"Kryj se! Nemůžeš jen útočit, za chvíli by s tebe byly nudličky do polívky," ječí na mě Asigo a přetáhne mě dřevěným mečem po zádech. Spadnu na zem a snažím se vydýchat.

"Jak to mám asi dělat?! Jste tu na mě tři," zavrčím a začnu se zvedat.

"Co budeš dělat, až na tebe jediného bude pět démonů a my tam nebudeme?" zeptá se pobaveně Daren a nadhodí si dřevěný meč v ruce.

"Začnu si kopat hrob," odseknu a postavím se na obranu.

"Na to nebudeš mít čas," ujistí mě Greg a každý na mě zaútočí z jiné strany. Teď jsem poněkud úspěšnější, bráním se celých deset minut, než mě dostane Asigo spodním výpadem.

"To nebylo špatné, ale stále dávej pozor," usměje se na mě Greg.

"Vy snad nedokážete používat jinou větu než, dej pozor," zavrčím a vyrazím meč z ruky Darena. Přiložím mu dřevěný meč ke krku a čekám, až se vzdá. Koutkem oka kontroluji prostor za sebou a tak si všimnu Grega, který na mě zezadu zaútočí, chvilku počkám a prudce kopnu dozadu.

Zasáhnu ho do žaludku a Greg se zhroutí, zároveň uhnu, mečí Asiga. Nemám čas se starat o zajatce a tak ho prudkým kopnutím odhodím za hrací pole a postavím se těm dvěma.

Za Darenem za chvíli letí Greg setrvačností. Šaškuji totiž přímo u čáry provizorního ringu, který nakreslil Greg, uhnu mu v poslední vteřině. Greg už to nestačí ubrzdit.

"Dobrý trik takže jsme tu už jen my," usměje se Asigo.

"Vypadá to tak," usměji se a postavím se do obrané pozice. Jestli jsem se něco naučil tak to, že zbytečným útokem plýtvám energii.

Nemám ani čas se pořádně postavit a už odrážím zuřivé útoky.

K čertu jak to dělá? Útočí vždy jako první, ale vyčerpá mě jako prvního. Přimhouřím oči a snažím se soustředit jen na jeho pohyby, ne na meč. Díky tomu odrazím s přehledem simulační ránu a prorazím jeho útok, takže se musí bránit. Bohužel útočím jen krátce a za okamžik ležím na zádech s mečem u krku.

"Dobrá práce, prohlídl jsi simulaci. Víš, jakou jsi udělal chybu?" zeptá se mě Asigo.

Zatímco on jen rychleji dýchá, já doslova lapám po dechu. Zavrtím hlavou.

"Jsi nesoustředěný, proto tě pokaždé porazím, jinak s mečem ti to jde líp než mě," vysvětlí mi Asigo.

Vytřeštím na něho oči. To přece nemůže myslet vážně!

"No nehleď, je to pravda, jen nemáš dost výdrže," přimhouří zlomyslně oči.

Nehádám se s ním, má pravdu. Trénujeme od rána a je poledne. Zatímco jsou oni jen trochu zadýcháni já sotva stojím na nohách. Akio mě dokonce omluvila ze školy, abych mohl celé dny nerušeně trénovat. Jde jen o to, že s Cedrikem, který nerušeně spí kousek ode mě, nemůžu zahmouřit oko, jsem doslova vyčerpaný.

Jim jsem to neřekl, protože by chtěli, aby se Cedrik odstěhoval. A to jsem nehodlal dopustit, bylo mi s ním dobře.

"Ty toho nakecáš, není náhodou tvoje povolání, kecal?" zeptám se výsměšně a skloním se, abych se vydýchal. V zápětí uskakuji před novým útokem a rychle nastavuji meč. Vzápětí o něj třískne jeho.

"Konečně jedna aspoň trochu slušná akce. Kolikrát ti mám vtloukat do hlavy, že z protivníka nesmíš spustit oči i když je vyřazen z boje? My nebojujeme s lidmi! My bojujeme s démony, ti jsou trošku odolnější, je ti to jasné nebo ti to mám do té hlavy vtlouct?" ječí na mě Asigo.

Skoro ho neslyším, motá se mi hlava a všechno vidím rozmazaně.

"Můžeš toho nechat? I slepý by viděl, že je na pokraji sil. Nemůžete mu dát den volna, než se zhroutí? Potřebuje čas na odpočinek," zastane se mně nějaký hlas.

,Že by cedrik? ´ pomyslím si. Jsem tak unavený, že se mi všechno slévá dohromady.

