Poslední dny, týdny, měsíce, roky nic nestíhám. Nestíhám žít. Pořád jen práce, práce, starosti, práce, práce, stres. Radostí poskromnu, peněz ještě méně. Sex s osobou živou sedm let žádný.

Sakriš, neopakuju se? Ach, to stáří. Mimona. Mimikry. Miniatury.

...

Fotit neumím.

Fotím jen mobilem, bez ladu a skladu. Fotím co mi cvrnkne do nosu.

Má to ovšem háček.

Stává se mi, že jakmile něco vyfotím, za pár dní se po tom slehne zem. Přísahám na holý pupík.

Fotila jsem andulky, které k narozeninám kdysi dostal táta a které vyvedly nádherné mladé. Vyfotila jsem je a druhý den byly fuč. Po celé zahradě zbyla jen čerstvě nasněžená peříčka.

Fotila jsem kocoura mých rodičů, když se propadli do západního Německa. Odrostlé kotě. Krásné, černé, s bílým bříškem a bílými packami. Druhý den byl kocour pryč. 

Fotila jsem svá prsa. Jsou fuč.

Když jsem o tom vyprávěla Terce, smála se: "Vyfoť Radka!"

...

Fotky nijak neupravuju. Neořezávám. Nezesvětluju. Jen zmenšuju, to ano, neb bych je na blog nedostala. Za poslední dva měsíce jsem jich měla v mobilu téměř čtyřista. A protože nechci, aby mě tu odborníci Lentilka a další cupovali na kousíčky, jaké jsem nemehlo, do placu jich hodím jen 6,9

 

- Čertík -

- v koutku naší zahrady -

- líbil se mi -

- na našem domě -

- včerejší modré z nebe -

- dnes, po přečtení článku apok@lypsíka -

- mé zbrusu nové pero -

 

 ...

Jak říkám - mimona.

"Člověk musí mít občas nějakou radost, třeba i úchylnou nepatrnou, protože jinak by umřel jako rybička v akváriu, když se jí nevymění voda."

 

---

---

 

Bonus pro Hospodyňku

Pozn.: její článek jsem četla pozdě (cca 18:27), už bylo šero. Tudíž jsem fofrovala. A kolíčky mám jen dřevěné.

Ale! Ale zúčastnila jsem se!

 

- 18:30 -

 

---

---