Není žádné tajemství, že mi je český jazyk blízký, a že si se slovíčky ráda hraju. O to víc mě pokaždé zamrzí, když vidím, co někteří lidé dokáží napsat. Nějaké "mě" či "mně" už ani neřeším. Ale "i" a "y"?! To je prostě na pár facek.

Je období maturit. I v naší škole jsou právě tento týden maturity. Ředitel má dnes narozeniny a tak jsme chviličku poseděli. Předsedkyně maturitní komise je z Prahy, mluví slovensky. A to tak, že krásně. Poslouchala bych ji hodiny.

Samozřejmě padly i otázky ohledně maturantů. A přestože se mě to netýká, neb nejsem ani student ani učitel, píchlo mě u srdce, že někdo neodmaturoval právě z češtiny.

Shodou okolností je ve škole už pár týdnů student z Austrálie. A věřte nevěřte - umí česky. Sice jen maličko, ale rozhodně líp než Lendl.

Proč tedy my, Češi, neumíme česky?

P.S. Uvědomila jsem si, že i to je jeden z důvodů, proč mám Pátka tak hluboko pod kůží. Píše bez chyb. Možná si teď ťukáte na čelo, ale pro mě to, Prdelky, důležité je.