Moc

1. 02 2011 | 07.30

Venku řádně mrzne. Než jsem očistila čelní sklo, myslela jsem, že mi upadnou prsty. Už mi skoro zvonily. No fakt. Nelžu. Stačilo nepatrně ťuknout třeba o stěrač a udělalo by to jen cink cink a prsty fuč.

V práci jsem si uvařila kafe, čaj. Stáhla poštu.

A už tu na mě juchal. Mejl z Kraje. To by nebylo až tak hrozné, některé ty ženské tam mám i ráda, jen. Jen kdyby ten mejl nekončil slovy: "Co vy na to?"

Takhle provokovat hada bosou nohou. Hned po ránu. "Co vy na to?", jak se může takhle ptát?

Ať jste v obraze.

Jde o tabulku, o co taky jiného. Tabulku, ve které je vyčísleno, kolik nám Kraj loni dal, kolik jsme my použili a kolik Kraji vrátili.

Z příspěvku na provoz jsem vracela 1,- Kč Ano. To není vtip. Šlo o nedočerpaný příspěvek na odpisy. Tu korunu jsem sice vrátila, ale v té tabulce jsem ji já blbka samozřejmě odepsat zapomněla. Načež mi právě na to konto přišel mejl tohoto znění:

"Dobrý den paní NewOldová, posílala jste mi avízo na 1 Kč  - vratka odpisů. V tabulce to ale tak není. Co vy na to?"

A co já na to? Korunu jsem opravila a do odpovědi napsala:

"Co já na to?
 
Že je štěstí, že nejdřív v duchu počítám do šedesátidevíti, než se uchýlím k vulgarismům.
 
Dobrý den, pěkný večer. Dobrou noc, klidnou moc. Moc jako moc. Ne moc jako moc."
 
 
...
 
 
No co co. Taky jsem té paní mohla klidně popřát dobrou moč, nemá se ptát tak blbě.
 
Všechno je o lidech. O přístupu. Miluju češtinu. Miluju její dvojsmyslnost, smyslnost, smysl. 
 
bs...
 
Pěkný den, Prdelky.
Pěkný den, Hynku, Viléme, Jarmilo.
Ale kdepak, ještě mi nehráblo. Jen koukám do kalendáře.