Umazlené Vánoce
Přestože jsem si nejméně už devětašedesátkrát řekla, že nebudu dělat služku, kmitám i nadále celých 69 minut v hodině. Nezastavila jsem se. Pořád si říkám: "Ještě tohle a tamto!" Ba co hůř, někdy se zapomenu i najíst. Moje tělo si to ovšem vyloží po svém a drží a nepustí. Šlendrián.
...
Spát jsem šla včera dnes o půl jedné. Vzhůru jsem od pěti. Ne že bych musela, to zase ne. Prostě nespím.
Dárky zabalené ještě nemám.
...
Piju čaj a myslím na všechny, kteří se mi za těch pětačtyřicet let dostali pod kůži. Říkám si, co asi tak dělají. Jak se mají.
Taky myslím na Lentilku a její averzi k Vánocům. Myslím i na Hospodyňku a na to, že je dnes v práci. Myslím na Tenisáka. Na jeho koroptev a ztrácející se žárovky na chodbě. Myslím na nevrlého Apok@lypsíka, taky na Valacha a jeho děsné fousy. Myslím na Lidušku, Irenku, Danku, Miládku, Koblihu, Contritus. Na Zlomený Excalibur, Spytihněva, na Zuzku toho času v Tunisu. Na Haničku a její úžasná dvojčata. Myslím na Míru, Davida, na zámeckou paní Alenku, Sargo, úžasného Honzu a jeho ještě úžasnější Markétu, na Márinku.
Myslím na Pátka.
Myslím na vás všechny. Jen jsem si toho čaje uvařila málo.
...
Umazlené Vánoce, Prdelky.
Pěkný den. Večer. Noc tuhle i tisíce dalších.
|
... jeden za všechny se bít, všichni za jednoho žít ...
|
||
 |
|
|
To video je tři roky staré, proto se v něm někteří nenajdete. A naopak.