Nedávno se mi do dvora zatoulal starý, unaveně vyhlížející, pes. Byl dobře živený, a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno.

Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí opravdu jen psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě.

Celý šťastný, že jsem ho neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichával nabídnutý pamlsek, lehl si do kouta na koberec a za chvíli už spal.

Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu, přátelsky při tom vrtíc ocasem, odkráčel ke dveřím. A já ho pustil ven.

Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal.

Tohle se opakovalo několik týdnů.

Celý zvědavý jsem jednoho dne napsal na kousek papíru vzkaz a ten mu připnul na obojek:

"Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa a zeptal se, jestli víte, že skoro každé dopoledne přijde váš pes do mého domu a hodinu tu spí?"

Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:

"Jmenuje se Rasty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi. Dvě z dětí jsou méně než tříleté. Snaží se jen odpočinout si a vyspat se. Mohla bych s ním zítra přijít i já?"

Článek mi přišel e-mailem. Já ho jen maličko upravila a dodala nadpis, neb ten mi k němu sedne jak ušitý.

"Proti trampotám života dal Matrix člověku tři věci - naději, spánek a smích."