Miluju češtinu. Miluju hraní si se slovíčky. Netrvám na jazyce spisovném, to vůbec. Sama mluvím a píšu tak, jak hemisféry zavelí. Ale jsou věci, které mi vadí.

Tak například včera.

...

Velice ráda čtu jednoho jednu známou osobnost. Předpokládám, že nějaké to vzdělání má, když přednáší na Karlově univerzitě. A pak. Pak najednou nevěřícně zírám na jeho "...napjetí roste..."

Napjetí?

Snažila jsem se přijít na to, co ho asi vedlo k tomu napsat to takhle a nenapadlo mě nic jiného, než že si pomyslel "Když napjatě, tak napjetí."

Nicméně, ono "napjetí" jsem zadala do vyhledávače a byla ráda, že sedím, neb o tom, že "napjetí roste" jsou schopni napsat i ve zprávách. Děs.

...

Někteří z vás dávají k dobru hlášky svých ratolestí. Děti mám já už dospělé. Ale k dnešnímu tématu jednu příhodu do placu hodím.

Nemluvím spisovně, jak jsem řekla. Ale úplně nesnáším, když někdo říká "žvejkat", "vejtah" nebo "flaška". Z toho mám pupínky jak neštovice.

Mé děti to vědí.

Nevím, kolik bylo Filipovi let, ale tuším, že chodil do první nebo druhé třídy, když mi jeden den s rarášky v očích řekl:

 

"Mami, hele, ...bejk jede vejtahem, vejrá do flašky a zejtra bude žvejkat sejra."

...

Ale jinak. Jinak je to hodnej kluk. No fakt.

Pěkný den, Prdelky.