Nevzmůžu se na nic než na zírání. Tak nádherný exemplář muže, kromě Cedrika, jsem neviděl. Oproti černovlasému Cedrikovi, vypadá tenhle jako anděl.

Ztěžka polknu a podívám se na Akio, která taktéž dusí smích.

"Jmenuje se Asigo Silver a je tvým učitelem. Jinak je tu drobný problém s ubytováním. Ten tvůj pokoj je bývalý hostinský a jiný nemáme," zamračí se soustředěně Akio.

"To není problém postel je tam dost široká," přejedu učitelovu postavu hodnotícím pohledem.

"Cože?!" zděsí se Cedrik.

Ignoruji ho. Místo toho se uculím na učitele.

"Ukážu vám pokoj," mrknu na něj.

"Jo dobře už jsem unavený," zvedne se učitel a sebere zavazadla.

Minu šokovaného Cedrika a vedu hosta do pokoje. Otevřu dveře a setkám se s nasraným Darienem.

"Co tu chceš?" zeptám se ho ledově.

"Mám jinou otázku, co tu chce on?!" ukáže na hosta.

"Tobě do toho nic není a vzhledem k tomu, že jsem i nezadaný, tak ani Cedrikovi," ušklíbnu se na Dariena.

"To není pravda, chodíš se mnou," ozve se za námi naštvaně Cedrik.

"Omyl, ty chodíš se mnou. Já s tebou nechodím. Buď té bratrské lásky a najdi si nějakou šikovnou holku, ano? A byl bych ti neskonale vděčný, kdyby ses vypakoval a jeho," ukážu na ducha, " jsi vzal sebou," zasyčím na něho.

"O tomhle si ještě promluvíme," ujistí mě Cedrik.

"Není o čem, už jednou jsem ti říkal, že s tebou nemíním chodit," setřu ho a zabouchnu dveře. Pak konečně odhodím těžký batoh na zem a zavolám Alla s Arcem. Požádám je, aby sem nikoho nepouštěli, jakmile odejdou, zhroutím se unaveně vedle batohu.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Asigo a divně si mě prohlíží.

"Jo, jen jsem totálně vyčerpaný. Napřed si spletu den a jdu do školy v sobotu, pak mě honí běsy školy a jako by toho nebylo málo, už nevím jak se vyhnout Cedrikovi," povzdechnu si unaveně.

"To jsem viděl, ale podle mě tě vyloženě zbožňuje," podívá se na mě Asigo překvapeně.

"To se ti jenom zdá. Chce se mnou chodit, jen proto, že jsem mu a jeho bývalé holce zachránil život," povzdechnu si.

"Pěkně blbý důvod," zamračí se Asigo.

"Mě povídej," ujistím ho.

"Jen se ujistím, nepojedeš po mě?" zeptá se pobaveně Asigo.

"Ne, na to toho blbce miluju až moc," usměji se smutně.

"To se mi ani trochu nelíbí," zamračí se Asigo.

"Nedumej nad tím. Jej promiň, že ti tykám, ale nějak mi přijde blbé ti vykat," usměji se na něho.

"Mně to nevadí, klidně mi tykej, Tome," oplatí mi úsměv.

"Kde budeš spát?" zeptá se mě.

"Asi u Kylla, i když ti dva s toho moc nadšeni nebudou," povzdechnu si.

"Klidně můžeš tady, postel je dost široká," nabídne mi Asigo pobaveně.

S chutí se zasměji.

"Tome, okamžitě si zavolej ty pavouky!" uslyším Cedrika.

Prosebně mrknu na Asiga. Chvilku přemýšlí a pak kývne.

"Proč ne trochu lekce si zaslouží," usoudí a mrkne na mě.

"Co mám dělat?" zeptá se.

"Ty si hetero?" zeptám se pro jistotu.

"Ne, jsem na obojí a teď mě ukaž, co mám dělat. Aspoň budu mít nějakou průpravu," usměje se.

Mám co dělat, abych nevyprsknul smíchy. Přejdu k němu a pověsím se mu kolem krku.

