Bojím se narkózy. Bojím. A netuším proč. A nebo jo? Bojím se jí tak, že se mi o ní dnes i zdálo. Sen samotný byla taková ta slátanina. Směsice romantiky, erotiky, filozofie. Inu historie, nic nového.

Stála jsem před rozhodnutím. Život mé kamarádky za život můj. Věděla jsem, že se z té narkózy už nikdy neproberu. A věděla jsem, že když ji nepodstoupím, kamarádka zemře.

"Sen je sen. Probudíš se, je den." - naštěstí říká Jan Werich v příběhu o Loudalovi.

...

Jak ten sen skončil? 

Těsně před tím, než mě uspali, se nade mnou na operačním sále objevil doktor Pátek, usmál se a zašeptal:

"Neboj. Přitulíme se, a když někdo z nás dostane chuť, tak toho druhého jednoduše ojede!"

...

Můj mozek je prostě moudrý. Jsem totiž ...Fénix.

Kokozy - Koňadra