Ve čtvrtek jsem se tu prsila, že vám o víkendu opět nafotím tu naši severočeskou Sibiř. Leč. Včera to tu fičelo tak, že ani psi ven nechtěli. Když jsem je šla ráno krmit, prodírala jsem se nafoukanými závějemi. Není jazyk jako jazyk.

Dnes už to venku sice tolik nefouká, ale je pošmourno. Sluníčko nikde a to nemám ráda. Fotky by byly smutné - bílé, prošedivělé.

Odpo bude snooker. Těším se. Zavrtám se pod deku a budu koukat na koule.

Upekla jsem včera. Katka vyprala. Nezbývá než do placu hodit pár barevných sněhuláků a vtípků, aby byl den veselejší a abych nemusela poslouchat rady podobné těm Valachovým. Já se nedám! My Střelci máme ocelové ptáky. A nebo to bylo jinak?

 

 

Všiml jsem si, že má tvůj otec opuchlé líce. To je od zubů?

Ne, od modlitby.

Ale nekecej!

Nekecám. Včera jsme se spolu celá rodina modlili otčenáš a když jsme došli po "zbav nás zlého", táta se podíval na mámu a ona si toho všimla.

 

 

Ona: Už vím, co bych chtěla k narozeninám. Přeju si ten nový mobil!

On: A nemůžeš si přát něco splnitelnějšího?

Ona: Tak,...stačilo by mi, kdybys tolik nechlastal!"

On: Chceš k němu i nabíječku?

 

 

Dva čundráci jdou na tůru a míjejí holku, která spravuje píchlý kolo. Jeden se nabídne, že jí pomůže. Za chvíli dojede svýho kamaráda na kole. "Tys jí šloh kolo?"

"Né. Dala mi ho sama. Dodělal jsem tu duši, ona si sundala kalhotky a prý, že si můžu vzít co chci. Tak jsem si vybral kolo."

"Dobře jsi udělal. V těch kalhotkách bys vypadal jak buzerant."

 

 

 

 

 

... třicátýtřetí sněhulák - nejen pro Contritus ...

 

 

---