"Jednu ruku mi dej pod triko na záda a druhou za pásek kalhot," dávám mu instrukce, když to udělá, zklamaně si povzdechnu. Necítím vůbec nic, kromě drobného odporu.

"Děje se něco?" zeptá se.

"Ne. Vůbec nic necítím jen odpor," přiznám zklamaně.

"Tak to jsme na tom stejně," ujistí mě a já se usměji. Přitáhnu se k němu a nohu mu zaháknu za jeho, takže to spíš vypadá jako bych se po něm plazil. Jemně hvízdnu odvolávací tón a rty se přiblížím k jeho, aby to vypadalo, že jsme se právě od sebe odtrhli.

V dalším okamžiku se rozletí dveře. Hodím k nim okem. Stojí tam Cedrik a vypadá to jako by ho v ten moment zmrazily. Pak se s řevem řítí k nám, a zatímco mě od něj odtrhává a levou rukou mě drží mimo jeho dosah, pravačkou napálí Asigovi pěknou dělovku.

Nutno říct, že to s Asigem skoro ani nehnulo, jen pootočil hlavu, aby se Cedrikova pěst po ní jako kdyby svezla.

"Ty dobytku, co si takhle dovoluješ šahat na mého kluka?" ječí, až to přiláká zbytek rodiny.

"A kdo říká, že jsem tvůj kluk? Já s tebou nechodím!" začnu do Cedrika bouchat pěstí.

"Chodíš! Jednou jsem se rozhodl…" začne na mě ječet Cedrik.

Totálně ztuhnu a do očí se mi nahrnou slzy. Loktem ho naberu do žaludu, až se předkloní.

"Tak pán se rozhodl? Tak to mi dovol připomenout, že nejsem žádná hračka a s kým budu chodit je jen a jen moje věc. A kdyby něco tak ty to nejsi ani v tom případě, že bys byl jedinou bytostí ve vesmíru," otočím se na patě a třísknu dveřmi.

Vyběhnu ven, aniž bych sledoval, kudy jdu.

Než se naději je večer a já zjistím, že nevím, kde jsem. Ovšem moc vábně to tu nevypadá.

"Hele chlapečku, tebe jsem tu ještě neviděl. Jdeš si vydělávat? Kolik bereš?" prohlíží si mě jeden odporný, tlustý chlap v obleku.

"Asi vás zklamu, ale je tu se mnou," ozve se za mnou děsivý hlas a něčí paže mě obejmou kolem pasu.

"Mně se líbí. Zaplatím trojnásobek, co si řeknete!" udělá nabídku ten hnusák.

"My jsme si asi nerozuměli, že?" zavrčí hlas výhružně.

Chlap polkne a začne couvat.

"Měl jste říct hned, že nemáte zájem," zahučí, lítostivě po mě koukne a co nerychleji se pakuje.

"Další skvělí nápad, Tome. Já snad s tebou budu chodit za ručičku," řekne výsměšně hlas jen, co se dostaneme mimo nebezpečnou čtvrt.

"Co tu děláš Grotusi? Já jsem tě zabil!" otočím se na něho.

"Jo to máš pravdu, jenže je tu drobný háček. Zabils mě mou vlastní zbraní, takže podle démonských pravidel jsem nucen tě do konce života chránit," zasyčí mi do obličeje.

"Kdo to měl vědět? Kdybys mě to řekl a chvilku počkal, našel bych si jinou zbraň na zabití," odseknu naštvaně a vydám se zbůhdarma, kam mě napadne.

"Upozorňuji tě, že pokud tam vejdeš ještě jednou, už nejsem povinen tě odtamtud dostávat, protože tam vstoupíš dobrovolně," upozorní mě taktně Grodus a já teprve teď zjistím, kam jsem šel.

Prudce se obrátím na patě a skoro se rozběhnu od té čtvrti co nejdál.

"Tome!" zarazí mě Hiruv hlas.

Prudce se zastavím a otočím se po hlase.

"Díky bohu hledáme tě všude možně od šesti hodin," doběhne mě.

