Před necelými dvěma týdny jsem vám vyprávěla o Honzovi. Chci vám jen připomenout, že onen dokument "Nevítaní" se vysílá právě dnes, a to ve 22:15 na ČT2. Konec hlášení.

P.S. Články od pátku 24.9. do středy 29.9. jsou přednastavené, neb nejsem u pc.

Ale 29.9. odpo už budu!

Pro ty, kteří nestihli vysílání v televizi - odkaz na dokument "Nevítaní" on-line zde.

...

Celovečerní dokument Tomáše Škrdlanta zachycuje dlouhodobě sledované osudy fyzicky postižených dětí, které byly svými rodiči odloženy hned po narození.

Od začátku devadesátých let provázel režisér Tomáš Škrdlant s kamerou několik dětí, dnes už dospělých lidí, které rodiče opustili už v porodnici. Stát se o ně postaral: z hlediska hmotného jim téměř nic nechybělo, jenom žili v jiném světě. Za komunistického režimu byly všechny odlišné děti odstraněny z dohledu a izolovány od obyčejného života s jeho radostmi i strastmi.
Postavám tohoto filmu se podařilo vrátit do skutečnosti: Bydlí samostatně, pracují, mají zdravé děti, žení se i rozvádějí, někteří dokonce poznali své pokrevní rodiče. Nic z toho se z počátku nezdálo možné.
Režisér Tomáš Škrdlant o svém filmu říká: "Život je hraniční jev - předěl, mezi chaosem a řádem. Vzpomínky na minulé životní události také vyplouvají na povrch bez ohledu na řád, který bychom v nich rádi nalezli. Neřadí se, ale víří, nejsou chronologické, řetězí se podle nějakého skrytého smyslu. Platí to i o filmových záznamech delších životních údobí. Výsledný tvar filmu neumožňuje porozumět všemu. Život ostatně taky ne. Materiál si hledal sám svou podobu a já mu v tom hleděl nebránit..."
Tento film je podle něj "o dobrém životě i se špatnou sudbou". O návratu zpět mezi lidi, do lidského světa se všemi nedokonalostmi, ale živým a proto překvapivým, veselým i smutným životem.

Dokumentární film Nevítaní získal v roce 2009 prestižní Filmovou cenu Pavla Kouteckého.