"Jestli ti to nedošlo, ten čas nemáme," zavrčí nějaký hlas asi Asigo.

Víc už neslyším, protože mě obklopí tma a já padám do něčí náruče.

"Tome?!!" uslyším vyděšený hlas a pak už je ticho.

Jako z dálky slyším pípaní přístrojů, cítím, jak mě někdo drží za ruku. V puse mám šíleně sucho.

"Pít," zaskřehotám.

"Už jsi vzhůru? Hned to bude miláčku," uslyším milovaný hlas a vzápětí se mi do úst vlije trocha blahodárné vody. To se opakuje tak dlouho, dokud nezavrtím hlavou a znovu neusnu.

Probudí mě zpěv ptáků a slunce, které mě zašimrá na nose. Zavrtím se a otevřu oči. Vedle sebe ucítím pohyb, otočím se a uvidím Cedrika, který je pohodlně usazen na posteli, jak obrací stránku nějaké knihy.

"Tak už ses vzbudil? Ale že ti to trvalo, víš, jaký jsem měl o tebe strach?" zabručí a podívá se na mě smaragdovýma očima.

"Co je za den? Měl jsem pocit jako bych byl v nemocnici," zasténám a posadím se. Chytnu se za hlavu, aby se mi přestala točit.

"Taky, že jsi byl. Je pátek, týden po tom co ses složil," odpoví mi klidně Cedrik a odloží knihu.

Zasténám. Asigo si musí myslet, že jsem bačkora.

"Tak zlé to nebude, máš čas, než se vrátí s nemocnice," uklidní mě Cedrik.

"Co se mu stalo?" vyhrknu v obavě, že zaútočili démoni.

"Nedopatřením najel na moji pěst, ale moc si neublížil, neboj," snaží se mě uklidnit Cedrik.

"Cože?! Ty jsi ho praštil?!" vyjeknu.

Věnuje mi nevinný úsměv.

"Ne, však už jsem ti řekl, že najel na moji pěst," podívá se na mě jako andílek a já začnu automaticky hledat rohy a ocas.

"Neříkej mi, že ho ta rána složila," nevěřícně se na něho podívám.

"Ta rána ne, ta zeď co stála pět metrů od něj," opraví mě.

Chvíli nevím, jestli se nad tou absurditou mám smát, brečet nebo jestli ho nemám přetáhnout tou největší knihou, co tu najdu.

"Cedriku tys utekl z blázince nebo tě tam nechtěli pustit jako beznadějný případ?" zeptám se a dvěma prsty svírám kořen nosu.

"No prohlásili, že jsem moc velký šílenec i pro ně, proč?" zeptá se udiveně.

"Dejme tomu, že je fakt chápu. Jestli jsi mu něco udělal, protáhnu tě hořícím komínem," zavrčím a vstanu. Trochu se zapotácím, ale nakonec se dostanu do koupelny. Jeho pomoc odmítnu. Po teplé sprše je mi docela dobře a už se mi ani netočí hlava.

"Snídaně už byla, že," zeptám se ho, když se vrátím oblečený do pokoje.

"Dávno, teď nás čeká večeře. Tohle je západ," ukáže na růžovou oblohu.

"To snad ne," zasténám. Obrátím se na patě a vyrazím z pokoje s Cedrikem v patách.

"Dobrý večer," pozdravím s pocitem viny a podívám se na Asiga, kterému na čelisti bledne modřina a kolem hlavy má obvaz.

"Jsi v pořádku?" zeptám se ho starostlivě.

"Jo neboj, zítra jdu tuhle nádheru sundat a pokračujeme v tréninku," ujistí mě, aniž by si všimnul Cedrikova vzteklého pohledu.

"To je dobře," usměji se a sednu si na místo.

Cedrik si sedne mezi mě a Asiga. Odsunu se od něj jen proto, aby si mě k sobě Cedrik přisunul bez pomocí rukou. Vztekle na něho kouknu. S výrazem anglického lorda přede mě postaví plný talíř a usměje se na mě.

Mám moc velký hlad na to, abych plýtval energii na hádku a tak se radši pustím do jídla.

Po tiché večeři opláchnu talíř a jdu si lehnout. Nechápu jak to, že jsem zase unavený.

Natáhnu se s rozkoší na postel a zavřu oči. Za chvíli je otevřu a zjistím, že se nade mnou sklání Cedrik.

"Co chceš?" zavrčím.

"Jestli s Asigem ještě jednou budeš flirtovat u večeře tak se nedočká druhého dne," varuje mě vztekle Cedrik.

