Onehdá jsem tu měla špetku moudra a kousek vtipu. Dnes o jednom z nich přemýšlím už od rána. Konkrétně o tomhle:

Sedí dva blázni potmě. Jeden posvítí baterkou směrem vzhůru a říká: "Že nevylezeš po tom světle!?" Druhý na to: "To víš, já vylezu, ty zhasneš a já spadnu."

Kdysi jsem tu řekla, že vtipy píše sám život. Píše. Předvedu vám to.

Sedí dva blázni, Pátek a Robinson, potmě. Pátek posvítí baterkou směrem vzhůru a říká: "Že nevylezeš po tom světle!?" Robinson na to nic. Robinson, ta čistá duše, Pátkovi důvěřuje a vyleze.

Bere to totiž podle sebe. On by Pátkovi nezhasl nikdy. Nikdy ani na okamžik.

Stejně jako každému, komu kdy posvítil. Nezhasne.

Robinson je jako plamínek. Ohýnek. Ne na baterky.

Robinson hřeje jako svíčka. Žel Matrixu stejně jako ona i umírá taje.

...

Sakriš, dnes je divný den. Proč mám jen jeden knot!