Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu ješte dvě věci, které jim chtěl dát. Po nedělním obědě, těsně před kávou a štrůdlem, jim tedy říká: "Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého jeden. Ten první je moci čůrat vestoje."

Adam mu skočil do řeči: "Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude mnohem jednodušší a veselejší!" 

Pak se Bůh tázavě podíval na Evu, ale ta jen v klidu přikývla: "No proč ne, pro mě to není tak důležité." 

A tak dostal Adam od Boha dar čůrat vestoje a výskal radostí, poskakoval a čůral tu zde, tu onde, běžel na pláž, čůral i tam a obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo v písku namalovat vytvořit.

Bůh s Evou pozorovali Adamovo nadšení a tu se zeptala Eva Boha: "A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?"

"To je rozum, Evo. Rozum."

Sluníčko mi do písku KLACÍKEM namalovala, vyfotila a věnovala neteř Michalka.