Poslední dny stojí za starou bačkoru. Ostatně stejně jako těch předešlých 350 dní letošního roku. Z práce jsem dnes odcházela až v půl šesté. Zítra to vidím taky tak. A v pondělí? To jsem měla mít už dovču, a hádejte. Ano, budu v práci, neb kontrola je kontrola.

Na cukroví jsem ještě ani nesáhla. Dárky? Co to je? Paradoxně se na to, až budu od 1. dubna bez práce, asi i těším. Hrůza.

Zítra ve 14:00 přijede slavný pan náměstek Cikl. Sezval si všechny pedagogy. Na nás ostatní se vyprdnul. Načež mu učitelé odepsali, že jestliže nepozve i nás, nepůjdou nikam. Odpověď pana Cikla? Fundovaná. Se školníky a uklizečkami prý bude jednat jindy, neb jsou na jiné úrovni. My jsme prostě póvl. Nevzdělanci. Paní Princová, zřejmě aby zachránila co se dá, vzkázala: "Na schůzku jsou zvaní samozřejmě i nepedagogové."

Výsledek všeho je, že jsem na toho nadlida myslela i ve vaně. Nemůžu tam jít. Na tu schůzku. Nemůžu, špatně by to dopadlo, já totiž neumím lhát. Neumím se přetvařovat. V lepším případě bych mu podala Lipo, v horším se zeptala: "Přemýšlel jste někdy o recyklaci?"

A tak jsem v té horké lázni přišla na to, že jsou dva druhy lidí. Lidé a lidé, kteří se lidmi teprve stanou. A to po zdlouhavém procesu reCiklace. Když ne v tomto, tak v příštím životě určitě. Jsou tu za trest. Buďme k nim shovívaví.

Víte... nahoru ještě nikdy nikdo nepadnul. Padá se z kopce dolů! A jestli nám tu naši nejstarší sklářskou školu na světě zavřou, troufám si tvrdit, že to bude hrob nejen Ciklův, ale i samotného hejtmana. Beztak ho mají starostové plné zuby. Asi nikdy nepochopím, proč ti nahoře tak rychle zapomínají, kdo je nahoru dostal, kdo je volil a kdo je tím pádem musí volit zas. Jinak pápá Lála.

Jdu juknout nahoru ke Katce. Vůbec se teď nevidíme. Pěkný večer...