Dnes nám s Katkou hjáblo už úplně. Ne, na Okjesní přeboj nekoukáme, ale upoutávky přehlédnout nelze. Dnešní odpoledne jsme tudíž já, Filip, Katka a později i pan Petj mluvili tak, že jsme místo "r" ve všech slovech vyslovovali hlásku "j".

Nemyslete si, že to bylo snad nějak snadné. Nebylo. A jozhodně jsme se tím nikomu neposmívali. Pjostě jsme vypnuli mozky, byla to sjanda. Nejvíc jsme smíchy učůjávali u pohádky Ztjacený pjinc Jujan, ktejá byla natáčena mimo jiné i tady, v našem blízkém okolí. O hlásku "r" v ní totiž nouze jozhodně nebyla. Pjinc Jujan. Pjincezna Aujoja. Djak. Tjpaslík Tjpaj. Udatný zachjánce, ktejý byl na hjadě velice jychle, pjotože si sjknul JedBull.

V nestřeženém okamžiku chtěl Filip zapejlit a étejem se neslo: "Fjanta pjcá Jůženku."

Načež Katka vypjskla smíchy: "To je v pjdeli!", a smáli jsme se včetně Kuby. Kuba je Petjův bjatj. Velice ho mjzelo, že jeho jméno je tak obyčejné. Jakub. Kuba. Žádné "r".

Opjoti včejejšku je mi o kapku lépe. Tu posjanou politiku jsem dnes z hlavy pjostě vypustila.

Pjoč? Pjotože bagj.

Pjotože je středa. Viď, Bjumíku?

Pěkný večej, Pjdelky.

Vaše Jobinsonka Jenata.

 P.S. K svátku Ti milá, Jomčo, popřeju hned jáno. Mám Tě jáda, Bejuško (Bejušku mi diktovala Katka).