"Jsem ucaprtaná", hlásila jsem Katce, jakmile jsem se vrátila z avizovaného Dne otevřených dveří, "prolezu sprchou a můžeme vyrazit!" Ano. Jely jsme na oslavu Editčiných (viz čistě, čestně, morálně a nejraději orálně) narozenin.

Má černá díra (chápej - ono místo po vyoperovaném žlučníku) prošla zatěžkávací zkouškou a? A obstála se ctí! Fakt. Jedla jsem, co mi přišlo pod ruku. Včetně bramborového salátu (domácího) a řízečku. Ba i čerstvou papriku jsem po třech měsících pozřela a jupííí, vůbec nic mi nebylo. Dokonce mi neškodil ani ten litřík a fous červeného.

Opět jsem viděla malého Peťulku, Natálku, Zuzku, velkého Péťu. Jasně, ba i někoho koho jsem vidět zase tak moc nemusela, ale co... příbuzné si člověk nevybírá.

Byl to pěkný den i krásný večer. Usínala jsem s myšlenkou neřestnou. Bylo mi hezky. Smutno, ale hezky.

Jediný nehezký okamžik dne nastal ve chvíli, kdy se mi do bytu dostal opět nějaký vlezlý paparazzi! Jak já ty lidi nesnáším. Upadlo mi mýdlo a ten zmetek toho okamžitě využil. Bídák!

No vás by to snad nenaštvalo?!

Pěkné pRndělí, Prdelky moje!