Dobré ráno a slunce v buši! Vůbec netuším, co říct, ale být jako myška nechci. Pravdu? Když povím pravdu, vyjde najevo, že zhuntované mám už i tělo ...nejen duši.  Lež? Lhát neumím a než si něco vymýšlet a pět ódy o pohádkové dovolené, kterou jsem neměla už pár let, neb si ji rok co rok všechnu vyplýtvám na doktory, to raději nic. Proto to ticho - toť na vysvětlenou.

Že jsem byla minulý pátek polykat hadičku, jsem se už pochlubila. Víkend nestál za nic, protože jak už jsem řekla - mládí v háji. Když je vám mizerně 69 minut v hodině, jste protivní sami sobě, natož pak asi tomu světu okolnímu. V pondělí jsem, zřejmě pro velký úspěch, byla cca čtyři hodiny opět v nemocnici. Tentokrát s podezřením na infarkt. Srdce mám v poho. To jen ty mrchy bílé krvinky se mi jaksi pomnožily. Člověk je chvíli nehlídá a oni si vám hned v krvi nekontrolovatelně a  vesele šuk*jí a množí se. Mám jich na rozdávání. Snažila jsem se Katce vysvětlit, že je to nedostatečným přísunem vína barvy červené, ale zamávala mi před očima práškama, které už zobu jako bonbóny, a bylo po humoru.

V úterý a včera jsem byla totálně chcíplá. V práci jsem si vzala dovolenou a poctivě ležím. Přísahám na holej pupík! Tedy. Ležela jsem. Včera asi tak kolem třetí odpoledne někdo zaklepal, otevřely se dveře a v nich Simča s oběma kluky. Konec flákání. Večer, když dorazila Katka z práce a funkce hostitelské mě oprostila, jsem měla hlavu jako škopek. Sezobala jsem tabletky, nakapala kapky a zalehla. No a heč! Dnes ráno jsem se cítila o poznání líp. Takže už mám vyprané dvě várky prádla, Filipovi peču dort, neb má dnes narozeniny a dumám, co uvařit, protože Simča, Samuel a Benjamin jsou ještě pořád nahoře u Filipa ve věži. Proč ještě neslezli? Asi mě nechtějí otravovat a zahájili hladovku či co. Půl desáté, sakriš ti malí caparti hlad mít přece musí. Nebo je jiná doba? Nevím. Filipovi je právě dnes 24, třeba se od jeho dětství něco změnilo.

P.S. Samuel (dva roky) mi včera rozbil skleněné sněžítko. Když jsem byla malá, moc jsem po něm toužila. Nesmějte se, ale koupila mi ho až Katka. Před dvěma lety k Vánocům. A včera..... fňuk.

P.S. II. Kdo šetří má na tři!

P.S. III. Coro mě děsí. Stejně jako Contritus. Heslo k povídkám pro viP jsem totiž opravdu nikomu NIKOMU zatím nedala.