Probudím se jako první v jeho náručí. Sotva otevřu oči, zjistím, že jsem úplně nahý a Cedrik jakby smet.

Proboha snad jsem se s ním nevyspal, prolétne mi hlavou a posadím se. Ostrá bolest v zadečku mě ujistí, že jo. Se zasténáním spadnu zpátky. Absolutně mě to vzalo. Nechápu, na co jsem myslel.

Podívám se na Cedrika a zjistím, že mě pozoruje.

"Lituješ toho?" zeptá se mě.

Taková hloupá otázka, jistě, že toho nelituji. Lehce zavrtím hlavou.

"Proč si to myslíš?" zeptám se ho s lehkým úsměvem.

"Máš zvláštní výraz v obličeji. Takový dost šokovaný," pousměje se Cedrik.

"Tobě se to mluví," zavrčím a přetáhnu si peřinu přes hlavu.

"Nijak zvlášť není zrovna příjemné, že zjištění, že jsi na oboje a víc tě přitahuje stejné pohlaví," zabručí Cedrik a já se cítím hůř než předtím.

"Měl jsi mi říct předem, že jsem pokusný králík," nepotlačím vzlyknutí a hrabu se z postele. Cedrik mně popadne za pas a hodí zpátky, pak si horní polovinou lehne na mě.

"Zase si to překrucuješ? Tohle jsem zjistil už dřív, jen jsem si snažil dokázat opak, ale spíš jsem ubližoval sobě a Emmě také. Uvědomila si to dřív. Ten den, co ses probral, mi to přišla říct,"snaží se mi domluvit.

"Takže jsem pro tebe jen takový záskok? Náhradní dílek, aby ses neznemožnil?" zaječím.

"Co to blábolíš? Kdybych chtěl náhradní dílek tak se o tebe tak moc nesnažím, jsi blb," odsekne mi uraženě.

"Já jsem blb?" Začínám si myslet, že tohle byla nejhorší chyba, jaké jsem se kdy dopustil.

"Jo jsi, jak si vůbec můžeš něco takového myslet?" zařve.

"Tak to promiň a nebyl jsi to náhodou ty, kdo jsi to jako první tvrdil?" zařvu zpátky.

"Neboj, na svůj slib, jsem nezapomněl" snaží se mě uklidnit.

"Jsi dement, to bych radši chodil s mumii než s tebou," odseknu co nejjedovatěji.

"Ty máš, ale podivný vkus. Jedno mi věřit můžeš, mám tě rád víc než jako bratra." Odpoví mi poměrně klidně.

Zoufale zavřu oči. Tak moc rád bych tomu uvěřil, ale mám sílu na další zklamání? Ucítím jeho rty na mých. Nebráním se jim, ale ani je nepovzbuzuji. Nechci znovu zažít tu bolest, kdy by se na mě díval s pohrdáním. Jako by to vycítil, vezme mě do náruče a chlácholí mě.

Vymámím se mu z náručí a zapadnu do koupelny, kde se snažím utopit pod sprchou. Netrvá dlouho a obejmou mě jeho paže.

"Nemůžeš mě nechat…" prudce se otočím a zmlknu, když se mu podívám do ztrápených smaragdových očí. Chvíli bojuji sám se sebou a pak se k němu přitisknu a obejmu ho kolem pasu. Proč všechno musí být tak složité.

Nevyznám se sám v sobě, ale to mi nevadí, dokud je Cedrik se mnou, zvládnu všechno.

"Co budeš dělat s Darienem?" zeptám se tiše.

"Já nevím, myslel jsem, že je mrtvý, ale jestli je to tak jak říkal Asigo, musím ho najít," odpoví mi ztrápeně.

"Pomůžu ti," podívám se na něho.

"Děkuji," usměje se nádherně a políbí mě.

Ozve se zaklepání.

"Tome, koukej sebou hnout. Nebudeš se flákat," ozve se Asigo a já si povzdechnu. Odtáhnu se od Cedrika a začnu se mydlit.

Jeho prsty mi vezmou mýdlo a dodělají práci tam, kde nedosáhnu, pak mě opláchne.

"Dej na sebe pozor nezdá se být dobře naložený," zašeptá mi do ucha.

"To není jediný, mám co dělat, abych někomu nevrazil jednu do zubů. Doufám, že nebude moc dráždit," zabručím si pro sebe.