"Promiňte, ztratil jsem se," povzdechnu si zkroušeně.

"To jsem si myslel. Pojď, jsme skoro doma," usměje se a jde vedle mě.

"Cedrik je debil, ale omlouvá ho to, že v tomhle směru je nezkušený," začne potichu Hiro.

"Nic ho neomlouvá, jedná se mnou, jako bych neměl vlastní myšlení," odseknu.

"Má mě rád jako bratra. I ten největší zoufalec, by nechodil s někým, kdo s ním chodí jen ze soucitu nebo z vděčnosti. Stačilo by, kdyby… kdyby na mě pohlížel jako na někoho, kdo je mu blízký ne jako na někoho komu něco dluží," zašeptám tiše.

Hiro mlčí, na to už asi nemá, co říct. Mlčky dojdeme ke dveřím a Hiro odemkne. Vzápětí se ocitnu v objetí Akio.

"Už jsem měla strach, moc to tu neznáš. No už jsi doma tak se pojď najíst, musíš mít hlad," táhne mě Akio do kuchyně.

Zarazím se ve dveřích. Všichni si zrovna nabírají večeři. Ke stolu mě doprovodí několik úlevných pohledů.

Sednu si co nejdál od Cedrika a vyhýbám se mu pohledem, do toho se vrtám ve večeři, na kterou nemám chuť a nemůžu nic spolknout.

"Promiň, tamto jsem přehnal," omluví se mi Cedrik, který náhle sedí vedle mě.

Vyprsknu vodu, které jsem se právě napil a prudce vyběhnu z kuchyně. Za mnou se ozve sborový povzdech.

Vběhnu do pokoje, pro pyžamo a pohledem zavadím o lístek. Otevřu ho a přečtu si, že Asigo bydlí v jiné místnosti.

Smutně si povzdechnu a s pyžamem zapadnu do koupelny. Osprchuji se a zalezu do postele. Vzápětí usnu tvrdým spánkem.

Částečně mě probudí vrznutí dveří. Někdo potichu vejde a přistoupí k posteli. Potom mě přikryje a zajde do koupelny, kde se osprchuje. Dojde k posteli a lehne si ke mně. Opatrně si mě přitiskne do náruče. Je mi v ní tak dobře, že se do ní sám přitulím a znovu tvrdě usnu.

Probudí mě první ranní paprsky. Jsem dokonale odpočinutý. Ještě chvíli polehávám a vychutnávám si to objetí se zavřenýma očima.

Po chvíli je otevřu a střetnu se přímo se smaragdovým pohledem. Vytřeštím oči a snažím se vymámit z jeho náruče.

"Co tu k čertu děláš?" zavrčím a házím sebou jak ryba na háčku.

"Spím. Host obsadil můj pokoj tak spím tady," odpoví mi pobaveně Cedrik.

"To teda nespíš. Ani mě nenapadne, abych byl s tebou v jedné posteli, to radši si sem vezmu rozzuřenou kobru. Má víc taktu než ty a rozhodně je přítulnější," vrčím.

"No večer jsi byl jiného názoru, netušil jsem, že jsi tak přítulné koťátko," zavrní mi do ucha.

Zrudnu až k vlasům, vrazím mu facku a vystřelím z postele přímo do koupelny. Když se trochu uklidním, jdu zpátky a začnu se oblíkat.

"Čum někam jinam jasné?!" zavrčím přes rameno, když cítím jeho pohled.

"Myslím, že navštívím koupelnu," zamumlá a přímo kolem mě projde v rouše adamově. Málem sebou švihnu, když zjistím, že spal nahý.

"To nemáš pyžamo?" zaječím za ním.

"Ne nenosím ho," křikne z koupelny.

"Tak tady ho budeš nosit, jestli nechceš spát na balkoně,"zařvu.

"Ale já žádné nemám!" vykoukne vyděšeně z koupelny.

"Nevadí. Jedno mám moc velké, tobě bude," ujistím ho zlomyslně.

"Díky," usměje se.

