Ne, nespletla jsem se, nejde o překlep. Na ušním-nosním-krčním jsem fakt nebyla. Byla jsem za Irenkou a Liduškou. A to v pRndělí a bylo to moc krásné odpoledne.

V autě je mi moc fajn. Tedy v případě, že řídím já.

Volant, pedály, řadicí páka, hromada plechů, sem tam tekutina, nějaký ten kablík. Uzavřený pohybující se prostor. Bezpečí. Jo, tam se cítím dobře. Pominu-li ty šílence v pohybujících se prostorech okolních, které musím čím dál tím víc hlídat. Taky jste si všimli, že toho na silnici musíte očima hlídat víc a víc?

Auta na dvouproudovce už dávno nejezdí jen ve třech proudech.

Chodci mají zato, že ten kolos blížící se k přechodu na místě zastaví. Z fyziky asi propadali. A nebo si v hodinách posílali zamilovaná psaníčka. Kdo ví. 

Děr je na silnicích, ža ani ementál by se za ně stydět nemusel.

Značky jsou maskované větvemi stromů.

A další a další. Ale já chtěla vyprávět o Irence a Lidušce.

A nebo až zítra. A povím vám rovnou i o Alence. Dnes jedu totiž za zámeckou paní. A moc se těším.

Ještě pár dní a mám projetou republiku.

Marcelko, i Tebe s Jeníčkem mám v plánu. I Lentilku a Tenisáčka.

I východní hranici, Hospodyňko.

A Tales, tak Tales mi slíbila ukázat svá krajková motorkářská tanga. To si ujít fakt nenechám. To je jako přechod Venuše před Sluníčkem. Další bude až v roce 2117!

...

Proč jen den nemá 69 hodin? 

 

 

---

---