Prdelky moje, já jsem tak ráda, že vás zase všechny vidím!  A já teda nikdy nelžu, ...bohužel. Dnes ale jen krátce, ju? Neb ještě nevydržím dlouho sedět. Ale né, se zadkem nic nemám, to né!

Bez obav, všechno všecičko vám popíšu! Celou dobu v nemocnici jsem si v hlavě v duchu smolila článečky pro vás. Těm z vás, na které mám kontakt telefonický, jsem svou situaci nastínila, jakmile jsem smskování schopná byla. Ostatním všechno vynahradím.

Věřte nevěřte, a není to žádné pochlebování, to vy jste mě drželi v relativně dobré náladě! Vy, pissálci. A samozřejmě rodina, to dá rozum!

Takže od zítřka vám dám nahlédnout do každého jednoho dne mé absence tady, a to hezky pěkně postupně. Každý den byl totiž jiný pocitově. Každý den z oněch devíti se v nemocnici stalo něco, o čem jsem si řekla: "Jo, tohle stojí za zmínku." A nebo: "Takovej bordel může být jenom u nás v Čechách!" Slibuju, teď už tu zase budu každý den. Jen na mě nespěchejte. Však víte - už jsem přeci jen ta stařenka.

Pěkný den, pěkný večer, dobrou noc ...mokrou moc!