Šest let půstu začíná "nést ovoce". Jsem úchyl. Jsem. A nutně potřebuju tu rýmu zpátky! Potřebuju zlikvidovat čichové buňky! Jinak se stane neštěstí.

Byly jsme dnes s Katkou na nákupech. V jedné nejmenované prodejně jsme potřebovaly ukázat a předvést jeden nejmenovaný teď už dárek. Ochotně se nás ujal mladičký prodavač. Roman. Roman mimochodem jako by opět mému švagrovi z oka vypadl, na tom jsme se s Katkou shodly hned, sotva promluvil. Bych ráda věděla, kolik má ten můj švagr vlastně dětí. A kde všude.

Tak tedy tenhle Roman nám onu věc podal, předvedl, vyzkoušel tu tam, tu tady, a jak se tak pořád pohyboval v prostoru kolem nás, praštila mě přes nos vůně jeho vody po holení. Ta vůně na mě působila jako magnet! Hezký ten klučina tedy zrovna moc nebyl, ale v tu chvíli mi to bylo fuk. Hrozné zjištění. Důležité bylo, že voněl. Voněl! Voněl a já si připadala jako mlsný pes, který právě chytil stopu hárající feny.

Klid, neděste se. Chovala jsem se jako dáma. Katka ze mě totiž nespustila oči.

Potřebuju rýmu!

Potřebuju zlikvidovat čichové buňky! Nebo alespoň samolepku "Danger" ...na čelo!

...

Hezký večer, Prdelky. Voňavý. A umazlený.

Já jdu šňupat pepř!