"S tím bych si nebyl tak jistý, dej na sebe pozor," usměje se na mě.

"Co budeš dělat ty?" nedá mi to, abych se nezeptal.

"Budu hledat všechno o té nehodě, možná žije," zašeptá. Přikývnu, na jeho místě bych dělal to samé.

"Tome, slyšel´s? Za minutu ať jsi dole," zaječí Asigo.

Cedrik zaskřípe zuby, nejspíš toho má tak akorát dost.

"Sklapni Asigo, tom půjde, až se oblékne a pořádně nasnídá a opovaž se na něm vylít svou zlost nebo si mě nepřej," zaječí Cedrik skrz dveře než mu v tom zabráním.

Za dveřmi se ozve hrobové ticho a o par minut později třísknutí dveří od pokoje. Nejspíš se mám co těšit. Povzdechnu si.

"Tys tomu dal Cedri," podívám se na něho zkroušeně.

"Dal tomu on. Co ti má co nařizovat, kdy půjdeš dolů?" zavrčí.

"Je to můj učitel," připomenu mu a obejmu ho kolem pasu, připadá mi to naprosto přirozené.

"Učitel snad, ale ne tvá chůva nebo máma," zavrčí. V tomhle má pravdu a tak to nechám být.

Opláchne mě a plácnutím vystrčí ze sprchového koutu.

"Hej," ohradím se dotčeně.

"Nedokázal jsem odolat, máš úžasný zadeček," usměje se nevinně a já naberu růžový nádech. Rychle vezmu ručník a začnu se utírat. Přeběhnu do pokoje a obléknu se.

Chvíli po mě přijde Cedrik a začne se oblékat, pokukuji po něm tak aby to nezpozoroval. Stejně mě párkrát málem chytne pohledem. Jen na sebe navleče košili, otevřu dveře a zamířím do jídelny.

Všichni ke mně vzhlédnou a pak se s úsměvem vrátí k talíři. Asigo mě probodne pohledem a otevře pusu, aby se na něco zeptal. Hned ji zavře a začne se rýpat v talíři.

Pozvednu obočí a sednu si na své místo, vedle mě dosedne Cedrik. Nabereme si jídlo a mlčky se do něho pustíme. Jen co dojím Asigo se zvedne a jasným pokyvem hlavy mě vyzve, abych šel za ním. Poslechnu ho a cestou si vezmu dřevěný meč. Jen co dorazím do zahrady Asigo na mě bez varování zaútočí. Jsem na to připraven a tak ránu bez problému odrazím. Pak se už jen bráním, na útok nemám čas. O deset minut později, zůstanu bez dechu přišpendlen ke stromu.

"Vy jste spolu spaly?" zeptá se mě vztekle Asigo.

"Po tom ti nic není," odseknu a zkusím ho odrazit. Nedá se.

"Tak spali nebo ne?" zaječí na mě. Najednou odlétne pět metrů a vyrazí si o strom dech.

"Myslím, že ti už odpověděl, že ti po tom nic není," ozve se ledový hlas Cedrika.

"Ty se do toho nepleť, nic ti do toho není," odsekne mu Asigo.

"Když se vyptáváš mého kluka tak ano. Nemyslím si, že bys byl s ním v nějakém příbuzenském vztahu, tak tě to nemusí zajímat," zasyčí Cedrik.

"A co když ano?" ušklíbne se na Cedrika, který na něho nechápavě vyvalí oči.

"Dnes to bylo dobré, jen si dej pozor. Pořád při obraně váháš, odpoledne procvičíme útok," řekne směrem ke mně a opustí zahradu, kde jsme cvičily.

"Hej počkej," otočí se za ním Cedrik.

"Nemůžu, honí mě čas," ozve se Asigo a zmizí vevnitř.

"Jo a ještě Cedriku. Zkus mu ublížit a ta tvoje schopnost ti bude k ničemu, umím taky pár triků, o kterých nevíš," objeví se ještě ve dveřích.

Zůstaneme za ním zírat. Jestli jsme to správně pochopily Asigo právě dal Cerikovi dobře míněnou radu ve které se skrývala výhružka.

"Co to k čertu mělo znamenat?" zeptá se pomalu Cedrik.

"Mě se neptej, já mu do mozku nevidím," odseknu.

"Tohle by nebylo k zahození," zavrčí Cedrik.

