Včerejší článek tu vůbec neměl být. Byl přednastavený, jen jsem ho pro samé starosti prostě zapomněla smazat. Když jsem ho tu uviděla, spadly mi oči do výstřihu.

Piju do polopita. Jím do polosyta. Ale neumím žít do položita. To fakt ne.

Co nadělám, stalo se.

Ale všechno špatné je pro něco dobré. Viď, Míro?

Písničky od Elánu miluju. Mají úžasná slova.

Miluju dvojsmyslnost. Smyslnost. Mysl. I nos. Rozuměj intuici.

...

 

...

A víte co?

Je prý lepší být popotahovaná za to, jaká jsem, než být milovaná pro to, co nejsem. To není z mé hlavy, údajně to řekl Kurt Cobain. 

V mé hlavě je duto. Pátek.

Miluju dvojsmyslnost. Miluju jazyk.

Miluju sluníčko. Chvilky, kdy dítětem být smím.

Sním s ním. Sním i bez něho.

A plácám. A plácám.

A venku duní bubny. Jdu zjistit, kdo nám to tu pod okny hraje. A proč.

 

 

Pěkný den, Prdelky.
 

---

---