Být pořád usměvavá, veselá a vtipkovat, je náročné. Nesmět vyjádřit obsah své duše vede k frustraci, nespokojenosti a odcizení. Člověk by měl o svých pocitech mluvit, i kdyby se to druhé, třetí, šedesátédeváté straně nemělo líbit.
Nic mě neba. Natož mimikry. Tudíž si dnes maličko zažbrblám, neb to potřebuju, a od zítřka už budu opět veselá. Přísahám na holý pupík. Od zítřka je snooker!
...
Nuže tedy - co se mi honí? Hlavou, pochopitelně.
...
A taky se mi poslední dny honí hlavou Ilumináti a jejich tajemné číslo 11. Někdy se usmívám. Někdy ne.
Pátka jsem poznala 6.2.2001. Součet je taky 11. A je taky na průplesk.
Tornádo v Litovli? 9.6.2004 - to nic, to jen, aby řeč nestála. To tornádo bylo opravdu 9.6., ale zde se uvádí, že 11.tého. Chyba v Matrixu?
...
Konec žbrblání, je čas na úsměv! A když už jsme dnes s Margit opět nakously ty doktory, tak tedy - o doktorech a našem oblíbeném úhlu pohledu.
Už bylo ke konci směny a gynekolog čekal na svoji poslední objednanou pacientku, která nešla a nešla. Po půlhodinovém čekání už nepředpokládal, že přijde, a tak si nalil gin s tonikem, aby se trochu uvolnil před odchodem domů.
Uvelebil se pohodlně v křesle a začetl do novin. Vtom zazvonil zvonek a do ordinace vběhla dotyčná pacientka, celá zadýchaná a omlouvá se.
"To nevadí", odpoví lékař, "dal jsem si místo toho gin s tonikem. Nemáte chuť, mohl bych vám nabídnout?"
"Přijímám s potěšením", odpoví pacientka, "tak jsem sem utíkala, že mám skutečně žízeň."
Lékař jí podá sklenku, posadí se naproti ní a počnou živou konverzaci na všechna možná témata, smějí se... když vtom ve dveřích ambulance zachrastí klíče.
Doktor znervózní, vyskočí a říká: "Moje žena! Rychle! Sundejte si kalhotky a roztáhněte nohy!"
...
Pěkný den, Prdelky.