Najednou se ocitnu ve vzduchu a hlavou dolů. Chvíli mi trvá, než pochopím, že si mě Cedrik přehodil přes rameno.

"Ty jeden přerostlí trpaslíku okamžitě mě pusť" začnu ho mlátit do zad.

"Jo jasně, já tě pustím a vzápětí mi budeš ležet u nohou. Známe své lidi," odsekne Cedrik a u dveří popadne hrnec s bramborami.

"Za to může ten tvůj úchylný brácha. Počkej, až se mi dostane pod ruku! Udělám z něj deset do školky a ještě ošklivější," vřeštím a stále ho bouchám do zad.

"Já myslel, že to uděláš mě," podiví se.

"Ne jemu z tebe bude dvacet! Idiote," křiknu.

"Aha, prosím tě mohl bys mě promasírovat na druhé straně? Mám to tam ztuhlé,"požádá mě Cedrik. Rudý vzteky ho loktem praštím do ramene, až mě pustí nešetrně na zem. Sice si narazím ruku a nohu, ale hned vyskočím a než někdo stačí zareagovat, třísknu dveřmi od pokoje.

"Poslouchej, nepřeháníš to? A o kom to mluvil?" otočí se na mě Asigo.

"O mém mrtvém bráchovi, snaží se nás dát do hromady od té doby, co se tu Tom objevil," vyjasním to.

"Tak to bych ho vážně rád poznal. Mohl bys ho zavolat?" podívá se na mě.

Podívám se k zábradlí, o které se opírá Darien a zpátky na Asiga. Jako lovec by ho přece měl vidět!

"Ale on je tady stojí u zábradlí," odpovím mu. Všichni se tam otočí a následně zavrtí hlavou.

"Nikoho nevidíme," odpoví Daren po tom, co se podívá na ostatní.

"Ale to není možné. Tom ho bez problému vidí," zavrtím hlavou.

"To bude nejspíš jediný, tohle se děje, když není mrtvý. Je docela možné, že je v kómatu a nemůže se vrátit, protože neví, kde má tělo. V tom případě ho vidí jen ti nejbližší," odpoví mi Asigo.

"Tak proč ho vidí Tom?" zeptám se ho.

"Zeptej se jeho. Když vidí aury, měl v první řadě zkontrolovat ty vaše a podle toho jednat,"setře mě Asigo.

"Ale já nejsem na kluky. Zachránil mi život, proto…" odpovím mu. Zní to čím dál víc nejistě, až se mi vytratí hlas.

"A jsi si tím teď tak jistý?" zeptá se mě Asigo.

Mlčky zavrtím hlavou a podívám se na dveře, za kterými je Tom. Bůh ví, proč mě přitahuje zrovna on.

Jen, co se objevil, Emmina krása jako by vyprchala, přiznám si rozechvěle. Konečně si přiznám, že se na Toma nedívám jako na bratra, ale jako na partnera, teď o tom přesvědčit ještě jeho.

"To bude hodně velký oříšek," ozve se Kylle, který sledoval moje myšlenkové pochody.

"Je to můj problém," odpovím a zamířím do kuchyně, protože nás zavolala máma k večeři.

"Cedriku, pro Toma," vyžene mě z kuchyně.

Vyběhnu z pokoje a zaklepu na náš pokoj.

"Tome," zavolám.

"Jdi do háje, parchante i se svým úchylným bratrem!" ozve se z pokoje Tom.

Zmáčknu kliku, nic. Zamknul se. Použiji trochu své schopnosti a znovu zmáčknu kliku. Pochopím svou chybu pozdě. Vletím do pokoje po hlavě a porazím Toma, který právě otevřel.

Jediné, co postřehnu je, že je pouze v rozepnutých džínech a že mu to sakra sluší. Pak už ležíme na posteli a já mám ruce pod jeho tělem, jak jsem se snažil zmírnit jeho pád a na mě je nějaká tíha, která mi nedovoluje se zvednout.

Vytřeštěně na mě zírá.

"Do prdele dej ty ruce někam a slez ze mě dobytku!" zařve na mě.

Teprve teď postřehnu, že jednu ruku mám kousek pod jeho pasem, kde začíná jeho zadek a kalhoty jsou mi tak nějak těsné.

Zasténám a z náhlého popudu mu přitisknu rty na jeho. Nebrání se. Chvíli je trochu ztuhlí a pak začne na polibky odpovídat.

"Ehm, nerad vyrušuji, řeknu dole, že máte něco na práci," uslyším uchichtnutí a tiché kroky pryč.

