Měla jsem ten nápad v hlavě už dlouho. Jen pořád nebyl čas. A pak jsem si řekla, že už počkám až do Vánoc, a že vás tím (snad mile) překvapím. Ale dnes jsem to přehodnotila. Vlastně tak trochu kvůli dědečkovi Davida. A kvůli Pátkově babčince, která zemřela 26. listopadu přede dvěma lety.

Člověk by neměl nic odkládat na potom, na později. Nikdy nevíš, jestli nějaké "potom" vůbec kdy bude. Věřte mi, vím o čem mluvím. A tak tedy!

Moje milé píše.cz, moji milí spolupisálkové, blogeři, autoři, šílenci, mudrci, a hlavně, hlavně ty - náš milý admine, tohle video věnuju vám. Nám. Nám všem. Nakonec je vlastně dobře, že nevydržím do Vánoc, neb tahle verze (bez stromečku a sněhu) se dá používat celý rok, bez ohledu na roční dobu, denní hodinu, polní plodinu.

Není to takové, jaké bych chtěla. Ale o to víc je to upřímné. Čisté. Moje. A teď už i vaše. Naše. Snad se vás tu spousta najde. A snad mi odpustíte, že jsem do videa vložila i některé blogery odjinud. Je to má srdeční záležitost. Slávek, Irenka.

Slávku, myslím na Tebe a Tvého Vojtu každý den. A věř mi, vůbec jsem nekalkulovala, kam který obrázek ve videu "šoupnu". Věř, že je to opravdu, opravdu!, náhoda (či osud), že k Tvému obrázku vyšla zrovna slova ta, která v tom místě jsou. 

Prosím vás, jestli se ve videu někdo nenajde, není to snad proto, že bych na něho zapomněla. To ani náhodou!!! Jen je ta písnička prostě krátká. Všechny písničky světa jsou pro tohle krátké! Rozumíte mi? Já doufám, že ano.