,Uvidíme, jestli mi budeš děkovat večer´kouknu na světle fialové pyžamo s jasně růžovými čuníky.

Jen co se převléknu do černých tepláků a trika, seběhnu do jídelny.

"Kdo měl tak inteligentní nápad, že bude spát se mnou?" zeptám se jedovatě jen, co dosednu.

"On, doslova mě dal na výběr, buď si vyměníme pokoje, nebo spím na hřbitově v rakvi," odpoví mi Asigo, který sedí těsně vedle mě.

"To je na toho neandrtálce podobné," podotknu a pustím se do snídaně.

"Je vám něco?" podívám se na Hira s Kyllem, kteří se dusí vajíčkem. Kylle mávne kamsi za mě. Otočím se a setkám se s vražedným pohledem Cedrika.

Než se vzpamatuji, sedím na druhé straně stolu u zdi i s talířem a Cedrik sedí vedle mě.

"Nejsi náhodou trochu sprostý? Já se s ním bavím," vyjedu na něho.

"Bavit se s ním můžeš i odtud," ujistí mě Cedrik klidně.

"To teda nemůžu," vstanu a zjistím, že mi v odchodu brání Cedrikova ruka.

"Okamžitě ze mě sundej tu pracku," řeknu výhružně.

Ani to s ním nehne a posadí mě znovu na židli.

"Sněz tu snídani," poradí mi a pohledem střílí po Asigovi.

"Přešla mě chuť," ujistím ho a prosmeknu se kolem něho. Zastavím se u Asiga.

"Jdeme trénovat?" zeptám se ho s úsměvem.

"Jasně," zvedne se a vyjdeme kuchyně. Ještě vyběhne nahoru a zavede mě za dům. Tam mi podá dřevěný meč.

"Co s tím?" koukám se na ten kus klacku.

"Tohle je…" začne.

"Pro mrňata," řeknu opovržlivě.

V dalším momentě ležím rozpláclí na zemi a oba meče drží Asigo.

"Momentálně takové mrně jsi," ujistí mě a pomůže mi na nohy. Pak mě ukáže, jak ten meč mám držet. Při prvním máchnutí mě vyletí z ruky.

Trvá dobře hodinu, než se ho vůbec naučím držet a začnu s první lekcí.

"Ty mě chceš zabít!" obviním ho pozdě odpoledne, když mi asi po sté vyrazí meč z ruky. Prsty mě bolí tak, že jsem se stěží dokázal najíst a po těle mám plno modřin a sem tam podlitinu.

"Ne jen se do té tvé hlavy snažím vtlouct, jak s ním máš zacházet. Když ti to vysvětluji neposloucháš. Tak buď budeš trpět, nebo se to naučíš," ujistí mě o čistých úmyslech.

S povzdechem znovu pozvednu meč a do večera udělám aspoň takový pokrok, že schytám každou třetí ránu a ne naprosto každou.

Dovleču se do jídelny a s obtížemi se pustím do jídla.

"Zítra pokračujeme hned, jak se vrátíš ze školy a uděláš si úkoly," oznámí mi Asigo.

"Jak dlouho tu budeš?" zeptám se ho napůl mrtvý únavou.

"Jak dlouho bude potřeba, ale s tou tvou nemotorností to vidím minimálně do vánoc," odpoví mi Asigo.

Zaskřípu zuby a přísahám si, že do pátku ho porazím. Pak se dovleču do koupelny a seknu sebou do postele. Pak si vzpomenu, že mám Cedrikovi půjčit to pyžamo a znovu se z postele vyhrabu. Vytáhnu pyžamo a dám mu ho do koupelny. Jen doufám, že neusnu dřív, než ho v něm uvidím.

Bohužel usnu.

Ráno se pobudím, jen proto, abych zjistil, že jsem zaspal. Netrvá ani pět minut, abych byl skoro před školou, kam vcházejí poslední opozdilci. Rychle je doběhnu a se zvoněním zapadnu na místo vedle Kyllea.

"Promiň, měli jste mě vzbudit dynamitem," omluvím se mu.