"Já ho zabiju," zavrčím, když mě Tom začne odstrkovat a kolenem mě uhodí mezi nohy. S výkřikem se skulím do klubíčka a s hvězdičkami před očima si držím svou chloubu. Tohle fakt bolí.

"Úchyláku, se svým bratrem si můžete podat ruce! Jeden větší úchyl než druhý to bych si teda dal, kdybych si s tebou něco začal, dobytku!" ječí na mě. Rychle si zapne džíny a natáhne triko, pak s třísknutím zavře dveře.

"Brácho, promiň, já se snažil, kdyby nepřišel Asigo tak by to vyšlo," objeví se zkroušený Darien a soucitně se na mě dívá.

Zabiju ho. Zabiju ho jako druhého hned po Asigovi, umíním si. Když povolí bolest, sejdu dolů na večeři. K mé smůle jsou všechny židle obsazené. Ti dva, kteří nás dostali ze sklepa, tu zůstali na jídlo. Automaticky zamířím k Tomově židli a zvednu ho. Než stačí protestovat, posadím se na židli a jeho si posadím na klín.

"Nejsi ty náhodou trochu drzý?" zavrčí na mě.

"Kdo je na tebe drzý?" vyvalím na něho oči.

"Ten za tebou blbče," odsekne.

Ohlédnu se a za mnou je stěna.

"No teda jak si dovoluješ být na Toma drzá, stěno?" vynadám ji s výhružným pohledem.

Půlka jídelny je rázem poprskaná.

"Vy jste, ale prasata," zavrtím nevěřícně hlavou a pustím se s klidem do své porce.

Zůstanu na něho zírat s otevřenou pusou. Takhle ho neznám, buď mi nadával, mračil se na mě nebo mě osahával, ale srandu neudělal nikdy.

Rychle zabořím pohled do svého talíře a zůstanu mu sedět na klíně.

Kdyby nebylo jeho bratra…

´Tak by ses mu vyhýbal kilometrovým obloukem´ozve se mé ďábelské já.

´Co myslíš, jak by se mu líbilo, kdybys mu otevřel poklopec a promnul mu ho? ´ zavrní úchylně mé já.

Zrudnu a rozkašlu se, jak se kousek bramboru dostane tam, kam nemá.

"Zmlkni, úchyle," vykašlu ze sebe a vyběhnu z jídelny, jak nedávám pozor tak zaběhnu do kuchyně.

Za sebou zaslechnu spěšné kroky. Hned poznám, že patří Cedrikovi.

Zběsile se rozhlédnu a zapadnu do prvních dveří, které uvidím. Patří ke spíži.

"Tome?" ozve se Cedrik z kuchyně.

, Jestli mě viděl Darien tak mám po skrýši, ´ pomyslím si v momentě, kdy se otevřou dveře a dovnitř nakoukne Cerdrik.

"Vypadni," zavrčím na něho.

"Ne, myslím, že bychom si měli promluvit," vejde dovnitř a zavře za sebou.

"A já myslím, že nemáme o čem," odpovím mu a sednu si na zem.

Sedne si naproti mně. Moc místa tu není tak jsme na sebe namáčkli. Zvedne mi hlavu, kterou jsem měl schovanou v loktech.

"Opravdu ne?" zeptá se mě a setře zbloudilou slzu. Podívám se mu do smaragdových očí a zavrtím hlavou.

"Trápíme se oba a zbytečně. Proč bychom to nemohli aspoň zkusit?" zeptá se mě Cedrik.

"Abys mi to pak vyčítal? Nebo abych si to vyčítal sobě? Dík o to nestojím," fňuknu. Nenávidím se za to, jsem jako malé děcko.

Vyskočím a vyběhnu ze spíže. Ve dveřích se jen ohlédnu, jestli jsou dveře v pořádku. Zrovna z nich vyjde Cedrik a za ním…

"Popadnu nejbližší nůž a hodím ho po Cedrikovi, naštěstí strne a nehne se. Nůž kolem něj prolétne tak těsně, že se mu na tváři objeví krvavý šrám. Cedrik skočí do kuchyně a zabouchne dveře.

"Proč mám najednou pocit, že tenhle barák je plný démonů?" zavrčí naštvaně. Tak za tohle můžu taky já, klesnou mi ramena.

Sáhnu do kapsy a vytáhnu poslední kousek křídy, stačí jen na drobný ochranný pergament. Začnu ho kreslit na nejbližší zeď a při tom poslouchám dědovi rady, které mi diktuje. Konečně je amulet hotový a zmizí.

