Když jsem dnes ráno otevřela domovní dveře, mrkal na mě měsíc. Někdo ho zase zapomněl zhasnout. Visel na obloze. Vlastně asi nevisel. Spíš tam přimrznul.

Moje první dnešní myšlenka proto patřila Contritus. Nejen proto, že je úplněk. Ale i proto, že je dnes tolikátého, kolikátého je. Usmála jsem se, Leni, vrátila se pro foťák a tahle je pro Tebe. Nejen pro Tebe.

...

Mé další myšlenky patřily Pátkovi a Slávkovi.

Slávek už zase dlouho mlčí a mě to vysává. Slávku, já to cítím. I když se osobně neznáme, cítím to.

...

Pak jsem si, přestože některé tam má už přes měsíc, teprve dnes poslechla písničky, které si dal Pátek do oblíbených. Z některých textů mi běhal mráz po zádech. Mám zase o čem přemýšlet.

P.S. Láska a smrť má úžasný text. A jak řekla Chachina: "Tohle se Pavlíkovi opět povedlo!"