U zubaře jsem byla. Líčila jsem mu, že mě to bolí chvíli nahoře, chvíli dole. Načež mě přesvědčil, že je to osmička vpravo nahoře a že musí ven.

Následovala injekce, hek, Čuk a Gek, a zub byl venku. To bylo asi v 8:15.

Je 10:50 a pravá tvář mi už dobrou půlhodinu vyčítá, co že jsem jí to dnes provedla. Přichází k sobě a bolí jako čert. Mít tu místo stolu zeď, tak o ni snad třískám hlavou.

Kterej škodolibec ty zuby vůbec vymyslel?! Myslím, že bychom to bez nich zvládli. Příroda by se podle toho zařídila. Kupříkladu křídla taky nemáme, a panečku, jak nám je bez nich blaze! Vždyť by nám jen překážela. Ve vaně. Ve sprše. V podprsence. A to nemluvím o tom, jak by to vypadalo například v kině.

...

Abych si zvedla náladu, švihla jsem na plochu svého pracovního pc novou tapetu.

Jarní. Optimistickou. Voňavou. Pomazleníhodnou.

Kliknete-li na zmenšený obrázek, zobrazí se v celé své kráse. Komu už ten mráz leze krkem, doporučuji uložit a užívat ne po kapkách, ale rovnou po lžičkách. Co dím po lžičkách, po lžících! A to nejméně ráno, v poledne a večer. V případě nouze každých 69 minut. Předávkování nehrozí.

Pěkný den.

P.S. Jak dopadl mladý Čtvrtek včera na vyšetření, zatím nevím. Výsledky ještě nemají.