Celý červen jsme spolu plánovali můj pobyt v Olomouci. Naše první setkání. Pusu. Milování. Psali jsme si o tom hodiny. Kolikrát i do dvou do tří do rána.
Pátek mi zamluvil hotel v Olomouci, a to na celé tři dny. Autobus jel v půl páté ráno a my si přesto natěšeně až do dvou do rána smskovali. V půl šesté jsem přestoupila na vlak a myslela na to, že Pátek ještě spokojeně chrupká a já si musím zadek drncat na kolejích.
Sotva se probudil, už mi psal. Bylo to milé. Těšila jsem se moc! Jako puberťák. Zamilovaná pipka.
Na sobě jsem měla kostýmek. Sukně nebyla z nejdelších, ale nikdo mi nic nevytýkal, takže jsem byla v naprostém klidu.
"Jak ho na tom nádraží vlastně poznám?", vyděsila jsem se. "Pravda, poslal mi svoji fotku. A ne jednu. Ale přeci jen, fotky jsou milosrdné. Co když vypadá jinak?"
Cesta vesele ubíhala. Pátek občas pípnul. V kupé se střídali spolucestující. Jeden se mnou jel až do Olomouce. Milý pán.
"Chvilicku se zdrzim, nestiham", vidím na displeji a jsem maličko nervózní, neb Pátek mě měl na nádraží vyzvednout. V Olomouci jsem do té doby v životě nebyla. Co si počnu?
Vlak zastavil, já vystoupila. A nedýchala. Nádraží bylo asi tak 6,9krát větší, než jsem si představovala. Lidí jako mravenců. A pobíhali. A pobíhali.
"No co, počkám", řekla jsem si a postavila cestovní tašku na zem.
Stála jsem přibližně uprostřed haly. Když si to zpětně vybavuju, je to jako z filmu. Klišé. Tudíž mě nekamenujte, ale na holý pupík přísahám, že to tak bylo. Přesně tak a ne jinak. Pátek by vám to potvrdil.
Stála jsem uprostřed haly a zrovna se zvedala (od té tašky), když v tom všichni ti přebyteční lidé jakoby zmizeli, a On, mého srdce šampión, šel přímo ke mně. Usmíval se. V očích měl jiskřičky.
Jak jsem poznala, že je to on?
Na krku měl (nelžu), pověšené keramické sluníčko. Přesně tohle - vyfotila jsem ho. Věděl, že sluníčka já sbírám. A dostal mě. To byla poslední kapka, kterou si mě totálně získal. Bylo mu úplně fuk, co si všichni ti lidé všude kolem nás pomyslí. Pověsil si na krk keramické sluníčko.
Dá se do takového Štěněte nezamilovat? Řekněte.
...
Dostala jsem pusu a jeli jsme na oběd. Nemohla jsem z Pátka spustit oči. Byla jsem neskutečně vzrušená a nejraději bych ho rozcupovala hned v té restauraci.
Jenže ten hračička mě napínal. Přesvědčil mě, že jsem po té cestě určitě unavená a že si potřebuju odpočinout. Odvezl mě na hotel a odjel.
Na pokoji jsem musela upřímně zkonstatovat, že nápad to byl dobrý, neb jsem byla opravdu utahaná. Usnula jsem jako špalek, přestože bylo odpoledne.
...
Když jsem se probudila, stál v mém pokoji. Stál a díval se na mě.
"Pojď už ke mně", zaškemrala jsem a on šel. A bylo to, bylo to NADPOZEMSKÉ!
Odměna za všechny ty dny odříkání.
...
Celé tři dny jsme se milovali, smáli, občas něco sezobli. Byla jsem šťastná.
Líbáš jako Bůh - jsem prohlásila už před deseti lety já, a to o Pátkovi. Autor toho filmu to jen obšlehl.