Koukám na pohádku O ptáku Ohniváku a netuším proč, ale myšlenky se mi ubírají úplně jiným směrem. Jsem buď Průša a nebo se mi prostě fakt jen stýská.

Některé hlášky z té pohádky mě dostávají.

"Viděl jsem Ptáka Ohniváka jen jednou." ... To já taky. 

"Je čas, aby se o Ptáka Ohniváka přestala starat komorná."

"To by tak hrálo, budeš se starat o Ohniváka a zapomeneš na to, že jsi princ a následník trůnu. Ne!"... Tomu rozumím. Kdykoli si s Ohnivákem hraju já, zmizí celý svět.

"Já bych neprodala Ptáka Ohniváka ani za všechno zlato světa!" ... Ani já.

...

A taky jsem dnes pekla a je to mňamka.

Recept nemám. Je to taková ta buchta, kdy nahňahňám do mísy vše, co mi přijde pod ruku a co má dobu spotřeby velice podobnou datumu dnešnímu, resp. nějaký ten den prošlou.

Dnes se v mé míse pospolu mazlilo např. toto: čtyři vejce, 150g cukru, 1 jogurt jahodový, 1 jogurt bílý, zbyteček prdopeče, zbyteček semletého máku, cca 300g polohrubé mouky - fakt nevím přesně, sypu to od oka.

Kupodivu to nádherně voní, ba i chutná. A tak jsem vám to tedy i vyfotila.

Kdo chce máčku do zobáčku, musí si přijet osobně. Nebráním se. Kafe mám.

 

Pěkný den. Sluníčkový.

---

---