Schovám křídu a začnu se loudat ze dveří, když mě něco popadne a hodí Cedrikovi do náruče. Ten mě pohotově chytí a ke dveřím ukáže vztyčený palec. Mrknu tam a začnu prskat.

"Dariene, ty pako, no počkej, ty se soudného dne nedočkáš!" vztekám se a snažím se dostat z Cedrikovi náruče. K mé smůle drží pevně.

"Snad mě nechceš hodit žralokům?!" schovává se vyděšeně za proutěnou misku a ovocem.

"Žralokům? Ty chuděrky předem lituji! Budou si muset hodit kostkou, ten který prohraje, tě bude muset sežrat!" vyprsknu naštvaně.

Cedrik taky vyprskne, ale smíchy. Trochu povolí sevření a než se vzpamatuje, vyklouznu mu z náruče. Smích ho hned přejde.

"Tomáši, co kdybych tě požádal o ruku," zeptá se mě a ve mně zatrne.

To myslí vážně nebo si ze mě dělá srandu?

"Který předpotopní Titanik jsi navštívil?" setřu ho a s hlavou nahoře vypochoduji z kuchyně i z jídelny.

Vyběhnu schody a zavřu se v koupelně, chci být osprchovaný dřív, než vyjde nahoru.

Sotva se namočím, otevřou se dveře a dovnitř vejde… kdo jiný než Cedrik.

"Kurva co tu děláš?! Vypadni!" zaječím a docela zřetelně vidím, jak mu vyklouzne klika s ruky, a dveře se s prásknutím zabouchnou. Zběsile se podívám po ručníku, ale ty se vypařily spolu s mým pyžamem.

"Darien, já ho zabiju a hezky pomaličku, abych si to užil," procedím skrz zuby a přikryji se průhledným závěsem od sprchy.

"Tak teď bych ti v tom zabránil," zavrní Cedrik.

To se mi nelíbí ani trochu. Podívám se na něj a vyvalím oči. Cedrik se bez studu svléká a vystavuje mému pohledu své tělo. Když jsem sem přišel, málem mi ukousl hlavu, když jsem ho tajně šmíroval.

Pocítím pnutí v tříslech a rychle odvrátím hlavu. Nepomůže to, přepnu teplou vodu na ledovou a zavřu oči.

"Co blbneš? Chceš se nachladit?" obejmou mě jeho ruce a přepnou na teplou. Trhnu sebou a snažím se z nich dostat. Jestli to nezvládnu, tak spolu skončíme v posteli a to jako milenci.

"Necukej se," napomene mě Cedrik a namydlenou rukou mi přejede po břiše.

Zúpím, tohle vážně nezvládnu. Jeho ruka dojde k podbřišku a za okamžik se dotkne mé vztyčené chlouby. Jeho ruka strne.

V obavě se ohlednu a podívám se do jeho udivených očích ve kterých je zmatek. Tak tohle je konec.

"Pust mě," trhnu sebou.

"Jaké to je? Milovat se s mužem?" zeptá se tiše.

"Jak to mám vědět? Ještě jsem to nedělal," zavrčím.

"Lichotí mi, že budu první," usměje se Cedrik a přitiskne se k mým rtům. Odhodím ho. Takhle Cedrick nereaguje. Vyběhnu ze sprchy. Rychle vytáhnu dýku, kterou nosím stále sebou a otočím se s ní na Cedrika.

Ten se v klidu opírá o zeď a pobaveně mě pozoruje. Zavřu oči a přepnu na spektrum. Nic. Žádná tmavá aura, Cedrik vypadá jako Cedrik. Nemá ani stříbrné body!!

"Kdo jsi a kam jsi schoval Cedrika?!" napřáhnu ruku s dýkou proti němu.

Cedrik se zachichotá a přistoupí ke mně. Skloní se a rty mi přejede po mých rtech.

"Je to velice příjemné,"zabručí.

Zalapám po dechu, tohle vím i bez něj, ale musí to říkat zrovna takhle?

"Čemu nerozumíš na větě, ´nech mě být?"zeptám se ho.

"Nerozumím celé větě," odpoví mi Cedrik a znovu přitiskne své rty na mé.

Poddám se mu, nemyslím na nic jen na jeho polibky, které plení má ústa, na jeho ruku, která mě hladí po zádech…

Nevím, jak se ocitneme v mém pokoji a v posteli nemyslím na to, popravdě nemyslím na nic a už vůbec ne na to, co se stane…