"Nejsi to najednou z nás dvou ty, kdo umí číst myšlenky?" drbnu si.

"Zablokoval se," zabručí Cedrik trpitelsky.

"To je zlé, musíš přijít na to, jak ho odblokovat," zahučím a unaveně se o něho opřu.

Nato Cedrik nic neřekne a s rukou kolem pasu mně odvede dovnitř. Posadí mě do křesla, sedne si proti mně a začne mě učit karetní triky.

Jen překvapně zírám, když celý balíček list po listu přendá do ruky z metrové vzdálenosti. Prostě mu jedna karta po druhé skočí do ruky.

Chvíli mi trik zopakuje a vysvětlí princip. Nejde mi to a Cedrik z toho má druhé vánoce, nakonec moje ruce chytne a ukáže mi to názorně. Konečně mi to jde sice jen na třicet centimetrů, ale jde.

"Vidím, že se bavíte, ale je čas na oběd," ozve se od dveří Asigo.

Zakloním hlavu a podívám se na něho. Podle toho jak se opírá o dveře, tam chvilku stojí.

"Oběd?" zeptám se překvapeně a zašilhám na hodiny, které ukazují pár minut po dvanácté. V zápětí mi zakručí v žaludku. Podívám se na Cedrika a než by někdo řekl švec, jsme v jídelně u stolu a cpeme se vynikajícím hovězím na hrášku s rýží.

Po obědě se doslova nemůžu ani hnout.

"Co lenošíš, vstávat a jdeme," zavelí Asigo.

"A můžu se tam odkutálet?" zeptám se vyřízeně.

"Klidně odskákat po hlavě, ale budeš tam za dvě minuty," oznámí mi Asigo. Povzdechnu si a z posledních sil vstanu.

Odloudám se k dřevěnému meči a pak rovnou na zahradu, kde na mě zaútočí tři naráz.

"Tomu se říká zrada," zaúpím, když se mi je po nějaké době, podaří odrazit.

"Démoni nehrají fér," odsekne neznámí kluk, který se znenadání ocitnul za mými zády. Instinktivně se oženu mečem a odskočím na druhou stranu.

"Život také ne," odpovím a vyrazím mu meč z ruky.

"Správně, nikdy nikomu nevěř, všichni ti mohou pomoct, stejně jako tě zradit. Je jen na tobě jakou cestu si vybereš," odpoví mi s úsměvem onen kluk a jednoduchým pokynem si přivolá meč do ruky.

"A teď braň se, jestli máš odvahu," promluví znovu a všichni naráz na mě zaútočí. Jeden z nich, nevím který, na mě pošle všechny mé noční můry. V ten moment se málem sesypu, jak se mi roztřesou kolena.

S posledních sil se seberu a pohlédnu na mé noční můry, náhle jsou tak malicherné, že se musím usmát.

"Čemu se směješ? Zdá se ti to být k smíchu?" zeptá se mě onen kluk a já najednou vidím, jak unášejí Cedrika. Chvíli, na to nevěřícně civím a pak v domnění, že jde o iluzi, se rozběhnu a srazím kluka k zemi, ale iluze nezmizí.

"Ne všechno co ti ukážu je iluze," poučí mě a já vidím ostatní jak se ženou do domu. Rozběhnu se za nimi s klukem v patách.

Jen co dorazíme na práh domu, vyhrnou se na nás démoni. Začneme se s nimi bít hlava nehlava. Každý bojuje, jak umí.

Taháme se doslova o každý centimetr místa. Je jedno, kolik jich pozabíjíme, na jejich místo se hned přihrnou desítky dalších. Pomalu, ale jistě mě přestává bavit si hrát. Zmocní se mi stejný pocit jako v tom domě a najednou jde vše snadněji.

Rychle se probojujeme nahoru a vletím do jeho pokoje.

Stačím jen zahlédnout, jak démoni s bezvědomím Cedrikem mizí v portálu. Rozběhnu se k němu a natáhnu ruku, když mě Asigo strhne zpátky.

"Už mu nemůžeme pomoct,…" zašeptá mi, konec mi unikne, protože mu jednu vrazím pěstí, až odlétne ke stěně.

Na zrcadle zahlédnu nápis:

PŘIJĎ SI PRO NĚJ DO PEKLA, KDYŽ MÁŠ ODVAHU

"Taky že přijdu a pak se modli, aby z tebe něco zbylo," zašeptám zuřivě.