Každé ráno jezdívám okolo pastvin. Spousta krav, telátek. Říkávám jim srnky, Fanda nechápe.

Minulý týden jsme potkali dvě přímo uprostřed silnice. Musela jsem zastavit a počkat, až odejdou.

Nechtěně jsme s Fandou vyslechli jejich rozhovor...

	Mami, hele, proč my, krávy když žereme tolik trávy, nejsme celý zelený? Mami, a proč naše rohy nejsou střapatý a dlouhý jako to maj jeleni?
	Zpomal, zpomal, dítě milý kůže máme hnědobílý, abychom se na pastvinách každou chvíli neztratily... A co jelenů se týče, ty si ty svý dlouhý kýče v lese během rychlý chůze rozmlátili o haluze.
	Aha, mami, a proč dlabu pořád u stejnýho žlabu, pod čumákem stolici? Na spaní jen kupka sena ledabyle rozhozená... proč nespíme v ložnici?
	Za ten žlab buď jenom ráda lepší, než nádobí sada... koukni, jak se o něj krásně drbou opruzený záda... A ložnice? Ty mý tele... víš, jak blbě se to stele? A navíc se, při vší snaze, nevejdeme do postele!

autor: Aki

Pěkný den, Prdelky...