Troubky
Poslední měsíce musím hodně často myslet na jistého Františka Dobrotu. Poznali jsme se před patnácti? hodně lety. Na jednom chatu, kde jinde.
František byl pán velice milý, veselý a pocházel z Troubek. Ano z těch. Právě z těch Troubek, které velká voda postihla už dvakrát. Poprvé v červenci 1997, podruhé v květnu 2010.
Dokud jsem pracovala na obecním úřadě, často mi volal. Pokaždé mi říkal, že mám moc příjemný hlas. Dokonce mi nabídl, že bych mohla namluvit komentáře k nějakým přírodopisným filmům. Už ani nevím, proč jsme spolu mluvit přestali... Opravdu nevím. Asi, že jsem z úřadu odešla.
Tím spíš nevím, proč mi v hlavě klepe na dveře a dožaduje se vstupu právě teď.
Františka Dobrotu jsem znala dávno, dávno, před Pátkem. O nějaké Litovli jsem v té době neměla ani páru.
Letos je to patnáct let. Patnáct let, kdy v Troubkách vzala voda život devíti lidem.
Letos poprvé jsem se jukla, jak daleko jsou od sebe... Litovel a Troubky.
Pořád říkám, že patřím na Hanou a ne sem.
...
Ještě mít tak odvahu do té vody skočit. Já, ohýnek.
...
