Umírat, se zakazuje!
V posledních letech na náhody nevěřím. Náhody neexistují. Všechno se děje z nějakého důvodu. Všechno má s něčím nějakou souvislost. Svět je jedna veliká hedvábná pavučinka.
Ať chceme nebo nechceme, pořád potkáváme stejné typy lidí. Jednoduše proto, že to tak být má.
Svět je kulatý a malý. Menší než si myslíme. Už jsem vám tu pár příhod, nad kterými zůstavá rozum stát, kdysi vyprávěla. Mám je v hlavě jako v šuplíku.
Dnes chci mluvit o, tak schválně, o kom?
Před lety jsem narazila na blog jedné paní. A aniž bych tušila, že její dcera bydlí zrovna tady, v Osadě Havranů, byla mi ta Jezinka od prvního okamžiku něčím blízká.
Postupně jsme se propracovávaly k tomu, že já jsem ta a ta a ona je maminka té a té.
Pak jsme se i viděly. A to ne jednou. Vždycky ovšem jen krátce, protože ta BABA* je snad z hadích ocásků či co. Ona na tom zadku prostě chvíli neposedí.
Pokaždé spolu ale vedeme řeči. Řeči tajemné. Obě víme, že jedna druhé říkáme věci, o kterých bychom jiným neřekly. A to z různých důvodů. Ať už třeba z obyčejného studu, či z obavy, že bychom byly za blázny.
Narozeniny má o jeden den dřív než já. Ona se narodila 13.prosince, já 14.tého.
Vdávala se o jeden den dřív než já. Ona 22.února, já 23.tého.
Jí říkají Irenko, mně Renko.
A víte, co mi dnes ta Jezinka řekla? Drze jsem to pro vás okopírovala z jejích komentářů.
Jo a taky jsem se narodila dřív jak ty 
Doufám, že taky umřu dřív jak ty 
No neplácli byste jí?!
Já ale fakt nejsem soutěživej typ. Na pohřeb jí půjdu leda v případě, že ona půjde na ten můj.
Umírat se nám tudíž až do odvolání zakazuje. Všem!
* BABA jsem napsala velkými písmeny záměrně. Představte si, že jsem Irence onehdá v komentáři napsala, že je podšívka a ona četla - prašivka.
Irenko, baba neznamená bába, ale báječná ženská!