Pozvednu obočí, on považuje nevinnou otázku jak mu je za flirt?

"Na rozdíl od tebe mu aspoň nedělá problém mě políbit, když ho o to požádám," rozhodnu se provokovat.

Cedrik se nade mnou skloní a přitiskne svá ústa na má. Než se stačím vzpamatovat, cítím jeho jazyk v mých ústech, která prozkoumává.

"Komu to dělá problém?" zeptá se mě vítězně Cedrik.

Teď pro změnu nedokážu odpovědět já, protože jsem absolutně bez dechu a v šoku.

"Říkal jsem ti, že potřebuji čas, usměje se a jde se osprchovat. Bez pohnutí zírám na místo, kde byl před chvílí a snažím se vzpamatovat. To se mě podaří jen proto, abych schytal další šok, když se Cedrik objeví ve dveřích koupelny jen v pyžamových kalhotách ze saténu černé barvy. Neskonale mu to sluší a já nedokážu odtrhnout zrak od jeho vypracované postavy, na kterou zírám.

Přejde ke mně a jemně mi zvedne bradu. Vůbec jsem netušil, že mám otevřenou pusu. Krvavě zrudnu a proletím kolem něj do koupelny, kde na sebe pustím ledovou vodu, abych se zbavil vzrušení v jistých partiích, v duchu Cedrika proklínám. To musí být tak nádherný?!

Stojím s Asigem uprostřed zahrady a snažím se soustředit. Asigo ze mě teče.

"Tome, proboha co vyvádíš?! Tohle ti šlo nejlíp, vždyť ty se doslova necháváš mydlit! Soustřeď se!!" ječí na mě Asigo.

Zavrčím. Jemu se to řekne, nemá tu rušivý element, střelím pohledem do nedaleké houpací sítě, kde se rozvaluje Cedrik s knihou, svlečený do půl pasu. Po tom polibku jsem jak střelený. Nevím, co mám dělat.

Silou vůle odvrátím pohled od Cedrika a tak, tak se vyhnu ráně, kterou mi za nepozornost chce udělit Asigo.

Za chvíli cedrika přestanu vnímat a začnu se konečně účinně bránit. Po chvíli začnu i trochu útočit. Nevím, jak dlouho to trvá, ale za chvíli jsme oba totálně zpocení. Tentokrát souboj končí remízou.

"Tak vidíš, že to jde," usměje se na mě Asigo a odhodí si zpocené vlasy z obličeje.

"Dáme si ještě jedno kolo?" zeptá se mě.

Než stačím kývnout, ozve se ze sítě významné odkašlání. Asigo polkne a podívá se na mě.

"Máme dost času odpoledne, teď si odpočiň," řekne dost ztuhle.

Hodím pohledem po Cedrikovi a než se stačím otočit je Asigo v domě. Pokrčím rameny a odeberu se do sprchy. Vyjdu v triku a kalhotách.

Seběhnu dolů a sednu si za Asigem do obýváku.

"Můžeš mi říct, co se mezi tebou a Cedrikem stalo?" zeptám se ho.

"No řekněme, že mi jednou ranou ukázal, co se stane, když se tamto bude opakovat. Můžu ti říct, že se mnou pomalu nepohne rána démona, ale na jeho páru nemají," ušklíbne se na mě.

"Neříkej, že z něj máš strach!" vyvalím oči. Jeho pohled hovoří za vše.

"Dejme tomu, že bych se radši pral s celým peklem než s ním," opraví mě. Radši už nic neříkám a zavřu oči. Hned je otevřu, protože se najednou ocitnu ve vzduchu, abych přistál v něčím klíně. Otočím hlavu a vyskočím jako by mě uštknul had.

"Děje se něco?" zeptá se mě klidně Cedrik.

"Jo ty se děješ," zavrčím.

Jeho odpověď utne zvonek. Běžím otevřít a za nimi stojí Daren.

"Tome, pomoz! Dvojčata jsou v průšvihu, potřebujeme čmuchala," pronese zničeně.

Během dvou minut sedíme v autě a míříme si to k jedné opuštěné šachtě.

"Co se tam vlastně děje?" zeptám se Darena, který se ve svém terénním autě řítí kupředu.

Policejní hlídky, nehlídky, zátarasy nebo ne. Prostě je projede nebo mine bezu zájmu. A to jedeme snad dvě stě v hodině. Dlužno říct, že připoutaní.

