Sálem se ozval smích a já byla v cukuletu probraná. Byl to zlomek vteřiny, hned poté, co mi upadla hlava a já se čelem břinkla o stůl. Přesně jako ti politici, kteří usínají na jednáních Senátu. To se mi opravdu ještě nikdy nestalo. Bylo něco po deváté ráno a na mě padla krize. Krize šílená, neb včera jsem byla vzhůru od tří od rána. V noci ne a ne usnout a na semináři naopak - oči ne a ne udržet otevřené. A že jsem se fakt snažila!
Celý život zastávám názor, že psychika dělá hodně. Ba přímo zázraky. Tak jsem ty své oči včera neustále přesvědčovala o tom, že když se sem paní Netoušková drncala až z Brna, jen proto abychom byly chytřejší, budou otevřené a basta!
Na semináři nás bylo čtyřicet. Přesně jako loupežníků. Litovala jsem, že jsem si já blbka sedla do třetí řady a ne do té poslední. Tam by na mě totiž nebylo tolik vidět.

...

Po semináři jsem šla k bankomatu, který je hnedle vedle té krásné radnice. U bankomatu postávala stařenka. Slušně oděná, hůlčičku v ruce, a tak se jí ptám, jestli si jde vybrat hotovost. Nechtěla jsem ji předběhnout.
Odpověděla že ne a stála tam dál.
Ve chvíli, kdy jsem v ruce slavnostně třímala bankovky a vkládala je do peněženky, ona stařenka ke mně přistoupila a praví: "Dala byste mi aspoň deset korun?"

...

Cestou z Liberce jsem se stavila v obchodě, ve kterém jsem si na konci léta kupovala tu novou šukni. Majitelka obchodu je velice příjemná, ochotná. Jmenuje se Alenka.
Když jsem u ní byla v sprnu, bylo to poprvé. Tehdy jsem k ní přišla a zblblá jistým filmem naoko vážně řekla: "Hodlám u vás utratit spoustu peněz, říkám vám spoustu, pomůžete mi?" Pomohla. A ještě jsme se ono odpoledne spolu moc a moc nasmály.
Zřejmě proto se na mě i včera hned usmála, neb blbku mého formátu tam každý den nemá.
Byla opět moc laskavá a ochotná, to ano. Ale já si nic nevybrala. V ničem jsem se necítila tak, jak bych chtěla. A že jsem si toho zkoušela!
"A jakou máte představu?"
"Příští týden se mi žení syn."
"Chápu", usmála se. A v zápětí dodala něco, co mi ukradlo poslední zbytky úsměvu. Řekla: "Vždyť vy jako matka ho k oltáři vlastně povedete!"

...

Spát jsem šla něco po osmé. To se mi snad nikdy nestalo. Usínala jsem s myšlenkou na Lentilku a její přání, ať dnes spím déle a nevstávám už ve tři ráno. Usínala jsem s tím, že: "Probudím se v šest! Probudím se v šest! Probudím se v šest!", neb psychika přece dělá hodně.
Probudila jsem se, když na budíku svítilo 1:01. Od té doby jsem vzhůru.
Stůl jsem si tedy pro jistotu obložila hromádkami papírů. Pro případ, že by mi opět upadla hlava. Mít bouli na svatbě svého syna? Nemyslitelné!

...

Pěkný den, Prdelky. Pěkný Pátek.

"Láska vždy přetrvává. Ať jí vše dáváme, nebo vše odpíráme." Goethe

"Ovšem jen ta pravá láska. Jen ta pravá." NewOld