Ale kdepak, žádné předvolební rozpočítávadlo. Jen liška. A kdyby Fanda víc konal než mluvil, tak pro vás mám i fotečku. Takhle jen vyprávění a obrázek z netu.

Sousedovic Fanda se mnou nějaký čas ráno nejezdil. Teď opět jezdívá. Ale za jízdy se už nesvléká, jako např. tady. Trasa z Osady Havranů do práce vede přírodou. Jen pole, les. Bývalé kolejiště. Od jara do podzimu krávy. Občas srnky. Sem tam nějaký ten zajíc. Mufloni.

V úterý ráno, bylo už hodně jasno a tudíž vidno do daleka, jedeme, a najednou Fanda křikne: "Liška!". Juknu tím směrem a stála tam. Stála a zírala na nás. Byla krásná. Po pár metrech jsme viděli hned druhou. Jenže. Už jsem vám vyprávěla, že ona trasa je samá zatáčka a není tedy radno kochat se okolím nějak moc. Po loňských zkušenostech jsem se raději nekochala a upřela svůj zrak opět směr vpřed a nikam jinam.

Včera večer jsme s Filipem v tom samém místě viděli tři srnky. Řídil Filip a tak jsem mu o Fandovi a liškách vyprávěla. Mimo jiné ze mě vypadla i teorie, že ty srnky nejsou nikdo jiný než převlečené lišky a prostě nás jen tak z nudy oblbují.

Dnes ráno tam opět byla. A byla ještě blíž než v úterý. Krásně zbarvená, huňatá. Dnes byla sama. Druhá nikde. A i když se Fanda snažil mou pozornost upoutat zvoláním: "Budulínek!", nedala jsem se. Ovšem smála jsem se jako už dlouho ne. Fanda je hodný kluk. Holky, která ho ulovíte, budete ta nejšťastnější ženská pod sluncem! Ovšem, musíte ho i maličko kočírovat, neb jako každý chlap má i on svou maličkou neřest. A konkrétně ta jeho leze dost do peněz.

Po pár minutách jsme byli ve městě, už téměř na místě kde každé ráno Fanda z mého auta vystupuje a pokaždé mi popřeje dobrou noc, když v tom slyším: "Liška! Tý jó a ta teda je! Koukejte!"

U chodníku stál zrzavý pes. Ocas nahoru. Packu nahoru. Loutka. Do lišky měl daleko.

...

A mně to opět, nevím proč, evokovalo volby. Vůl? Pes? Vůl? Pes?

P.S. Pěkný den, Prdelky moje. Sluníčkový, mazaný, inu prostě liščí a Budulínkový!