" Nějaký čas se v jednom městečku ztrácí děti, ti pitomci volali až teď. Většinou se musíme spoléhat na tyhle hlášky, protože to nezachytíme. Dvojčata tam byli první a řekli, že to prozkoumají. Varovali jsme je, ale i přesto do šachty vlezli.

Abys pochopil, to není šachta přímo dolů, ale je proražený ve skále, dřív se tam těžilo zlato. Když se tam ztratili první lidé, měli dost rozumu, aby ji zavřeli a nechali zapečetit démono-bijcem. Tenkrát to pečetil nejlepší z nás Raven Sildor. Někdo se dozvěděl, že v tom dole je zlato a pečeť zničil tím, že tam vlezl.

Abych se vrátil k případu, co tam vlezli, nemáme od nich signál. Ti co se je vydali hledat, přišli stěží živý. Dostali se blízko, aby viděli, že žijí, pak je Ron odhodil skoro ke vchodu, jak to udělal, se mě neptej," vydá ze sebe vyčerpávající odpověď Daren.

"To by mě zajímalo, co to bylo za debila," vydechnu naštvaně.

"To mě taky," ujistí mě Asigo a Daren jedním hlasem.

Za necelých pět minut zastaví smykem před dolem.

Vyskočím z auta a zamířím k hloučku.

"Lidi jsme tu," zahaléká Daren. Všichni se na nás otočí a pohledem se zastaví na nás, pak sjedou na Darena.

"Máte čmuchala?" vyhrkne jeden, dost podobný, ale ne úplně, dvojčatům.

Daren ukáže na mě.

"Darene, říkal jsi, že přivedeš někoho, kdo ho má!" v klukově hlase se objeví zoufalství.

"Však já ho mám," ohradím se za Darena.

"Mlč štěně, jdi pryč, tu není místo na hraní," osopí se na mě kluk.

"Petře uklidni se on nám dokáže pomoct! Za prvé má čmuchala a za druhé zabil Grotuse," vyjede po něm Daren. Asigo po mě střelí překvapeným pohledem.

"Tomu uvěřím, až to uvidím!" ozve se posměšně Petr. Nemám mu to za zlé. Nezná mě a má až moc velký strach o bratry.

V klidu se ozbrojím a vpadnu jim do hádky.

"Tak jdete nebo mám jít sám?" vyjedu na ně.

Zmlknou a podívají se na mě. Daren vezme své zbraně. Přidá se Doktor, Asigo a pár dalších včetně Petra, asi nechce jen tak postávat. Ostatní mají za úkol dostat démony, co se objeví a zadržet ty, co se budou chtít dostat dovnitř.

Zašeptám Drápkovo jméno a ten se objeví vedle mě zároveň s pavouky. Zástupem projede šum, Petr se zarazí. Nevšímám si jich. Rychle vyrazím k tunelu a opatrně obejdu pečeť na zemi. Drahá je každá vteřina.

Drápek rychle najde jejich stopu a vede nás, co nejkratší a nebezpečnější cestou. Sem tam překvapíme nějakého démona, kterého se nám podaří zničit bez toho, aby vyvolal poplach. Spojení s venkem jsme ztratili už dávno. Konečně jsme jim na dohled. Zrovna se snaží ubránit posledními silami, když tam padneme a vyřídíme je.

"Díky to už bylo o chlup, jak jste se tu tak rychle objevili?" zeptá se Rick.

"Čmuchal," vysvětlí záhadu Petr. Doktor jim rychle vyčistí a obváže rány.

"Vy ho máte sebou?" rozzáří se Ronovi oči.

"Musíme pro ty děti, některé ještě žijí," vysvětlí Rick.

"To je jasné," usměji se.

"Tak ses přece jen naučil trochu zacházet se zbraněmi?" ušklíbne se na mě Ron.

"Já s nimi umím, nešel mi jen meč," ohradím se.

"To se uvidí, už si vás všimli," zašklebí se Rick.

Prudce otočíme hlavu a vyvalíme oči. Na nás se hrne smršť zbraní. Rychle natáhnu dlaň a jako tenkrát si představím dřevěnou stěnu, do které se zbraně zabodnou. Mrštím jimi zpět. Ozve se zachraptění a objev se pár černých dýmů, svědčících o tom, že pár démonů nepřežilo.

"Dobrá práce," třískne mě Daren do zad, že mi málem vyrazí dech.

"Promiň," omluví se mi Petr.

Vím, za co se mi omlouvá. Za to, že mi nevěřil.

"V pohodě, asi bych taky nevěřil někomu koho neznám," usměji se na něho.

"Tak jdeme!" zavelí Rick a jako první vyrazí. Následujeme ho.