Domů jsem přišla něco po šesté, maličko ovíněná. Ivča má totiž 55té narozeniny. Vím, že se věk u žen neprozrazuje, ale... tuhle Ivu vy neznáte, tak můžu.

Filip seděl u počítače a lovil mezi motorkami. "Mami, pojedeš se mnou do Prostějova? Ta je! Podívej! Ta mi vydrží už až do důchodu."

"Máš dluhy", protočila jsem panenky a sáhla po mobilu. "Kde jsi? Mám na tebe počkat? Půjdeš volit nebo mám jít sama?"

"Jsem teprve u Cvikova. Počkej na mě, půjdu rovnou s tebou. Můžeme jet autem, stejně prší." odpovídá Katka a já pokradmu sleduju Filipův monitor. Motorky. Samé motorky.

"Půjdeš taky?", ptám se a v mezičase sedám na rotoped. Než přijede Katka, párkrát si šlápnu.

"Jo. Půjdu."

Poté se stalo něco, co opravdu publikovat nelze. Takže to pro vás musí zůstat záhadou. (A vlastně to není ani podstatné -důležité je teprve to následující.) Prostě jsem se rozčílila a z pusy mi vylítlo: "Nevím, jak je to možný, ale vy jste oba dva stejní! Jsi celej Pátek!"

"Nejsem. Pátek má brejle."

"Jak to víš?", zbystřila jsem. Vím, že Pátka na fotkách viděl. Ale intuice mi říkala - ví víc!

Filip se jen usmál a projížděl ty své motorky. Mlčela jsem. A šlapala. A to tak, že podstatně rychleji.

"Tak jak to víš?", naléhám kamarádsky.

"Vím, no. A má rád pomeranče."

...

Po těchto slovech jsem z rotopedu málem upadla. Opravdu. Být na silnici a na kole místo na rotopedu, tak jsem už třikrát ve škarpě. Došlo mi totiž, že Filip našel fotky, které byly jen a jen pro oči mé!

Rotoped jsem málem zvedla na zadní jak zběsile, ale zároveň i pobaveně, jsem do pedálů dupala. "Filipe, ty zvíře, co všechno jsi viděl?" Smích jsem neudržela. To ten šampus. Asi.

Vychutnal si mě. Zíral rádoby nepřítomně do monitoru a usmíval se: "Už asi nic. To už je dlouho. Nepamatuju si to."

"Dlouho? To je blbost", cukají mi už zase koutky úst, chce se mi smát a hlavou se mi honí, co všechno v té složce vlastně mám. Už je to opravdu pár let. Čtyři. Pět. Ani nevím.

Přemýšlím si tak sama pro sebe a éterem se ke mně nese: "Mami, ale neboj. Mě to fakt ani trochu nepohoršilo. Normálka."

Hm. Fakt se mi ulevilo. A mezi námi, nejen ulevilo. To asi ty pomeranče.

...

 

Poučení? Nikdy si nemyslete, že máte v pc něco schované dostatečně důkladně! Na ty fotky jen tak náhodou narazit nemohl. Po těch se musel doslova pídit!

Vím to.

Protože mně samotné trvalo, než jsem je našla.

Ale našla! Jo, jo. Vitamínů, těch není nikdy dost!

...

 

Pěkný večer, Prdelky. Dobrou noc.

 

P.S. Jo! A mám pro vás i ten mech, to dá rozum...