceš trénovat," ozvu se jedovatě.

"Z jednoho důvodu Asigo se pak u tebe nemůže schovávat," vysvětlí mi tak pádný důvod, že bych ho nejradši praštil. Klidně si sváže vlasy a znovu se obrátí k přívěsu.

"Xytar, pojď už je čas," zavolá a z přívěsu se vynoří Stryx. Zmateně se rozhlédnu po jeho ochránci.

"Jeho ochráncem je Stryx," odpoví na moji němou otázku Daren.

"Ale to přece…" zmateně se na něho podívám.

"Jak vidíš je. Taky to nechápeme," usměje se na mě a vyšvihne se do sedla svého Sidora. Ostatní ho následují.

"Tak dobře lidi, auta jsou zabezpečeny, takže vyrážíme. Naším úkolem je dostat Toma do pekla a zpátky a v bezpečí. Dlužíme to Ravenovi, i jemu, rozumíme?" zeptá se Deitn. Odpovědí je halasná odpověď souhlasu.

"Chová se jako skutečný vůdce," pousměji se a vyšvihnu se na neosedlaný hřbet Ravena. Za mnou se vydrápe Xyr, Drápek a oba pavouci

"Vyčistím cestu, k plotu. Asigo chci tě mít na dosah ruky, jinak si mě nepřej. Jo a málem bych zapomněl, ztráty jsou povoleny, tím myslím, že jakmile se po cestě ztratíte, očekávám, že nás na zpáteční cestě budete čekat s pěknou démonií pečínkou," pousměje se a já tiše vyprsknu smíchy i když to k smíchu vůbec není.

Vyrazí k hranici kruhu, za kterým se to jen hemží démony. Zmateně se po nich rozhlédnu, vůbec jsem necítil jejich přítomnost. Odpověď proč tomu tak je pochopím, když se jeden neopatrný démon přižene ke kruhu a ten ho vzápětí spálí.

"Připraveni?" potočí na nás Deitn hlavu. Do jednoho kývneme a sirdoni netrpělivě zahrabou kopyty.

"Tak jdeme," vyšle za kruh nějakou sílu, která roztrhá takřka všechny démony. Jeho sirdon jen posměšně frkne a vztyčí se na zadních. Na tohle ostatní vyrazí a my se ocitneme v nesnesitelném žáru, který je pro démony v okolí smrtelný.

V jednom chumlu přeletíme metr a půl vysoký plot. Hned za ním se takřka po břicha zaboříme do bahna, naštěstí se s tím sirdoni vypořádají nad očekávání dobře, když se hned vymrští a dostanou se na pevnější půdu nebo mi tak aspoň připadá, než si všimnu, že doslova letíme a to tak rychle, že se půda pod námi nestačí propadat.

Teď pochopím, že dědova slova ´donese tě do pekla a zpět´nebyla nadsázkou, ale skutečností.

"Hele první divize, nejspíš bychom se měli cítit poctěni," zahaleká Doktor.

Trochu navedu Ravena bokem, abych je také viděl, a v zápětí toho lituji. To co se proti nám řítí je neskutečné. Místo koní mají spíš vychrtlé herky, kterým jdou vidět kosti a seschlá kůže. Na nich sedí snad dvou metrové bestie. Jediné, co je z nich vidět jsou rudé velké oči, zuby a nablýskané meče, které drží nad hlavou.

Stejně jako ostatní chytnu meč a připravím se na protiútok. Cítím srdce až v krku a šíleně se mi potí dlaně, bez mučení přiznám, že mám strach.

"Takže se odvážil. Tohle je něco, co nechápu. Proč se vydal do nebezpečí, jen proto, aby zachránil takovou trosku, jako jsi ty? Co, odpovíš mi? Jen se podívej na svého přítele, má strach a přece jde kupředu, nechápu lidské pokolení," podívá se pohledný muž do prázdného místa, které zobrazuje všechno, co chce vidět.

Nikdo by v něm nehádal démona. Jediné, co prozrazovalo je původ, byly oči, jasně žluté oči s kolmou čárkou místo zornice.

"No tak, podívej se," zvedne ze zlomyslností sobě vlastní hlavu jiného muže, který vysel na silných řetězech půl metru nad zemí. K řetězům ho poutalo tucet velkých kovových háků, které byly zabořeny hluboko do jeho masa.

Muž s velkými obtížemi otevře zelené oči, dřív byli jiskrnější než smaragdy, ale teď zkalené bolestí a beznadějí. Byly to oči člověka, který byl odsouzený na smrt.

"Proč Tome, proč jsi přišel?" zašeptají jeho vyschlá ústa a hlava se znovu bezmocně skloní.

