Dnešní ráno počalo mi rozjímáním. Čistím si v koupelně zuby a periferním viděním zírám na dno vany, na pavouka obřích rozměrů. Kartáček v puse nabral na rychlosti, neb jsem čekala, že mi ten predátor co chvíli skočí za krk.

Co s ním? Pustit vařící vodu a spláchnout do odpadu? Blbost, je tak velkej, že mi ucpe odpad. Ve skutečnosti mi ovšem vadí představa, jak se chudák kroutí. Jak trpí. Jdu pro foťák, abych pro vás měla důkaz.

Statečně se skláním níž a níž, až si s milým pavoukem hledíme téměř z oka do oka. Měl drsné oči. Uhrančivé. Nejsem ovšem žádná bábovka a jeho pohled opětuji! Cha chá, srabík. On mrknul!

Popadla jsem sklenku, papírek z bločku, milého pavouka do skleničky lapila a pyšně ho nesla ukázat Katce a Péťovi. 

Ťukám u nich vždy! Zkuste si ovšem zaklepat, držíte-li v pravé ruce sklenku s pavoukem a levou vší silou držíte na té sklence papír co by deklík. Klepat nelze!

Lehce jsem do dveří "zaťukala" nohou a otevřela si je loktem. Naskytl se mi pohled pro Bohy. Katka s Péťou v klídku snídají v posteli. Mlaskají si. Pohodička. Jako by snad neměli jít ani do práce.

"Mami! Mami, není to to, co si myslím! Odnes to pryč! Néé, mamíí, já ho tu nechcíí!" Katka mě nepustila vůbec ke slovu a já se musela smát: "No jo, tak já už jdu. Ale pojď si za mnou zavřít."

Co vám budu povídat. Vystřelila z té postele jako namydlený blesk!

Pavouka jsem vynesla na zahradu a pustila do světa na zkušenou.

Jsem zvědavá, co mi přinese za štěstí.

...

Co děláte s pavouky vy? Hrajete s nimi na schovávanou? Nebo mariáš? Zabíjíte je?