Od rána mě bolí zub. Respektive zuby, neb totiž nevím, který přesně. Bolí mě celá levá, a to nahoře i dole. Dokud jsem zabraná do práce a sázím čísla do počítače, ještě to jakžtakž jde. Jakmile ovšem mozek na chvíli vypnu a zahledím se například z okna, jak pěkně tam svítí sluníčko, okamžitě mi ty zuby dají pocítit, že jich mám ve dvou řadách plnou pusu.

Školník mi řekl, že mě ty zuby stejně bolí jen proto, že jím samé jáhly a pohanku, a že se mám najíst pořádně. Tak jsem si dala okurku. Nakrájenou!

...

• Ministerstvo i Kraj zatím statečně a stále mlčí. Nového nevím nic. Dobeš se mi samozřejmě neozval, jsem naivka. Kdybyste věděli, jak já si přála, aby jo, aby se ozval a vytřel nám tím pádem zrak, ale ono prd - nezklamal. Mlčí jako ryba, Ryba.
• Na autě mi cosi bouchá v pravém předním kole. Inu, kovářova kobyla. A nebo hůř - záměr.
• Zítra přijede Irenka, musím upéct. Upeču bábovku a hlavně, hlavně!, ji taky ochutnám, to dá rozum. Ve svátek a ještě k tomu ve středu se přece hřešit smí. Říkali to ve zprávách.
• Fanda jezdí stále svým autem. Jsem zvědavá, co bude, až napadne sníh. Sama ovšem nejezdím, nemyslete. Opět se mnou ráno co ráno jezdívá švagr.
  
• Na stole už mi voní káva. Peláším opět imitovat práci pracovat!

...

Pěkné předzimní úteRý, Prdelky! Pěkný den, večer, noc. Myslím na vás moc a moc.

Některé dny je toho prostě trochu moc. Překombinovaná mysl neví, co zvolit. Je velmi snadné propadnout pocitům hněvu či křivdy. Děje se nám vždy jen to, co jsme dříve způsobili druhým nebo co působíme své vlastní duši. Dnešní den patří k nejtěžším z celého roku. Zvítězí světlo a láska? Dneškem projdeme mistrovsky. Nic jiného nám nezbývá.