Loch Ness
"Ahoj. Jsme u jezera Loch Ness. Priserka zaznamenana, chycena, vezeme ji domu. Pocasi nadhera, hory vysoke a strme. Pozdrav vsem. Skolnici."
Tak tahle smska můj mobil rozsvítila v půl jedné v noci. Školníkovi se šplouchají.
A já? Já o dovolené jako vždy doma uklízím, peru, vařím, žehlím, bílím, myju okna. 
Těsně před obědem jsem z parapetu vyháněla Lochnessku pavouka a šup, noha mi ze židle sjela. Na levém stehně mám dokonale obtisknutý radiátor. Takový ten starý radiátor - se žebry.
Si to teď nafotím a půjdu na úřady, že jako domácí násilí. 
...
Denně tu prší. Ale tak hezky. Tak pohádkově. Prší, svítí sluníčko, prší, svítí sluníčko.
Minulý týden jsem hned po dešti šla k rodičům. Vzduch voněl. Na živém plotě se třpytily kapky. Hrály všemi barvami. Tak moc jsem je chtěla nafotit, ale ...to, co jsem v mobilu viděla, nebylo zdaleka podobno reálu. Byla jsem z toho smutná a vůbec se o ty fotky podělit raději nechtěla.
Ale dnes jsem názor změnila. Přeci jen je sem dám. Dám. Když školníkovi Loch Ness, tak já kapky, a basta!
A kdo na fotkách ty duhové kapky nevidí, ať si je prostě domaluje. Fantazii se meze nekladou.
Pěkný den, Prdelky. 
Já peláším potřepat pravicí jedné občance (tahle povinnost mi zbyla z doby mé úřední). Dnes má 75. narozeniny.
...
Podotýkám, že jsem fotky krom zmenšení nikterak neupravovala, nic nedomalovávala, nic neumazávala, nezesvětlovala, neztmavovala a že jsou pořízené mobilem, neb foťák mi umřel. Fňuk.
Některé kapičky vypadají jako kdyby oheň a voda splynuly v jedno. Oheň a voda spolu souloží. A za bílého dne.
"Koukání do zeleného uklidňuje", říkává moje kolegyně.
Jak se fotí kapky, rosa? Poradíte?
