Hodiny odbíjely desátou. Světlo noční lampičky a tichá hudba vykouzlily příjemnou pohodu.

V průsvitném župánku jsem se posadila na postel a s láskyplným úsměvem vztáhla ruku k vedlejšímu lůžku.

Ruka strnula ve vzduchu.

Manžel se vrátil. Je pozdě něco skrývat!

Vpadl do ložnice. Zuřivě pohlédl na manželskou postel. Nevěnoval mi jediný pohled a pln vzteku popadl ze své postele... tác s mými obloženými chlebíčky: "Kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš večer přecpávat?! Pak chceš každý měsíc nový šaty!"