"To jsme zkoušeli," vyprskne Kylle smíchem.

"Ty poslyš, jak se Cedrikovi líbilo to pyžamo?" zeptám se ho šeptem.

Kylle vybuchne takovým smíchem, že sletí ze židličky a zkroutí se pod lavicí. Nechápavě se na něho dívám.

"Co je ti k smíchu?" zeptám se ho překvapeně.

"Nic, jen… chacha cha," vyjde z něho.

Obrátím oči v sloup a čekám až se Kylle vysměje.

"To tvoje pyžamo skončilo v mixeru a obojí v kontejneru. Mixer to nevydržel. Musím ti gratulovat, takhle vyvést Cedrika z míry se nikomu nepodařilo. V noci přespal v obýváku a dnes si jde koupit pyžamo, kdes ho proboha vyhrabal?" zeptá se mě Kylle a utírá si slzy smíchu.

"Ale jednou se u nás pořádala soutěž o nejděsivější pyžamo," uculím se.

"Předpokládám, že jsi vyhrál," vybuchne Kylle znovu.

"Jo, první cenu a tou byla samostatná ložnice po celou dobu pobytu školy v přírodě," zacukají mi koutka.

"Ani se nedivím," ujistí mě se smíchem.

"Já taky ne. Vůbec netuším, kde tu příšernost mamka vylovila. Ještě štěstí, že jsem do něj nedorost," pochichtávám se.

"Ticho, nebo budete po škole!" zaječí na nás učitel. Radši se uklidníme. Nechci opakovat sobotní zkušenost, i když teď ozbrojený jsem.

Jdeme spolu domů. Ještě se zastavíme v obchodě na nákup, kterým pověřila Akio Kyllea.

"Mám dotaz, to je pro armádu nebo má vypuknout hladomor?" zeptám se s pohledem na dva vrchovaté vozíky.

"To netuším, skočíš ještě pro jeden?" zeptá se mě Kylle a dál nakupuje podle pokynů Akio, která se s ním domlouvá telepaticky.

S povzdechem ho poslechnu a jdu pro další. Když se s ním vrátím Kylle do něj hodí další zboží. Naprosto automaticky do něj hodím dvě sklenice medu a jedno velké balení nuttely.

"Tak a hotovo," oddechne si Kylle a začne tlačit vozík pokladně.

"Počkej, vezmeme to," ozve se nad námi Ron a přebere jeden vozík.

"Jak tak pozoruji, mama zase dělá roční zásoby. Nechápu, na co potřebujeme tolik potravin," zasupí Hiro.

"Znáš to, ale je fakt, že pak dva měsíce nemusíme tahat nákupy a čekat dlouhé fronty. Navíc máji přijet nějací známí, budou hostovat v obýváku," ušklíbne se Cedrik.

"Aha, no naštěstí jsem ráno vzal auto," usměje se Ron. Zamíří k prázdné pokladně.

"Počkej, tam nechoď, ta prodavačka se mi nelíbí," zarazím ho. Ron se na mě podívá a zatlačí vozík do fronty, nějakého kluka, který se snaží za pokladnou. Zbytek zákazníků se přesune za prodavačkou.

Jen co zaplatíme a naložíme nákup do auta, ozve se Akio, že zapomněla med a nuttelu. Kluci se ušklíbnou a zabouchnou dveře. Naskočíme a dojedeme domů.

"Proboha, vůbec jsem netušila, že toho bude tolik, ale nevadí, sní se to," mávne Akio rukou a začne ukládat nákup.

"Tome, koupil jsem si pyžamo," oznámí mi Cedrik.

"Tamto se ti nelíbilo?" zeptám se smutně.

Jeho zděšený pohled mi poví všechno. Radši zmizím trénovat s mečem. Tentokrát je nemehlo Asigo. Jen co se na mě podívá, sesype se smíchy.

Nakonec lekci ukončí a radši vyzvídá, jak se mi dařilo, než jsem přišel k Akio. Povím mu všechno i to co jsem nikomu neřekl. Mám pocit jako by byl spíš můj bratr a ne učitel.