V práci nálada na bodu mrazu. V posteli hluboko pod nulou, neb Pátek statečně mlčí. A tak jsem telefonát Lucky docela uvítala: "Ahoj, Reni. V kolik prosím tě půjdeš dneska z práce? Nemohla bys mi vyzvednout děti?"
Z práce jsem tedy jela včas a před třetí stála ve školce, kde jsem už pár let nebyla. Školka je spojená s družinou, takže mě uviděli oba najednou - Natálka i Robin. Pančelka, jak říkává Hospodyňka, mě zná velice dobře, neb je to moje švagrová, ale i tak si s Natálkou zakoketovala:"Natálko, kdo to je? S cizí paní tě přece pustit nemůžu", usmívala se a malá Natálka, držíc se mě za nohu jako klíště jen hlesla: "Teta Renta!"
Ano. Natálka je Prťavka, ta která se mnou fandí Sullivanovi (snookeru), a která neumí říci hlásku "k".
Natálku jsem oblékla. Bobeš byl už v pozoru u dveří. Nahupskali jsme do auta a jeli ke mně domů.
Snooker už byl v plném proudu. Natálka měla palečky opět připravené, Bobeš ze mě tahal rozumy, za kolik je která koule bodů a v jednom kuse mi do toho mlel své komentáře.
Ronnie vedl právě 3:0, když jsem se zeptala, jestli nechtějí čaj. "Ne", zaznělo jednohlasně: "limonádu!"
"Limonádu?", podivila jsem. "To nemám, mám jen minerálku."
Natálka nelenila a odběhla do kuchyně. V mžiku byla zpátky a vítězoslavně švitořila: "Netecej, ze nemás tolu, dyz jí tam vidím!" Pusu měla od ucha k uchu a tak jsem vstala a šla se na ten objev podívat, protože coca-colu opravdu nekupuju.
V kuchyni stála poloprázdná láhev kofoly, kterou si koupil Filip. Bylo jí v láhvi opravdu maličko, tudíž jsem ji těm dvěma žíznivým zobáčkům s klidem do sklenek spravedlivě rozlila. Jasně - chtěla jsem mít klid na snooker!
Výraz "nekecej" bych od takové Prťavky (tři roky) fakt nečekala. Zaspala jsem dobu?
Bobeš mě u telky dorazil další hláškou: "Teto? A proč tam je ten plešoun, když si ani jednou do koule neťuknul a jenom pije? On tam nechodí hrát?"
Ach jo. Co na to říct? Ebdon (plešoun) si dnes opravdu moc nezahraje. Doufám. Já totiž přece fandím Ronniemu!
P.S. A z kočičky máme teď točičtu!