"Zajímavé jeden si přeje, aby ten dotyčný přišel, a když přijde tak se přeje, aby nechodil. Jste slaboši," kopne démon do visícího muže.

"Možná, ale to nic nemění na skutečnosti, že jsi mrtvý," zašeptá Cedrik a znovu se podívá na Toma v mlžném přeludu.

"To se nikdy nestane, jsem nepřemožitelný stejně jako má armáda," zaječí démon.

"Ta tvoje nepřemožitelná armáda byla právě rozprášena," vysměje se mu Cedrik.

Démon se prudce otočí a nevěřícnýma očima se kouká na poslední zbytky armády, která padá pod kopyty ohnivých koní.

"Jen pojď, Tome, už se těším," zavrčí zuřivě.

"To bylo moc pěkné, Tomáši" zavřískne Doktor.

"Nejste vy blázni?" zakřičím zděšeně.

"Stejně jako ty. Jinak bychom tohle nemohli dělat," odpoví mi kupodivu Asigo, kterému jiskří oči živostí. Deitn jen obrátí oči v sloup.

"Hele přestaňte se hádat, máme problém," odsekne jeden z dosud neznámých démono-bijců.

Podívám se dopředu a nevidím nic než skupinku neškodných stromů.

"Sakra," zakleje Deitn a zapálí louče nasáklé benzínem na dlouhých tyčích, ty rychle začne rozdávat svíraje uzdu v zubech. Vezmu si tu, kterou mi podává.

"Proč ta panika, jsou to jen stromy," nechápu.

"Nedej se zmást, tyhle stromy tě ožerou za půl minuty na kost," procedí skrz zuby Asigo. Chci něco namítnout, když spatřím kosti pod stromy a polknu. Začínám tomu věřit.

"Oháněj se tím po větvích a modli se, ať na tebe nejde víc z různých stran," procedí skrz zuby doktor.

Sildoři jako by vycítily nebezpečí, zvýšily žár a vletěli mezi stromy. I přes jejich pomoc a louče s ohněm, kterými jsme se oháněli, jsme krváceli z povrchových ran všude možně.

"Kruci, jsme všichni a relativně v pořádku?" zaječí do řad Deitn.

"Kdo tu není, ať se přihlásí," ozve se nějaký vtipálek.

"Definuj slovo relativně," zásypu a snažím se zbavit jedné tenké větvičky. Doktor se ohlídne a skalpelem ji přetne, pak začne likvidovat větvičku zapalovačem, řeknu vám, pálí to pekelně.

"Jsi v pořádku?" zeptá se potom.

"Jo celkem jo, doufám, že tímhle nepojedeme zpátky," zavrčím a sundám si ohořelý kus z krku.

"Hlavně to nezahazuj. Z tohohle by mohl vyrůst nový les," varuje mě Deitn a natáhne pro větvičku ruku. Opatrně mu podám a on ji hodí do jeho ještě rozsvícené louče. Tu vzápětí hodí směrem zpátky.

"Při troše štěstí ten les shoří," zamumlá a pousměje se na mě.

"Šéfe kudy?" křikne někdo z druhé strany.

Podíváme se dopředu a znovu zasténáme. Před námi je rozcestí, pět cest vede všemi směry a přímo před námi je propast oddělená vyšší přepážkou.

"Tak kudy, Tome?" zeptá se mě Deitn s úsměvem. Váhám, očima jedu z jedné cesty na druhou a přemýšlím. Znovu mi pomůže Grodus a jeho značka. V duchu mu poděkuji.

"Cesta do pekla vede přímo," odpovím a pobídnu Ravena k překážce, kterou hladce přeskočí a navzdory propasti, která by měla být za překážkou, dopadneme na pevnou zem a řítíme se nezadržitelně dál. Nakonec staneme před železnou bránou, která je zavřená.

"Představoval jsem si to úplně jinak," zašeptám při pohledu na bránu.

"Co jsi čekal? Pekelné běsnění a slavobránu?" neodpustí si ironii Asigo.

"To by nebylo zlé," pousměje se Deiton a zvedne kámen, kterou mrští proti bráně. Shoří půl metru od ní.

"Vezmeme to útokem?" zeptá se, se šibeničným humorem Doktor.

"Na to mám jinou medicínu," zachechtá se kluk vedle mě a z naditých vaků vytáhne svazek dynamitu.

"Myslíš, že to zabere?" zeptám se nechápavě.

"Kryjte se," zazubí se na nás a do našich sirdonů jako když střelí, ozve se děsivá rána, a když dojedeme zpátky, místo brány, zeje ve skále černá díra.

"Co to proboha bylo?" zeptám se šokovaně.

"Pozdravená na uvítanou," zazubí se Dynamit, jak ho okamžitě pojmenuji.