Měl včera koncert v Liberci. Řekli byste, že se narodil už v roce 1948? Já rozhodně ne. Jean Michel André Jarre je Panna. Narodil se 24. srpna.

 

Jeho hudbu můžu. Ne zrovna všechny skladby. To ne. Ale většinu ano. Mám i nějaké to cédé. Originály, heč!

 

Koncert mě lákal. A to moc! Ale ani Filip ani Katka se mnou jet nechtěli. Tak jsem lístky, které původně byly pro někoho úplně jiného, přenechala potřebnějším a večer strávila u filmu Sedm životů. Film nevhodný pro empatiky.

Původně jsem vám o něm chtěla špitnout víc. Ale! Zase by mě nějaká dobrá duše třeba pochopila jak nejhůř by mohla, a tak raději nic. A basta.  Jen doporučení - Sedm životů!

 

...

 

 

Teď se mi vybavila jedna příhoda.

 

...

 

Je to pár let, kdy jsem s Filipem koukala na film Kruh. (Určitě ten film znáte. Televize začne šumět, zazvoní telefon a ze sluchátka se ozve hluboké "sedm dní").

Jak se tak díváme, pípne mi mobil a na něm smska od Terky z Německa. Ptá se, co dělám, jak se mám a tak. Odepisuju jí, jak jinak než pravdu - koukám s Filipem na televizi, na Kruh. Terka se ozve znovu, že tedy nebude rušit.

Sledujeme film. Zvoní pevná. Filip to má blíž a taky je mladší, tudíž vstává, zvedá sluchátko a zalapá po dechu.

"Co se děje?!" lekám se.

Co by. To jen prostě ta šprýmařka, ta moje milovaná sestřička nelenila, a pohotově se vžila do role.  Filip totiž ze sluchátka neslyšel nic jiného než právě ono hluboce posazené: "sedm dní"

Podotýkám, že už je to dost let.

Dnes by to bylo asi opačně. Dnes by do úzkých dostal Filip Terku! 

 

P.S. Vás už někdo takhle vyděsil?

 

---

---