Právě mi pípnul mobil a já dostala ťafku. Jedno slovo navíc a co všechno prozradí, to bych nikdy neřekla. Je do mě vidět jak do děravého sudu. Hrůza.

 

Ale pěkně popořadě.

 

Moribundus z minulého týdne mi statečně dřepí na průduškách, ale v práci jsem, neb dělám výplaty. Piju hektolitry čaje, kýchám, huhňám - sakriš, to mi připomnělo, že musím zavolat do té Ještědské stavební - kam jsem včera nevolala jen proto, že by mi nerozuměli ani slovo. Proplatí mi to rozbité čelní sklo, co myslíte?

 

Dnes má narozeniny Jindra. Kluk o deset let mladší než já. Mladší brácha mého švagra. Vlastně to bylo sluníčko právě od něho, které jsem před patnácti lety dostala jako první a které bylo základem mé sluníčkové sbírky. Maličké sluníčko od Jindry.

Od rána frmol. Využila jsem tudíž prostoje mezi čajem dopitým a čajem, na který se právě vařila voda, a Jindrovi psala smsku. Dle mého obyčejnou jako jindy. Zněla asi takhle: "Vsechno nejlepsi k narozeninam, Jindro. Hlavne hodne zdravi. A slunicka, to da rozum! :-) Pekny den... R."

Během pár minutek mi přišla odpověď: "Ahoj a dekuji. Proc Jindro? Tobe to slunicko dnes moc nesviti, vid?"

 

...

 

No. Nesvítí, no. Už dlouho ne. A to to na mě prásklo to jediné slůvko "Jindro"?! To se na to můžu pro příště vyprdnout, Velebnosti. Člověk aby se fakt furt hlídal.

 

Dost žbrblání. Pěkný den, Prdelky. A nehlídejte se! Stačí, že to už zase dělám já.

 

---

---