Úplněk. Zatmění. Nálada pod Alíka, neb Falus Ciklus opět zaperlil. V návalu zlosti jsem o tom včera psala pod heslo i článek, ale po pár minutkách ho stáhla. Přijde mi sobecké do toho zatahovat ještě i vás. Falus Ciklus je prostě nechutný kretén.

Z  podalíkovské nálady mě pokaždé vytáhne i ta nejmenší oslovina, znáte mě.

...

"Paní Šnewoldová, vezměte mi sebou lístek, kdo zaplatil", přišlo mi mejlem od vedoucí z intru. Popadla jsem tudíž šanon s bankovními výpisy, jména i s příslušnými částkami na lísteček vypsala a zvedla kotvy, že půjdu na oběd.

Cestou jsem se zastavila na WC, neb na intr je to dobrých 690 metrů a suchá bych dojít nemusela.

Zavřela jsem za sebou dveře, papírek a klíče odložila na takovou tu kulatou nádobku ukrývající v sobě toaletní papír. Po aktu jsem po klíčích opět sáhla. Ba i po lístečku. Jenže. Jenže lísteček na svém místě prostě nebyl. Hajzlík o rozměrech 1x0,5 metru - lísteček se nemůže vypařit přece jen tak, no že jo?

Byl v hajzlu. Byl tam. Byl přímo v míse! Čučel na mě, po tvářích mu tekly slzy a ve mně se začalo mydlit svědomí s hygienou. Hygiena zvítězila.

...

"Sjedeme do těch papíren?", ptal se mě u oběda školník a já souhlasně přikývla, neb včera jsme tu měli okresní archiv a spoustu dokladů potřebujeme archivovat prohnat kotlem a nemáme kde.

V papírnách byli vstřícní. Vyřízeno.

Na zpáteční cestě jsem si všimla žlutého flíčku na svém levém stehně. "Šmarjá, co to je? To nevysvětlím!", smála jsem se a prstem se snažila onu skvrnku vyzmizíkovat.

"To je jenom pyl", smál se i školník. "Si tady hraješ celou dobu s tím jasmínem cos naškubala, se nediv. Tamto vypadá jinak. To by bylo bílý, po zaschnutí tmavý."

"Huš! Ticho!", smála jsem se a na víc se nezmohla.

...

Falus Ciklus mě vytočil natolik, že jsem mu chtěla napsat sms tohoto znění:

"Šíleně mě rajcuješ. Pro velké čur*ky mám slabost!"

...

Inu, znáte mě. Je středa. Touha je zázrak, kámo, zázrak.

---

---